Při návštěvě hřbitovů jsem si letos na přelomu října a listopadu uvědomila, že i když si všichni stěžují na drahotu a vysoké náklady na bydlení, přesto se všichni snaží vyzdobit hroby svých blízkých květinami a různými uměleckými vazbami. Nebylo možno ani přehlédnout...
V těchto dnech mnohem více vzpomínáme, stojíce u pomníků či procházejíce hřbitovy, na všechny ty, kteří opustili tento svět. Na náhrobcích čteme jména lidí, jejichž životy se nějak protkly s našimi. Dušičkový čas je víc než kdy jindy časem teskné melancholie, sentimentu...
Den se pomalu krátí a každým dnem přichází večer o něco dříve. Měsíc říjen se svoji krásou barevné přírody pomalu končí svou vládu, aby nastoupil listopad a s ním i svátek Všech svatých a památkou na všechny věrné zemřelé. Temnota je vždy poražena...
Život je jen cesta do věčnosti
čím delší tím bolavější
protkána je touhou naší po radosti
sytí na ní chléb náš vezdejší.
Každý nakonec umírá sám s rukama prázdnýma...