GUY GILBERT

O DĚTECH A VÝCHOVĚ

1. Čas, který člověk s dětmi nestihl strávit, se už nikdy nedožene.

2. Buďte laskaví rodiče, chápaví a – neústupní. Chceš-li ze svého potomka vychovat delikventa, okamžitě mu vše dej, nikdy mu neříkej „ne“, to by ho traumatizovalo.

3. Každé dítě je jedinečné, má svou originalitu, vyžaduje něco jiného než ostatní.

4. Vy nejste kamarádi svých dětí. Nehrajte si na mladé, uvědomujte si rozdíly mezi generacemi.

5. Stvoření má svůj původ v tichu a rozjímaní. Nikoliv v hluku a běsnění.

6. Hluk je vražedná kultura. Vygumuje veškerou touhu stanout sám sobě tváří v tvář. Vymazává to, co má člověk nejvzácnějšího – jeho prostor hloubky a pravdy.

7. Diskutovat, souhlasit, vnášet námitky, to je úděl dnešních rodičů. Takový boj si ovšem vyžádá nemálo času.

8. Naučte se dospívající dítě poslouchat a neporušovat ho, jakmile otevře ústa – i ono vás pak vyslechne.

9. Dřív, než s dětmi poběžíte k psychologovi, poskytněte jim svou ochranu, něhu buďte s nimi.

10. Pokud vám dělá potíže s dítětem promluvit, můžete slova nahradit gesty,

společnými chvílemi strávené sportem, okamžiky uvolnění... Takovou privilegovanou chvílí bývají prázdniny.

11. Dávejte dospívajícím pocit bezpečí a jistoty. Potřebují slyšet názor dospělého. Je úplně jedno, jestli s ním souhlasí, nebo ne. Jedná se o to povědět jim, kdo jsme, jestli schvalujeme jejich jednání nebo ne.

12. Odkládat věc, kterou jste chtěli udělat dnes, na druhý den je vždycky zdrojem únavy a slabosti. Splněný úkol pomáhá člověku stát se svým vlastním pánem a dává mu svobodu překračující hranice představivosti.

13. Žijeme ve světě, v němž chybí pevná pravidla. Dospělí kritizují dospívající a vytýkají jim tisíce nedostatků, které často nejsou ničím jiným než odrazem jejich vlastní nespořádanosti.

14. Vytvořte doma prostor pro ticho. Uvidíte, jak se děti budou rozvíjet. Dohlížejte na to, kolik času tráví u televize, na internetu, u videoher…

15. Bůh nás soudí z pozice lásky, ničeho jiného než lásky, očima svého nekonečného milosrdenství.

16. Naučte se dětem dodávat sebedůvěru, chválit je za to, v čem jsou dobré.

17. Je nepříjemné, když se člověk rozčílí kvůli svému vlastnímu dítěti. Vlastně se hněvá dvojnásob, protože se zároveň zlobí i na sebe. Běsní, protože se nechal vyvést z míry.

18. „Buďte vyrovnaní!“ Kdo by dokázal odolat laskavé, dobrosrdečné bytosti?

19. Je velmi důležité, když mladému člověku dokážeme povědět: „Věřím ti.“

20. Milovat znamená usilovně se snažit vidět to nejlepší, co se ukrývá hluboko v každé bytosti, a pomoci jí, aby si to uvědomila.

21. Jedině laskavý pohled těch, kdo nás znají, nás dokáže přimět k tomu, abychom si ze sebe nezoufali.

22. Snažte se, aby vaše slova nebyla v rozporu s vašimi činy. Jedině tak, vás bude mladý člověk uznávat. Vaše slova musí ladit s vaším jednáním.

23. Povzbuzujte mladé, ať se rozhodují sami. Často si totiž neumějí vybrat. A jakmile se pro něco rozhodnou, pomozte jim, aby si za svým rozhodnutím dokázali stát.

24. V hloubi duše má člověk víceméně jasno, v tom, co je dobré a co špatné. Ale dnešním mladým se někdy hranice mezi oběma póly snadno ztrácí.

25. Vaše dítě potřebuje uvést v život své sny. Pokud nezažije něco, co je převyšuje, navždy zůstane přízemní a nepostoupí výš, budou mu stačit okamžitá uspokojení.

26. Mladí potřebují potkat dospělé lidi, kteří si radostně prozpěvují, doufají v budoucnost a věří si.

27. Neduste děti mateřskou láskou. Pomozte jim v rozletu.

28. Ať se rodina stane školou dělby práce, kde každý na sebe vezme díl domácích povinností. Znamená to dát k dispozici svůj čas, své srdce a uši.

29. Místo, abychom si dělali starost o to, jaký svět našim dětem zanecháme, měli bychom se zamyslet, jaké děti zanecháme našemu světu…

30. Dávejte si pozor, abyste svými slovy dítě neponížili, a nenabourali tak jeho sebedůvěru.

31. Dělejte vše proto, abyste nepodléhali náladovosti, buďte k dětem laskavý. Když dojde ke konfliktu, snažte se jim jako první nabídnout smír.