"Svatý Josefe, tvoje moc se rozprostírá nad všemi lidskými záležitostmi. Ty dokážeš uskutečnit i to, co se zdá být nemožné. Pohlédni s otcovskou láskou na veškeré potřeby naší farnosti a uděl nám milost, o kterou tě s důvěrou prosíme." Amen.
Přinášíme Vám příběhy kněží, kteří se během celé historie naší farnosti, podíleli na výchově ke křesťanství, pečovali o kostel a v neposlední řadě se účastnili života obce. Budeme překvapeni, jak těžký byl jejich život a jejich nepřijetí ze stran občanů a obce. Jsou to příběhy těch, kteří přijali výzvu: "Pojď za mnou..."
Kalendárium představuje procházku kalendářním rokem ve společnosti těch co žili a zemřeli v pověsti svatosti. Svým životem nám dávají příklad jak se orientovat v jednotlivých životních situacích a jaký směr v našem životním putování zvolit...
S blížícím se podzimem, kdy den se začíná krátit a večery prodlužovat, můžeme vidět u mnoha domů „strašidla“ vytvořená z dýní různých tvarů. Když zapátrám v minulosti, vybaví se mi maminčina vzpomínka z dětství, když vyprávěla...
S končícím létem a nastupujícím podzimem mají všichni zahrádkáři a zemědělci napilno. Na zahradách a na polích dozrává ovoce a zelenina, které je potřeba sklidit, zpracovat a půdu připravit na další sezónu. S tím vším je spojena spousta práce a dřiny...
Eucharistie (řecky díkuvzdání – svátost oltářní) je jedna ze tří svátostí, které uvádějí do křesťanského života, má výjimečné postavení. Je připomenutím Poslední večeře Pána Ježíše. Skrze ni Bůh v Kristu posvěcuje svět, a je současně nejdokonalejším vyjádřením úcty, kterou člověk prokazuje Bohu. Je srdcem života církve a všechny ostatní svátosti s ní souvisejí...
Přišlo mi na um, jak je to vlastně s naší vírou. Jak ji obrazně vyjádřit, jak ji uchopit a tím i lépe pochopit. Jak si ji mám představit, ptám se sám sebe rozpačitě. A pak mě něco napadne... Víra to je přece jako klubko vlněné příze, omakávané všetečnými a neposednými prsty, snažícími se odhalit tajemství...
Procházíme-li Prahou a jsme-li vnímaví pozorovatelé, zjistíme, že míjíme mnoho poutníků z různých zemí světa. Zvlášť můžeme tento mumraj pozorovat bez ohledu na roční období, kdy Karmelitskou ulicí se všichni ubírají ke kostelu P. Marie Vítězné. Nelze říct, zda převládá španělština, angličtina, italština nebo jazyky asijských národů. Můžeme se ptát: „Kdo je ten, ke kterému tito poutníci směřují?“ Můžeme se domýšlet...
Tak nám ty letní prázdniny zase pěkně utekly. Děti se brzy vrátí do škol a nám zůstanou vzpomínky na prázdninové zážitky, které nás zahřejí v nadcházejících podzimních dnech. Pro mě jedním z těchto příjemných zážitků bylo setkávání u jezera. Během léta se uskutečnily tři mše svaté na břehu jezera Sever nedaleko Spytihněvi. Každá z těchto mší byla jiná, pokaždé se tam sešla jiná parta lidí a pokaždé se objevil někdo nový, kdo dříve na mši u jezera ještě nebyl.
Konečně prázdniny! Dětem zase po roce dřiny ve škole začaly prázdniny, a tak jsme se sešli na farní zahradě spolu s nimi oslavit konec školního roku. Setkání začalo mší svatou určenou především dětem, ale myšlenka, kterou otec Tomáš v podobě příběhu povyprávěl...
V létě si mnozí z nás, pokud mohou, užívají zaslouženou dovolenou, aby načerpali sílu do dalších dnů a týdnů, které stojí před námi. A jelikož o dovolené člověk trochu odpočívá, věnuje se mnohým činnostem, na které nemá v běžném životě tolik času, i já jsem se rozhlédla...
Téma k dnešním postřehům přišlo skrze SMS od jedné čtenářky webových stránek: „Vtip do letního vydání: Ptá se kněz při zpovědi: „Piješ?“ „A máš něco?“ odpovídá hříšník.“ Nejprve jsem si řekla, že čtenářka se mohla zamyslet a poslat více, než vtip do letního vydání… Ale posléze se objevila myšlenka...
Milí farníci,
ráda bych se s vámi podělila o zážitky a dojmy z dalšího setkání s paní Renatkou Macháčkovou Dostálkovou, která vede katecheze dobrého pastýře ve Starem Městě a která mezi nás opět zavítala v úterý 28.6., aby našim nejmenším přibližila další zajímavé téma...