Marek Orko Vácha

Dobro a zlo 21. století

1. Bůh po nás nechce, abychom byli bezchybní. Cílem života je žít podle Desatera.
2. V křesťanství není cílem nejprve opustit své hříchy, a pak teprve s vírou nastoupit cestu k Bohu.
3. Budeme-li se chtít nejdříve zbavit svých hříchů, a pak teprve se začít modlit, budeme čekat marně až do smrti.
4. Pokud chceme následovat Krista, je to teď a tady nebo vůbec a nikdy.
5. Není pokrytcem ten, kdo hřeší, chodí do kostela a snaží se hledat cestu k Bohu, ale ten, kdo se tváří velmi ctnostně, ale ve skutečnosti není.
6. Kdo si uvědomuje hřích i ten svůj uvědomuje si i zlo a má snahu, sílu i motivaci ho napravit. Díky tomu zlo prohrává.
7. Tak jako je bolest signálem toho, že v těle není něco v pořádku, tak i strach je něco, co nám pomáhá přežít.
8. Mít strach znamená, že něco či někoho milujeme. Kdo nikdy necítil zármutek, nikdy nemiloval.
9. V každé generaci jsou hrdinové i zbabělci. Nikdy nebyla žádná generace, která by byla lepší nebo horší, jsou vždy jen jiné.
10. Bezmoc je jedním z nejhorších pocitů. Dokáže psychiku člověka nejen nalomit, ale i zcela zlomit.
11. Pokud všechno to, co zažijeme, vezmeme za správný konec, pomůže to k dobrému.
12. Změna myšlení je vždy během na dlouhou trať.
13. Dospělým se člověk stává teprve tehdy, kdy umí přijmout odpovědnost za vlastní rozhodnutí, i s tím rizikem, že se občas rozhodne špatně.
14. Jsme vychováváni k tomu, abychom pomáhali. Je však také důležité poznat hranici, kdy pomáháme už za cenu velké vlastní oběti.
15. Svého bližního můžeme milovat jen do té míry, jak milujeme sami sebe, úctu můžeme prokazovat druhému jen do té míry, do jaké máme úctu k sobě samým a vážit si druhého můžeme jen tehdy, když si vážíme sami sebe.
16. Odpuštění je službou, kterou dlužíme především sami sobě. Je také službou sebezáchovnou, a pokud ji zvládneme, darujeme sami sobě roky života navíc.
17. Dobro se má dělat jen tak, pro dobro samotné.
18. Všechno, co nám dali naši rodiče, můžeme ve své generaci splatit, nechat stejně nebo i trochu prohloubit. Je velmi těžké dát vlastním dětem to, co jsme sami od svých rodičů nedostali.
19. Jen opravdu dospělý člověk ví, že čára mezi dobrem a zlem nejde mezi hranicemi národů, mezi věřícími a nevěřícími, nýbrž že protíná srdce každého člověka.
20. Říká se, že i ten, kdo v Boha nevěří, ve skutečnosti věří. V těžkých chvílích se k němu, byť jen slovem, obrací.
21. Víra dává životu řád a plodí naději.
22. Modlitbu nelze brát jako techniku na získání věcí, které si neumíme opatřit jinak. Není ani prostředkem ke zklidnění mysli. V modlitbě dovolujeme Bohu, aby nás učinil šťastnými.
23. Víra život člověka nijak neulehčí, ale dává mu smysl života. Bůh nedává něco, ale sebe samého.
24. Víme, jak co funguje, co se děje v přírodě, jaká jsou hlavní města států či dějiny různých národů. Ale to, proč žít nebo jak se to dělá, to nám nikdo neřekne.
25. Hřích trhá duši zevnitř. Nejsou hříchy malé a velké, každý hřích je důležitý, a proto je důležité bojovat proti nim i ze sebezáchovných důvodů.
26. Nemělo by být cílem to, abychom byli šťastní. Kdo si dá štěstí jako cíl, ke kterému směřuje, nikdy se s ním nesetká.
27. Je zapotřebí žít, neboť smrt je to, co dává životu smysl.
28. Každé slovo, které člověk vysloví a každý čin, který vykoná, není nikdy zapomenut.
29. Hlad Tě zabije. Rychleji než hlad tě zabije žízeň. Rychleji než žízeň tě zabije zima. Nejrychleji tě však zabije strach.
30. Každý pomáhá tam, kde může a způsobem, jakým může. Člověk je šťastný ve chvílích, kdy činí šťastnými ty druhé.
31. Křesťan by měl být odborníkem na život, na to, jak se to dělá, jak žít.