Naplněn vánoční radostí z prvního příchodu-narození Spasitele, což samo o sobě je uklidňujícím a láskyplným vzkazem Otce, že svět není jen nahodilost a my v něm nejsme osamoceni, se rád podělím o svůj pohled na tu krásnou tajuplnou noc, ve které se nebe...
Nevím jak vy, ale stává se mi poměrně často, nejen v profesním životě, ale i v běžném, že mnohdy se věci řeší tak nějak „povrchně“. Přečteme si něco, nebo vyslechneme kolegu, či známé a zaujmeme stanovisko. Všeobecné, nic neříkající a tím je pro nás věc vyřešena. Zamyslíme se nad tím problémem ještě někdy? Nebo to pustíme z hlavy, neboť se nás to bezprostředně netýká...
Dokud ještě dýchám, dokud ještě mohu
touhou sžírán a nadšením opojen
ženu se vylézt na nejbližší horu
co kdyby Bůh tam byl přítomen...
S příchodem podzimu a konce hospodářského roku, času zrání a sklizně, počítání a vážení, probírání a třídění úrody, se o to více vkrádá člověku na mysl sklizeň a kvalita plodů vlastního života. Odtud je už jenom krůček ke vzpomínce na naše zemřelé…
Nedávno jsme se mohli ve zprávách dozvědět, že Německo by mělo zrušit církevní svátky, neboť věřících ubývá a zaměstnavatelé nebudou doplácet na sváteční dny. Na začátku týdne jsme se mohli dočíst, že katolíků v sousedním Rakousku je pouze 4,5 miliónu, a to je méně než 50 % všeho obyvatelstva.
Léto je spojeno s cestováním a poznáváním nových a vzdálených končin naší planety. Když se povídalo o návštěvě městečka Seyðisfjörður na Islandu, zaujal mne tzv. duhový most Bifröst, je to chodník, směřující městem k místnímu kostelu, vyvedený v duhových barvách. Jelikož jsem byla zvědavá, co to je, zda je to něco, co například souvisí s LGBTQ, dostalo se mi následného vysvětlení. U Keltů a Seveřanů je duhový most v mytologii nazýván Bifröst. Ten spojuje Zemi s Ásgardem, domovem norských bohů. Bifröst mohou použít pouze bohové...
Je léto, a tak cestujeme a užíváme si nesamozřejmé svobody, že se můžeme vydat, kamkoliv se nám zamane. Že to bylo někdy jinak si už ani nevzpomeneme. Nedá mi se s vámi nepodělit o postřehy z posledních cest… Ještě předtím se ale musím vrátit do svého dětství. Časů, kdy byly kostely běžně otevřeny a přístupné.
Nevím, jak přátelé u vás, ale již několik dnů se teploměr šplhá do závratné výšky, a tak nás neustále ubezpečuje, že léto je již zde. A když je tu léto, tak s ním přichází jako každý rok i příběhy léta. Ten dnešní mne inspiroval ze setkání různých farních společenství...
Ó hory, tajemné, osamělé a majestátné… Jak hezky tam bylo! Medvědy jsme na svých stezkách nepotkali a kupodivu, věřte nevěřte, nepotkali jsme ani živáčka. Sami uprostřed skal a divoké přírody, zatímco většina občanů České a Slovenské republiky dávala přednost pohodlí svých obývacích pokojů...
Člověk od pradávna žasne nad úchvatnou krásou hor a vnímá posvátnost a majestátnost vrcholů vzpínajících se k nebi. S respektem a odhodláním se muži i ženy vydávají na krkolomné cesty, aby vystoupali na vrcholy nebetyčných hor a pohlédli kam jinam...