"Svatý Josefe, tvoje moc se rozprostírá nad všemi lidskými záležitostmi. Ty dokážeš uskutečnit i to, co se zdá být nemožné. Pohlédni s otcovskou láskou na veškeré potřeby naší farnosti a uděl nám milost, o kterou tě s důvěrou prosíme." Amen.
Přinášíme Vám příběhy kněží, kteří se během celé historie naší farnosti, podíleli na výchově ke křesťanství, pečovali o kostel a v neposlední řadě se účastnili života obce. Budeme překvapeni, jak těžký byl jejich život a jejich nepřijetí ze stran občanů a obce. Jsou to příběhy těch, kteří přijali výzvu: "Pojď za mnou..."
Kalendárium představuje procházku kalendářním rokem ve společnosti těch co žili a zemřeli v pověsti svatosti. Svým životem nám dávají příklad jak se orientovat v jednotlivých životních situacích a jaký směr v našem životním putování zvolit...
Nevím, jak Vy přátelé, ale občas když při nedělní mši otevřu peněženku, zjistím že nemám potřebné množství bankovek, kterými bych chtěla přispět na nedělní sbírku. Tak jsem ji zavřela a slíbila si, že to „dorovnám příští týden“ a v duchu jsem si pomyslela, je škoda, že také v kostele namůžeme přispívat prostřednictvím platební karty...
Již v hodinách náboženství jsme se učili, že v měsíci květnu budeme přicházet na Májové pobožnosti abychom uctívali P. Marii. Jako děti jsme vytvářely obrázky, kde jsme pastelkami vybarvovaly květy za účast na mši svaté a na májové. Proč je to právě květen, jsem si již nevzpomínala. Díky výkladu PhDr. Radomíra Malého jsem se to dozvěděla.
Nejstarší socha Panny Marie v našem kostele pochází z druhé poloviny 18. století z období pozdního baroka. Autorem je neznámý lidový umělec. Je to postava Madony s dítětem Ježíšem v náručí. Madona i Ježíšek mají na hlavě korunku.
V sobotu 6. dubna jsme se sešli všichni poutníci v devět hodin před kostelem sv. Josefa v Halenkovicích a čtyřmi auty vyrazili směr fara ve Spytihněvi, kde jsme vyzvedli otce Tomáše, který nás na naší pouti doprovázel. Celkem se nás sešlo 19 farníků a po necelých dvou hodinách jízdy jsme dorazili do cíle naší poutě – parkoviště nejmladšího poutního místa Butkov nad městečkem Ladce v okrese Ilava...
Když zavolal otec Tomáš a požádal, abych zastoupila paní Režnou, která ochuravěla, netušila jsem, že mé zastoupení bude na dlouhou dobu. Při kostelnické službě se snažím konat tak, aby bylo, pokud možno vše řádně připraveno na slavení mše svaté. Jistě se občas objeví nějaká nedokonalost...
Záměrně volím v oslovení sestry a bratři toto pořadí, protože dnešní Evangelium je výhradně o ženách. Především kněžím, ale i laikům pravidelně navštěvujícím liturgii Svatého týdne se nemůže stát nic horšího, než když si řeknou, že už to všechno znají, vědí...
Nevyčerpatelné je bohatství symbolů, které má Církev pro svou liturgii. V mém dětství oblékal se kněz v tento den do černého roucha, dnes na sebe bere ornát červený. Černá znamená temnotu a smrt, červená plamen a krev. A je tomu tak, protože Pán vešel do noci a osvítil ji a ve smrti prolil krev. Nechci však vyprávět o svém dětství...
Milí návštěvníci našich stránek, letošní velikonoční triduum (třídení) můžeme rozjímat nad myšlenkami Mons. prof. PhDr. Petra Piťhy, CSc., Dr. h. c., díky patří našim přátelům, kteří byli tak laskavi a zaslali nám myšlenky z jeho kázání, které si poznamenali...
Je to období začínající Květnou nedělí přes Velikonoční Triduum umučení Páně, které končí Bílou sobotou. Nedělním Zmrtvýchvstáním Páně začíná doba velikonoční. Na Květnou neděli vzpomínáme slavnostní vjezd P. Ježíše do Jeruzaléma. "Mnoho lidí, kteří přišli na svátky, slyšelo, že Ježíš jde do Jeruzaléma. Tu vzali palmové ratolesti, vyšli mu naproti a volali: "Hosana! Požehnaný, který přichází ve jménu Páně, král izraelský!" Ježíš nalezl mladého oslíka a posadil se na něj...
V letošním roce se mi zdá, že doba mezi Vánocemi a postním obdobím, které začíná 14. února Popeleční středou, je poměrně krátká. Při nedělním prohlížení internetových novin, jsem objevila moc pěkný článek Markéty Bahníkové o postu. Věřím, že pár doporučení, které autorka vybrala z rad sv. Hildegardy nás dovede připravit na nadcházející období...