Milí bratři a sestry, od nepaměti se této středě říkává lidově „škaredá“, vzhledem k ošklivosti Jidášovy zrady, o jejímž uskutečnění byla v dnešním úryvku evangelia řeč.
Jidáš říká: „co mi dáte?“ – Ježíš, dar nevyčíslitelné ceny, je prodáván a kupován...
Milí bratři a sestry, i první dny Svatého týdne mají svoji mimořádnou hloubku, právě pro Boží slovo, jemuž smíme naslouchat. Dnešní úryvek patří k nejjemnějším a nejkrásnějším.
„Šest dní před velikonocemi...“ je to posledních šest dnů, v nichž nastává „Ježíšova hodina“, sedmý den bude odpočinkem v hrobě, osmý den je pak dnem, který už nezná západu. Tento začátek posledního Ježíšova týdne je jako počátek nového stvoření...
Stojíme mezi mnoha lidmi na Olivové hoře, vidíme oslátko a na něm sedícího člověka. Mumraj, provolávání slávy, ale také neustálé dotazy ze všech stran: "Kdo je to?" V tichu dnů, které přijdou, hledejme na ni odpověď i my...
Pátá neděle postní připomíná jeden z velkých divů zaznamenaných evangelistou Janem a to vzkříšení Lazara. Pan Ježíš nepospíchá v okamžiku, kdy obdrží zprávu o nemoci svého přítele Lazara, jak by čtenář evangelia předpokládal. Zůstává ještě dva dny...
Čtvrtá neděle postní je též označována nedělí radostnou, latinsky Laetare. Jak jsme v neděli slyšeli, připomíná červánky blížících se Velikonoc. Proto i mešní roucho je barvy růžové. Liturgické texty této neděle nám předkládají příběh slepce...
Svátek Zvěstování Páně 25. března následuje po pěti dnech od svátku sv. Josefa, zvláště letos jsme jej slavili v jednom týdnu. Tento svátek se již od roku 1991 z rozhodnutí ČBK slaví jako "Den modliteb za úctu k počatému životu a za nenarozené děti"...
Milí bratři a sestry,
v chrámu sv. Michala máme dvě vyobrazení sv. Josefa. Jednak tady v presbytáři nahoře, krásná socha sv. Josefa s Ježíškem na rukách, a pak na oltáři Panny Marie blízko ke kůru je v jednom z šesti medailonů kolem obrazu...
Je až neuvěřitelné, jak málo se dovedeme radovat z toho, co máme, a jak často si stěžujeme a nedoceňujeme přítomná dobra. Děti se obvykle těší na chvíli, kdy už konečně ukončí školu. Dospívající mladík...
Latinský nápis „Tempus fugit“ na starých dědečkových hodinách připomíná spolu s hodinovými ručičkami důrazně, že čas běží. S přibývajícím věkem dokonce snad jeho běh zrychluje. Až se člověk najednou začne stavět stranou a omlouvat se...
Nedávno jsem se setkala se zajímavým názorem: „Nemáte děti, můžete více pracovat pro společenství, já mám velkou rodinu, nemám tolik času.“ V první chvíli jsem chtěla vypočítávat, co vše jsem za posledních třicet let vykonala pro „společnost“. Naštěstí jsem to neudělala...