Je dobré mít majetek?

6. září 2024

V létě, kdy se toho nedá nic moc podnikat pro velké teplo, sáhneme do různých koutků. Máme zde zpravidla uloženo vše, co nás nějakým způsobem oslovilo. Třeba pohlednice dětí z tábora či z výletů, které si se zájmem po delší době pročítáme. Objevíme spoustu zajímavých myšlenek a také můžeme porovnat názory a ideály oných pisatelů s tím, jak prožívají svět dnes.

Na jedné pohlednici jsem si přečetla zjištění mého synovce, velkého příznivce fotbalu, když zavítal na fotbalový zápas do Bordeaux. „Jedním z největších zážitků se stává zjištění, že i na fotbale se místo klobás prodávají bagety.“

Tato myšlenka mi vykouzlila nejeden rozhovor s přáteli i známými či příbuznými na téma majetku a dědictví.  Neboť zjištění, že rodina se rozpadá kvůli dědictví není ojedinělé a provází lidstvo od okamžiku, kdy jednotlivec začal něco vlastnit. Již starý zákon popisuje příběh Josefa, syna Jákoba, jehož otec ho natolik miloval, že dostal oděv, který měl připadnout prvorozenému. Závist a zášť bratří přivedla Josefa do otroctví, následně se však z Josefa stal zachránce celé rodiny.  

Evangelisté sv. Matouš (Mt 6, 25-33) i sv. Lukáš (Lk12, 13-34) zapsali kázání P. Ježíše k hromadění majetku. Sv. Lukáš zaznamenává dotaz kohosi ze zástupu (Lk 12,13), který žádá: „Mistře, řekni mému bratrovi, aby se se mnou rozdělil o dědictví!“ Následuje i rada, kterou P. Ježíš vysvětluje, co máme dělat (Lk 12,33-34): „Opatřte si peněženku, která se neopotřebuje, poklad v nebi, kterého neubývá, kam se k němu zloděj nedostane a kde ho mol nesežere. Vždyť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.“

Neboť v okamžiku, kdy je člověk povolán na věčnost, odchází stejně tak, jak přišel na svět. Sám bez ničeho hmotného. To, co měl zanechává těm, kteří zůstali na tomto světě. Žádný majetek nikomu nepřinesl štěstí, ba naopak starosti a mnohdy přináší i nesnáze. Hezky to vyjádřil jeden aristokrat větou“ „Nejsme majiteli panství, jsme pouze jeho správci pro další pokolení.“ Tuto větu by si měli zapsat všichni, kteří shromažďují po celý svůj život majetek a mají pocit, že toho potřebují ke svému životu stále víc a více… Občas se zamýšlím nad jednotlivými předměty, které člověk ve svém životě nashromáždil, jak s nimi naložit. Třeba někomu udělají radost. 

Snažme se za všech okolností užívat majetku k dobru svému i svých bližních. Přece pěkný vztah sourozenců, kteří mají rádi své rodiče nemůže změnit smrt rodičů v nenávist a zášť mezi sebou. „Táta se svou sestrou, mou tetou, nemluví od smrti svých rodičů, kvůli dědictví víc než třicet let“, posteskla si kamarádka. „Oba se snaží žít spořádaným životem, oba jsou věřící, ale nedokáží najít zpět cestu k sobě. Mám obavy, že to tak zůstane až do jejich smrti.“ Skončila své povídání…

Ne že bych se chtěla vrátit zpět do minulosti, možná byl život mnohem jednodušší. Nejstarší děti, pokud se dožily dospělosti byly určeny za pokračovatele rodu a dědily rodinný majetek. Ti mladší byly určeny ke službě Bohu, tedy v životě v klášterech, nebo jako kněží. Nahlédneme-li do spisů sv. Hildegardy, zaujme nás její pohled na tehdejší život. Když děvčata vstoupila do řádu, byl to pro ně mnohdy snadnější život, než život ve světě. Jejich život určovala jednotlivá řehole a byl svým způsobem zabezpečen. Život ve světě, určovala pravidla jednotlivých rodů, panství zakoušela období neúrody a hladu a byl-li majitel panství hrubý, jeho násilí zakoušeli všichni poddaní  včetně manželky a dětí.     

Braňme své rodiny před nadvládou majetku a bohatství, je dobré mít majetek, pokud slouží nám, a ne my jemu. Ať nás čeká v blízké či vzdálenější době přijetí dědictví, nebo darování určitého majetku, mějme na paměti slova Písma (Mt 6, 24) „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď totiž bude jednoho zanedbávat a druhého mít v lásce, anebo se bude držet prvního a na druhého nebude dbát. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“

Neboť by se také mohlo stát, že jedním z největších zážitků by se stalo zjištění, že jsem ztratila nejen oba rodiče, ale také milovanou sestru i bratra a k tomu mnoho krásných společně prožitých chvil. Ale ani novou sestru, ani nového bratra si nemohu nikde koupit…