ROMANO GUARDINI

DOBRO, SVĚDOMÍ A SOUSTŘEĎOVÁNÍ

1. Dobro se neuskuteční, jestliže jej nevykonám já.

2. Konání dobra je skutečnou tvorbou. Neplní se jen nějaký příkaz, nýbrž tvořivě se uskutečňuje něco, co dosud není.

3. Každá situace se vyskytne jen jednou. A právě to je třeba vystihnout a tvořivě zpracovat.

4. Svědomím se člověk otvírá směrem k věčnosti. Současně je však obráceno i do každodenního dění.

5. Čím čistější je naše nitro, tím určitěji jsme si vědomi, co dobro znamená.

6. Svědomí nás uschopňuje rozpoznávat dobro v nově se utvářející situaci, je to něco tvůrčího, uskutečňování něčeho, co ještě nebylo. Utváření věčného dobra v přítomném čase.

7. I svědomí může onemocnět. Může být povrchní, lehkovážné, otupělé, ale i přecitlivělé, nebo narušeno ve svých obsazích.

8. V pohledu, který na něco upřeme, je zároveň něco z nás, z našich přání i našich zjevných, či utajovaných pohnutek.

9. Modelujeme věci už tím, že se na ně díváme. Vůbec je nebereme tak, jak samy o sobě jsou, nýbrž jaké bychom je chtěli mít.

10. Vědět, co je dobro, tedy znamená vědět, co je Bůh. A vnímat, co dobro od nás vyžaduje, znamená: rozumět, co od nás žádá Bůh.

11. Svědomí je orgán, který nám umožňuje rozumět dobru. A je to taky orgán, který nám dovoluje vnímat Boha. Mít svědomí znamená vědět o dobru sám u sebe – ale před Bohem, jehož svatost je dobro samo.

12. Ve svědomí toho, kdo se Bohu blíží upřímně, Bůh bude působit tak, aby se upřímné svědomí otevřelo k správnému pohledu a správnému rozhodování.

13. To, co v nitru naléhá na naše svědomí, abychom udělali něco dobrého, je požadavek Boha, aby se uskutečnila „jeho vůle“.

14. Bůh nás obklopuje, je rámcem, prostupuje nás. Spočívá v našem nitru.

15. Čím hlouběji se se Bohu odevzdávám, čím plněji ho nechávám do sebe vstupovat, čím silněji se on, Stvořitel, uplatňuje ve mně, tím víc se stávám sám sebou.

16. Součástka stroje může být kdykoli nahrazena jinou součástkou. U člověka je to jinak. U člověka promlouvá jeho já. U člověka jde o to, že je právě tímto člověkem, neboť je sám sebou, je nezaměnitelný. Je osobou, proto nemůže být nahrazen někým jiným.

17. Nakolik poznávám Otcovu vůli, natolik z ní poznávám, kdo jsem. Moje jméno je projevem jeho vůle nade mnou. Jménem se na mě obrací, jménem mě „volá“.

18. Teprve tím, že konám Boží vůli, že své jméno skutečně naplňuji, probouzí se vůbec k životu moje nejvlastnější já, a já se doopravdy a skutkem začínám stávat takovým, jak mě Bůh pojmenoval.

19. Předstoupíme-li před Boží tvář, přivádí nás to k vnitřní upřímnosti, ke svobodě.

20. Ve svědomí cítím, jak dobro na mě naléhá, abych je konal, ve svědomí také zakouším odpovědnost za to, že dobro se stalo skutkem.

21. Být si vědom toho, co je dobro, a co od nás žádá, znamená také mít vědomí o Boží svatosti a její výzvě.  

22. Své jméno mám od Boha. Jsem Boží dítě. Jsem stvořen a pojmenován, pokřtěn na Otcovo dítě.

23. Svědomí je něco živého. K tomu, co svědomí vskutku má být, musí nejdříve pomalu dozrávat.

24. Očekávat milost můžeme jen tehdy, budeme-li pro ni připraveni.

25. Dary Ducha svatého jsou nám uděleny proto, abychom ve světě přijali a nesli odpovědnost za Boží království.

26. Vnitřní prostor je niterná oblast, do níž mohu vstoupit, jsem v ní sám sebou, kde stojím před Bohem, před jeho tváří… Mám v sobě tento prostor, který by byl pravým opakem všeho vnějšího, kde bych já mohl přebývat a žít?

27. Chceme-li se učit cvičit v soustřeďování, znamená to nevpouštět do sebe všechno, co naráží na naše smysly a pozornost. Rozlišovat mezi dobrým a ošklivým, ušlechtilým a nízkým, mezi tím, co vnáší smysl a řád, a tím, co vyvolává jen zmatek nebo nás stahuje dolů.

28. Modlit se znamená „pozvednout mysl k Bohu“, vnitřním zrakem „vyhledat Boží tvář“, aby pohyb srdce a slovo našeho ducha měly kde spočinout.

29. Soustředěnost je pravým prostorem pro slovo Boží, které máme vnímat v mlčenlivé adoraci a v tichosti je ukládat hluboko do srdce.

30. Ráno je dobré si uvědomit: Jsem tu! Jsem tu se svými silami a schopnostmi, s bdělým duchem, s vroucně odhodlaným srdcem. A je tu Bůh. Chci svou práci vykonat dobře. Večer skládat účty před svatým Bohem: Jaký byl den? Jak jsem slyšel na to, co Bůh ode mě požadoval? Odpovědnost, lítost, obnova srdce. A pak se v hloubi duše poručit do rukou Božích. Bůh je Pánem všeho pokoje.