27. září 2020

Přišel mi mail z Opatství Nový Dvůr. Jako obvykle přichází po delší době, v podstatě jen jednou začas. Takový pozdrav a pohlazení od mnichů cisterciáckého řádu-trapistů.

Je září a za okny krásné babí léto. V mailu není ani stopa po nějakém dramatu dnešních pandemických dní, statistikách, výkazech či plánech do budoucna. V těch několika řádcích od novodvorského opata nahlédnete pokojně na život, jaký už snad ani nepamatujeme. Bratři ve snaze udržet harmonii mezi modlitbou, studiem a manuální prací zase jen něco z budov kláštera opravili. Pokročili s prací v lese napadeném kůrovci, vyrobili něco marmelád či mýdel. Nehovoří o meziročním navýšení, letošním maximu, propadu nebo růstu…

A to je to krásné. Nejsou zasaženi a posedlí kultem výkonu jako my. Nemusí opravit všechno co nejdřív, jen aby to už bylo hotové a mohli se pustit do něčeho dalšího. Nehoní se za každou cenu za vytěženými kubíky dřeva nebo hektary vysázených nových lesů. Jejich hlavním posláním není výroba exkluzivních marmelád, piva či kosmetických přípravků, aby byla klášterní pokladna plná a opat spokojený. Tak jak má v jejich životě místo modlitba a studium, tak ho má i práce. Není to tak, že je jen práce a první práce a potom vše ostatní.

Ne, ani my nejsme otroky práce a práce nemá být naším cílem. Člověk není ve světě pro práci, ale práce je zde pro člověka. Lidská práce oslavuje dary Stvořitele a od něj dané a přijaté vlohy člověka dělat to či ono. Možná, pokud bychom se snažili takovému chápání práce porozumět, byl by svět klidnější. Člověk by se nehonil tolik za výkonem, uměl by lépe nahlédnout na sebe i své okolí. Naučil by se porozumění i odpočinku. Začal by se modlit i studovat-poznávat sebe i svět kolem sebe…

Novodvorský opat v závěru pozdravu píše o tom, že Bůh nás zve, abychom v zázraky nejenom věřili, ale je-li třeba, tak je i vykonali. Ano, zázraky se dějí, stále a všude kolem nás. A některé zázraky činí Bůh skutečně právě skrze nás. Skrze naše konání, slova, postoje… Jsme na cestě do nebeského království a moc se nedíváme kolem sebe. Na ty každodenní zázraky, co se staly nebo co můžeme vykonat my sami. Kráčíme, možná spíš klopýtáme cestou svého života. Radostí a útěchou nám buď, že ať už půjdeme cestou života kudykoliv, Bůh má vždy pro směr naší cesty cíl!