14. červenec 2024

Kdy se vydat za prací…

Když otevřeme Starý zákon a pročítáme druhou nebo pátou knihu Mojžíšovu, nalezneme zde texty, které popisují, jak by měli Izraelité tento den prožít.  

V páté knize je psáno: „Dbej na den odpočinku, že ti má být svatý, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvůj býk a tvůj osel, žádné tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách, aby odpočinul tvůj otrok a tvá otrokyně tak jako ty. Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi a že tě Hospodin, tvůj Bůh, odtud vyvedl pevnou rukou a vztaženou paží. Proto ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, dodržovat den odpočinku.“ (Dt 5,12-15).

Starý zákon tedy striktně přikazuje šest dní se bude pracovat, ale sedmého dne bude slavnost odpočinutí, v sobotní den se nesměla vykonávat žádná práce.

Pán Ježíš vstal z hrobu třetí den, tedy o nedělním ránu zvěstoval anděl ženám: “Vy se nebojte. Byl vzkříšen, jak řekl.“ (Mt 28,5-6)

Pokud nahlédneme do vzpomínek svých rodičů nebo vlastních, zjistíme, že neděle byly vyhrazeny nedělní mši svaté a návštěvě prarodičů nebo blízkých příbuzných. Jak čas začal „rychleji ubíhat a společnost se počala vyvíjet k liberální“, postupně začíná přibývat i volných míst v našem kostele. Nic není problémem, aby se v neděli neudělalo, dokonce se dovolilo i otevření velkých nákupních center - „moderních svatostánků dnešní doby“. Vždyť přece lidé musí mít vytvořeny podmínky pro pohodlné nákupy…

Stačí to k životu? Život přece není jen o materii, ale nezbytnou jeho součást tvoří duchovní rozměr. Člověk ztrácí Boha a jeho místo je nahrazeno něčím hmotným, co však nemůže uspokojit touhy ani naplnit člověka samotného, každá věc se časem opotřebuje a je nahrazena něčím novým…

Bůh však zůstává stejný, včera, dnes i navěky. Člověk má vždy možnost svůj vztah s Ním neustále upevňovat, prohlubovat důvěru v Něj. Nakonec dojdeme k poznání, že je tu stále Někdo, tedy Bůh Otec, ke kterému se můžeme obrátit, kdykoliv ve dne i v noci a kdekoliv. Vždy tu bude pro každého z nás, nikdy nás neopustí a jenom čeká, na nás, kdy najdeme odvahu a vrátíme se k Němu, jako marnotratný syn ke svému Otci. Stejně jako otec v příběhu, tak i Bůh Otec nás nikdy nebude plísnit, ale obejme nás jako své jedinečné a milované dítě.

Léto je časem cestování a poznávání. Když se vrátila skupinka cestovatelů z Islandu, sdělila zajímavý poznatek. Téměř všechny kostely jsou při pobřeží, ve vnitrozemí je jich velmi poskromnu. Staří Islanďané, když se vydávali na své výpravy či na lovy ryb, nejdříve šli do kostela, aby si vyprosili požehnání na cestu. Nikdy nevyplouvali v neděli nebo o svátcích. Když prošli několik hřbitovů v sousedství kostelů, byli překvapeni, že mnoho obyvatel ostrova se dožilo osmdesáti i devadesáti let.

V době dovolených i prázdnin zkusme v klidu popřemýšlet, zda je pro nás skutečným požehnáním návštěva nedělní mše svaté nebo neustálé bloudění obchodními pasážemi… Každý z nás si jistě na tuto otázku odpoví sám… třeba stejně jako staří Islanďané nebo Izraelité.