Člověk je ze své podstaty plný neklidu, chvění a nejistoty. V životě se o něj nejednou pokouší úzkost a děs. Neustále hledá odpověď na otázku „proč“? Proč přišlo to či ono, proč já a ne ti druzí, proč zrovna toto a zrovna teď, proč právě mé dítě nebo můj blízký, proč je toto třeba, proč to nejde jinak, proč nemůžu dál atd...
Čas, vítr a déšť už mu obrousil hrany. Tvář už je rozplizlá a tělo zvětralé. Stále tu však visí s pohledem upřeným na náves. Kristus na kříži pod lipami. Ten vám tu toho už viděl a vyslechl! Když ještě dýchal novotou nejen on, ale i kříž a zdobený sokl, byl svět úplně jiný...
Milí bratři a sestry, sv. Augustin ve svém velkém díle „O Boží obci“ říká, že celé lidské dějiny a dějiny světa jsou bojem mezi dvěma láskami: láskou k Bohu, která vede až k sebedarování, ke ztrátě sebe sama; a láskou k sobě, která vede až k pohrdání Bohem a k nenávisti vůči druhým. Tento obraz boje mezi dvěma láskami, mezi skutečnou láskou a sobectvím vysvítá také ze čtení z knihy Zjevení, které jsme dnes slyšeli. Tady se tyto dvě lásky ukazují na dvou velkých postavách. Je zde mocný rudý drak, impozantní a zneklidňující moc bez milosti a lásky - absolutní sobectví, hrůza a násilí...
Milí bratři a sestry, tak, jako každý z nás slaví svoje jmeniny a narozeniny, tak slaví podobně i naše kostely, a tím vlastně i společenství lidí, které se v nich schází. (Latina má pro kostel i pro církev, jako společenství věřících totéž slovo...
Převodová tabulka hodnot podle J. M. Kašparů, byl název obdrženého e-mailu. Nejprve jsem myslela, že dochází k přejmenování jednotlivých diagnóz se všemi důsledky. Posléze jsem zjistila, že je to dvojí pohled a to jak se díváme dnes na hlavní nedostatky v chování člověka a jak se na ně dívali ještě nedávno naši předkové...
Milí bratři a sestry, náš Pán, Ježíš Kristus, nám k té dnešní příležitosti dává překrásné slovo. Hovoří o pokladu skrytém v poli, o vzácné perle, o nalezení, o hledání, o rozhodnutí se právě pro tento poklad, pro tuto perlu. Ano, jsou i jiné poklady...
Pohlédnu oknem ven a vidím moravskou krajinu radující se z každé dešťové kapky padající z nebe. Vyprahlé a slunečním žárem trýzněné pole, lesy a louky žíznivě pijí chladivé proudy vody snášející se s tichým ševelením na celé to divukrásné stvoření...
Milí bratři a sestry, právě vyslechnutým podobenstvím se dovídáme od osoby nejkompetentnější odpověď na otázku, která je pro člověka velmi důležitá, totiž otázka původu a koneckonců i smyslu zla. Ježíšovo slovo je důležitý paprsek světla na skutečnost...
Jedna paní, která pracuje ve velkém domově pro seniory, mi vyprávěla o své práci a životě v ústavu. Mimo jiné řekla: „Nedovedete si představit, jak jsou někteří opuštění. Materiálně jim nic nechybí. Mají také plné..."
Milí bratři a sestry, slyšeli jsme jedno z velmi známých Ježíšových podobenství, podobenství o rozsévači. Podobenství tvoří bezpochyby živé jádro Ježíšova zvěstování. Znovu a znovu se nás dotýkají...