A je to tady! Začalo léto a tím i prázdniny! Čas odpočinku, dovolených, táborů, prostě vždy je to tak nějak uvolnění se z osidel stereotypu. Věřím, že každý si v létě nalezne to své a dokáže načerpat sil do dalších dní. A pokud má někdo o prázdninách něco ztratit...
Jak už to v životě chodí, jsou v něm věci z našeho pohledu dobré i zlé. Názorně a obrazně si to můžeme představit tak, že v lánu pšenice roste vždy i koukol, ne každé mládě se vyvede a dává to očekávané, za krásou růží je bolestivost jejich trní a tam, kde je voda, můžeme často čekat i nevábné bahno...
Je nedělní odpoledne a já si jej vyhradila ke čtení. Pod stromečkem jsem nalezla pozoruhodnou knihu Georga Ratzingera Můj bratr papež. Pokud ji čte člověk s otevřeným srdcem, má pocit, jako by se dějiny neustále opakovaly, často si ani neuvědomujeme jejich podobnost…
Víte o tom, že papoušek ara může pozřít všelijaké plody, jádra a ořechy, co jich jen v pralese je, aniž by měl problém s jejich toxicitou? Já to donedávna také nevěděl. Lidské poznání přírody však přece jen nepatrně pokročilo, a tak vědci přišli na to...
Vánoční svátky jsou již za námi, přesto máme ještě tu nádheru v blahé paměti. Nádheru vánočních písní, láskyplné atmosféry, betlémů, tajemného napětí při očekávání Nejvyššího i slavnostně vyzdobených kostelů a cukrovím provoněných domácností...
Ve vánočním čase a na přelomu starého a nového roku si možná více než kdy jindy s bázní připomínáme a zároveň uvědomujeme, do jaké míry se náš pozemský život kvapem řítí vpřed. Jeho rychlý běh nelze ničím zastavit. A i kdybychom se chtěli o to nějak pokusit, stali bychom se směšnými. Navíc bychom byli sami proti sobě...
Jak dobře víš, moje narozeniny se blíží. Každý rok se koná oslava na moji počest a myslím si, že to tak bude i tento rok. Během těchto dní hodně lidí nakupuje dárečky. Rozhlas a televize ve svých reklamách na každém kroku upozorňují svět na moje blížící se narozeniny...
Nemám povinnost se bavit o minulosti... Tímto sdělením (byť oděným do trochu jiných slov, ale shodného smyslu) obšťastnil nedávno náš veřejný prostor jeden ústavní činitel. Nechám na politických komentátorech, aby si s tímto projevem silácké bezradnosti...
Člověk je ze své podstaty plný neklidu, chvění a nejistoty. V životě se o něj nejednou pokouší úzkost a děs. Neustále hledá odpověď na otázku „proč“? Proč přišlo to či ono, proč já a ne ti druzí, proč zrovna toto a zrovna teď, proč právě mé dítě nebo můj blízký, proč je toto třeba, proč to nejde jinak, proč nemůžu dál atd...
Čas, vítr a déšť už mu obrousil hrany. Tvář už je rozplizlá a tělo zvětralé. Stále tu však visí s pohledem upřeným na náves. Kristus na kříži pod lipami. Ten vám tu toho už viděl a vyslechl! Když ještě dýchal novotou nejen on, ale i kříž a zdobený sokl, byl svět úplně jiný...