PETER SCAZZERO

EMOČNĚ ZDRAVÁ SPIRITUALITA – III.

1. Ježíš nežil tak, jako by záleželo pouze na druhých, znal svou hodnotu. Zároveň však nebyl sobecký. Z lásky k druhým dal svůj život. Díky životu v láskyplné jednotě s Otcem měl Ježíš zralé a zdravé „pravé já“.
2. Dostat se k vlastnímu jádru vyžaduje vykročit za Bohem do neznáma, vstoupit s ním
   do vztahu a dovolit mu, aby naši současnou spiritualitu převrátil vzhůru nohama.
3. Bůh nás vybízí, abychom odstranili všechny falešné nánosy, aby se odkrylo naše skutečné já, probudila se „semínka pravého já“, jež do nás zasel.
4. Chceme se stát takovými, jakými nás chce mít Bůh, avšak nekonečná rozptýlení nám brání, abychom naslouchali svým pocitům, touhám, snům, radostem a starostem.
5. Cesta k emoční spiritualitě začíná jednoduše – dovolit si denně chvilku při své modlitbě před Bohem cítit své emoce. Potřebujeme být o samotě a v tichu, abychom dokázali naslouchat.
6. Neustále se něco uchází o naši pozornost. Není divu, že věky osvědčená cesta ticha
   a samoty je pro většinu západních věřících ztracena. Musíme se k nim vrátit, najít si čas. Jak řekl jeden moudrý abba bratrovi, který si přišel pro slovo od Pána: „Jdi a sedni si do své cely, ta tě naučí všemu.“
7. Máme se učit být „sami ve společenství“ a žít jako „společenství samotných“.
8. Na cestě k emočně zdravé spiritualitě mluvíme o tom, že musí dojít k radikální změně v samém jádru naší bytosti, ale jsou zde nejméně dvě síly, které působí proti této změně. Jedním je enormní tlak našeho okolí, druhou vlastní paličatost a vlastní vůle.
9. Možná si říkáte: „Já nemám nikoho, kdo by mě na cestě  k jádru mé bytosti doprovodil.“ Je-li tomu tak, modlete se za to.
10. Často nás Bůh vede k lidem, kteří jsou úplně jiní než my a možná ani nejsou v pozici duchovních vůdců či představených. Nechte si někoho navrhnout od lidí, kterých si vážíte. A věnujte pozornost tomu, co se vám snaží Bůh říct.
11. Ve vašem nitru dlí umělec, o němž nevíte. Nejste-li věrni sami sobě, napácháte mezi lidmi strašlivé škody. Pokud jste svou lásku otevřeli Boží lásce, pomáháte tím lidem.
12. Největší dar, který můžeme světu nabídnout, je naše pravé já, žijící v láskyplném sjednocení s Bohem.
13. Poznávat sebe, abychom mohli poznávat Boha – v tom spočívá celoživotní dobrodružství.
14. Při sebepoznávání se zpočátku budete cítit nepříjemně, jako když se letadlo vašeho života otřásá přetlakem. Ale jakmile vykročíte vpřed, zjistíte, že Bůh je s vámi a za vámi.
15. Pravá spiritualita nás osvobozuje, abychom mohli i tady na zemi zakoušet opravdovou radost.
16. Máme-li žít láskyplný život, který pro nás Bůh zamýšlí, je třeba se osvobodit od ničivých hříšných vzorců z minulosti.
17. Potřebujeme se vrátit do minulosti, abychom se posunuli vpřed.
18. Bůh touží, abychom se vymanili z nedobrých vlivů svých původních rodin. Podobá se to jeho přání, aby Izraelité opustili Egypt.
19. Sláva a moc Ježíše Krista nám nabízí neuvěřitelnou naději.
20. Vaši budoucnost neurčuje rodina, z níž pocházíte, ale Bůh!
21. Být úspěšný v Boží rodině znamená být věrný Božímu plánu a záměru s vaším životem.
22. Žádné jiné náboženství na světě nezjevuje osobního Boha, který nás miluje pro to, kým jsme, nikoli pro to, co děláme. Jeho přijetí je bezpodmínečné.
23. Když se odevzdáme Bohu, on nikdy nic z naší minulosti nezahodí. Každou chybu, každý hřích a každou okliku vezme a promění v dar.
24. Je dobré si najít důvěryhodné lidi, kteří nám odpovědí na osobnější otázky: „Jak mě vnímáš? Co cítíš a na co myslíš, když jsi se mnou? Prosím, buď ke mně upřímný.“
25. Každý následovník Krista narazí v jistou chvíli na Zeď, v jeho životě nadejde „temná noc duše.“ Pokud nepochopíme, jaké povahy je Zeď, povede nás to k dlouhotrvající bolesti
    a zmatku. Dokážeme–li přijmout tento dar, který nám Bůh nabízí, dojde k trvalé proměně našeho života.
26. Emočně zdravý věřící člověk si dokáže připustit následující věci: „Jsem zmatený. Nevím,
    co Bůh v mém životě koná. Zranilo mě to. Jsem naštvaný. Bože můj, proč jsi mne opustil.“
27. Bůh pročišťuje naše pocity a touhy, abychom nacházeli zalíbení jen v jeho lásce a vstoupili do bohatšího a plnějšího společenství s ním.
28. V „temné noci „nejde jen o očišťování naší vůle a odhalení hříšných sklonů: Bůh zároveň tajemně vlévá do naší duše svou lásku.
29. Zůstaneme-li stát, budeme-li toužebně vyhlížet jeho slovo, Bůh do nás vloží něco ze sebe samého, což navždy poznamená naše putování.
30. Bohu se nezamlouvá, když ho degradujeme na úroveň osobního asistenta či sekretáře. Uvědomme se, s kým máme co do činění. Je v nás, kráčí po našem boku, a přesto je naprosto jiný než my. I těm nejobdarovanějším dal Bůh omezení. Proč? Aby nás udržoval v pokoře.