Nevím, jak přátelé u vás, ale již několik dnů se teploměr šplhá do závratné výšky, a tak nás neustále ubezpečuje, že léto je již zde. A když je tu léto, tak s ním přichází jako každý rok i příběhy léta. Ten dnešní mne inspiroval ze setkání různých farních společenství...
Letošní léto pomalu odchází, i když teploty posledních dní tomu neodpovídají. Tak jako se loučí léto, tak se loučí i letošní letní příběhy. Nebyly tak časté, jako v minulosti. Věřím, že přinesly jiný pohled na běžný život kolem nás a snad přiměly čtenáře i k zamyšlení. Letošní...
Jak už to chodí na srazech spolužáků se vždy hovoří o úspěchu, který každý dosáhl. Otcové jsou pyšní na své děti, zvláště jaké zastávají pozice v zaměstnání a maminky zase představují, své děti a následně vnoučata. A po mnoha letech je automatická otázka. "Tak co, kolik už máš vnoučat?" "Přestav si, že zatím žádné,“ odpověděla spolužačka...
Kolegyně Nora měla oblíbený den pátek. Vždy se snažila vyřídit svoji agendu nejpozději do oběda a pak již plánovala, jak s rodinou prožije víkend, co vše se musí obstarat, aby byly volné dny plné pohody. Jen o prázdninách byla vždy nesvá, neboť zpravidla v pátek odjížděly děti k prarodičům nebo přátelům na „prázdniny“.
Opět nám přišlo léto a s ním i letní příběhy, přestože léto je trochu jiné než ta léta předcházející, ani letos se mi však nepodařilo ty první příběhy napsat dříve. Přeji všem čtenářům pohodový letní čas, odpočinek a také chvíli ke ztišení a zamyšlením se...
Léto definitivně odešlo a svou vládu převzal podzim. Děti začaly chodit do školy a sluníčko přestalo svítit a začalo zářit. A je také na čase, aby se rozloučily i letní příběhy... Tak snad na shledanou příští rok …
Z pozdravu synovce z putování za oblíbeným fotbalovým klubem stálo na pohlednici z rumunské Cluji: „Tato expedice byla věnována památce Kryštofa Kolumba, protože podobně jako on jsem i já nakonec doputoval úplně jinam, než jsem měl původně v plánu.“ Humoru oddaného fanouška jsem se usmála...
Aniž jsem tušila, stala jsem se součástí rodinného setkání mé přítelkyně, která pochází z velké rodiny. Vždy v létě se setkají na jejich chalupě bratranci a sestřenice se svými rodinami a tak si mezi sebou povídají, předávají informace a tak spolu prožívají dobu od posledního setkání...
Přijde mi to jako včera, když jsme se rozcházeli z práce domů a téměř všichni jsme odjížděli na dovolenou, buď k moři nebo alespoň do hor. Veškeré hovory mých kolegů se nesly stejným tónem. Neboť všichni se velmi těšili...
Moje přítelkyně se často cítí zavázána, když ji přinesu nějakou drobnost, kytku, něco ze zahrádky nebo drobný dárek ke svátku či narozeninám. Vždy se jí snažím vysvětlit, že je to pro radost nikoliv na oplacení. Postěžovala si onehdy sousedka. Další se přidala se svou zkušeností...