S příchodem podzimu a konce hospodářského roku, času zrání a sklizně, počítání a vážení, probírání a třídění úrody, se o to více vkrádá člověku na mysl sklizeň a kvalita plodů vlastního života. Odtud je už jenom krůček ke vzpomínce na naše zemřelé…
Nedávno jsme se mohli ve zprávách dozvědět, že Německo by mělo zrušit církevní svátky, neboť věřících ubývá a zaměstnavatelé nebudou doplácet na sváteční dny. Na začátku týdne jsme se mohli dočíst, že katolíků v sousedním Rakousku je pouze 4,5 miliónu, a to je méně než 50 % všeho obyvatelstva.
Léto je spojeno s cestováním a poznáváním nových a vzdálených končin naší planety. Když se povídalo o návštěvě městečka Seyðisfjörður na Islandu, zaujal mne tzv. duhový most Bifröst, je to chodník, směřující městem k místnímu kostelu, vyvedený v duhových barvách. Jelikož jsem byla zvědavá, co to je, zda je to něco, co například souvisí s LGBTQ, dostalo se mi následného vysvětlení. U Keltů a Seveřanů je duhový most v mytologii nazýván Bifröst. Ten spojuje Zemi s Ásgardem, domovem norských bohů. Bifröst mohou použít pouze bohové...
Je léto, a tak cestujeme a užíváme si nesamozřejmé svobody, že se můžeme vydat, kamkoliv se nám zamane. Že to bylo někdy jinak si už ani nevzpomeneme. Nedá mi se s vámi nepodělit o postřehy z posledních cest… Ještě předtím se ale musím vrátit do svého dětství. Časů, kdy byly kostely běžně otevřeny a přístupné.
Nevím, jak přátelé u vás, ale již několik dnů se teploměr šplhá do závratné výšky, a tak nás neustále ubezpečuje, že léto je již zde. A když je tu léto, tak s ním přichází jako každý rok i příběhy léta. Ten dnešní mne inspiroval ze setkání různých farních společenství...
Ó hory, tajemné, osamělé a majestátné… Jak hezky tam bylo! Medvědy jsme na svých stezkách nepotkali a kupodivu, věřte nevěřte, nepotkali jsme ani živáčka. Sami uprostřed skal a divoké přírody, zatímco většina občanů České a Slovenské republiky dávala přednost pohodlí svých obývacích pokojů...
Člověk od pradávna žasne nad úchvatnou krásou hor a vnímá posvátnost a majestátnost vrcholů vzpínajících se k nebi. S respektem a odhodláním se muži i ženy vydávají na krkolomné cesty, aby vystoupali na vrcholy nebetyčných hor a pohlédli kam jinam...
Slitováváš se nade všemi Bože, a nemáš v nenávisti nic z toho, co jsi stvořil; nechceš nás trestat za naše hříchy, protože chceš, abychom se obrátili, a odpouštíš nám, neboť jsi náš Pán a Bůh. Tato slova zazněla na počátku mše svaté...
Lukáš 15,20 A tak se vydal na cestu k domovu. Otec ho už z dálky uviděl a plný soucitné lásky mu vyběhl naproti, objal ho a políbil.
Nedávno se jedna kamarádka svěřila ve skupině přátel, že její manžel bude...
Přišlo mi na um, jak je to vlastně s naší vírou. Jak ji obrazně vyjádřit, jak ji uchopit a tím i lépe pochopit. Jak si ji mám představit, ptám se sám sebe rozpačitě. A pak mě něco napadne... Víra to je přece jako klubko vlněné příze, omakávané všetečnými a neposednými prsty, snažícími se odhalit tajemství...