Opět stojíme na prahu nového občanského roku a se změnou letopočtu se snáze zamýšlíme i nad změnou vlastní. Tradiční období různých předsevzetí a nadšeného odhodlání k něčemu novému začíná. Parky jsou opět plné náruživých běžců, kteří zaliti potem pilují...
Minulou neděli jsme vstoupili do nového církevního roku a dnes jsme oslavili druhou neděli adventní. Evangelium dnešní neděle Lk 3,1-6 nás vyzývá jak se máme připravit na příchod Páně. Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu...
V těchto dnech mnohem více vzpomínáme, stojíce u pomníků či procházejíce hřbitovy, na všechny ty, kteří opustili tento svět. Na náhrobcích čteme jména lidí, jejichž životy se nějak protkly s našimi. Dušičkový čas je víc než kdy jindy časem teskné melancholie, sentimentu...
„V Itálii je mnoho muzeí mučících nástrojů, samozřejmě středověkých. Nejednou jsem se již obrátil na příšlušné veřejné činitele s oznámením o spáchání podvodu, protože jde spíše o atrakce zábavního průmyslu vystavujícího falsifikáty, jimiž hrubě zkreslují dějiny“ – řekl známý italský...
Prázdninový čas bude brzy chtě nechtě za námi a mnozí z nás se rozprchnou do světa za studiem či za prací. Přijde řada všedních dní se svými starostmi, zatěžkaných tíhou rozhodování či odpovědnosti. A dřív či později se v tom možná budeme zase plácat...
Všichni to známe a takřka denně prožíváme, jak nepříjemné a únavné je ztrácení času v mnoha situacích – na úřadech, na nádraží, v čekárnách u lékařů... Jak by se nám žilo, kdyby práce byla ve společnosti lépe zorganizovaná a lidé ji dělali kvalitně, kdyby se nevymýšlely...
A je to tady! Začalo léto a tím i prázdniny! Čas odpočinku, dovolených, táborů, prostě vždy je to tak nějak uvolnění se z osidel stereotypu. Věřím, že každý si v létě nalezne to své a dokáže načerpat sil do dalších dní. A pokud má někdo o prázdninách něco ztratit...
Jak už to v životě chodí, jsou v něm věci z našeho pohledu dobré i zlé. Názorně a obrazně si to můžeme představit tak, že v lánu pšenice roste vždy i koukol, ne každé mládě se vyvede a dává to očekávané, za krásou růží je bolestivost jejich trní a tam, kde je voda, můžeme často čekat i nevábné bahno...
Je nedělní odpoledne a já si jej vyhradila ke čtení. Pod stromečkem jsem nalezla pozoruhodnou knihu Georga Ratzingera Můj bratr papež. Pokud ji čte člověk s otevřeným srdcem, má pocit, jako by se dějiny neustále opakovaly, často si ani neuvědomujeme jejich podobnost…
Víte o tom, že papoušek ara může pozřít všelijaké plody, jádra a ořechy, co jich jen v pralese je, aniž by měl problém s jejich toxicitou? Já to donedávna také nevěděl. Lidské poznání přírody však přece jen nepatrně pokročilo, a tak vědci přišli na to...