10. květen 2020

Po letošním netradičním a v mnohém dalece hlubším, skromnějším a pokojnějším prožití velikonočních svátků, si můžeme připomenout jejich hlavní poselství. Nebude to nic složitého, bude to opět a znovu prvopočátek všeho - Láska. Bůh svědčí o své lásce k člověku obětí svého Syna na kříži, jeho zmrtvýchvstáním a vlastní přítomností v člověku i běhu světa prostřednictvím Ducha svatého. Ve zkratce řečeno - Bůh miluje a neopouští. Zkusme si to říci častěji - Bůh miluje a neopouští.

Mnozí prožíváme v životě zklamání a zakoušíme zlost, smutek, beznaděj. To vše vychází i z toho, že pohlížíme na svůj život a svět kolem nás skrz "růžové brýle" svých představ. Nechybí nám v nich třeba vlastní rodinný dům se zahradou, úspěch v zaměstnání, dostatek peněz. Počítáme se zdravím vlastním i celé rodiny, veškeré přírodní či společenské katastrofy jsou prakticky vyloučeny, nás se nedotknou.  Budeme mít samozřejmě bezproblémové děti  čtoucí naše myšlenky, které budou ve všem a všude vynikat. Jsme si jisti náklonností a stálostí svých partnerů, přátel, podřízených, nadřízených, zaměstnavatelů, příjmů.

Samozřejmě, že navštívíme každý kout světa, budeme mít možnost dělat vše co nás baví a z toho všeho budeme šťastní a spokojení. Dožijeme se pak i vysokého věku a úžasných vnoučat. Být vězněm takových a obdobných představ, nahlížet na sebe a svět kolem jen touto optikou, to je spolehlivá cesta ke zklamání, zlosti, smutku či beznaději. Nikdy totiž nevyjde všechno podle našich představ. Křesťan by měl dle mého soudu pohlížet na život s větší pokorou, být nohama na zemi a žít opravdovou skutečnost, prožívat ono "tady a teď". To je cesta ke svobodě z vězení vlastních představ a snů (za kterými je pýcha, co taky jiného).

Tak se alespoň pokusme... Být naplněni vědomím, že Bůh miluje a neopouští a díky tomu překonávat těžkosti a temné chvíle života. Rozlišovat, co je jen sen a představa, nelpět na vzdušných zámcích a prožívat skutečnost každého dne, ono pravdivé, ke svobodě a pokoji vedoucí "tady a teď".