Pohlédnu oknem ven a vidím moravskou krajinu radující se z každé dešťové kapky padající z nebe. Vyprahlé a slunečním žárem trýzněné pole, lesy a louky žíznivě pijí chladivé proudy vody snášející se s tichým ševelením na celé to divukrásné stvoření...
Milí bratři a sestry, právě vyslechnutým podobenstvím se dovídáme od osoby nejkompetentnější odpověď na otázku, která je pro člověka velmi důležitá, totiž otázka původu a koneckonců i smyslu zla. Ježíšovo slovo je důležitý paprsek světla na skutečnost...
Jedna paní, která pracuje ve velkém domově pro seniory, mi vyprávěla o své práci a životě v ústavu. Mimo jiné řekla: „Nedovedete si představit, jak jsou někteří opuštění. Materiálně jim nic nechybí. Mají také plné..."
Milí bratři a sestry, slyšeli jsme jedno z velmi známých Ježíšových podobenství, podobenství o rozsévači. Podobenství tvoří bezpochyby živé jádro Ježíšova zvěstování. Znovu a znovu se nás dotýkají...
Milí bratři a sestry, evangelium dnešní neděle nám předkládá hymnus chvály a radosti, který tryská ze srdce Ježíšova a tvoří jakýsi vrchol Matoušova evangelia: Syn se raduje Otcovou radostí, protože jeho bratři a sestry (tzn. i my), mají účast na tajemství Otce i Syna...
Milí bratři a sestry, slyšeli jsme opět pouhých 6 veršů Ježíšovy přímé řeči, směřující k jeho učedníkům všech dob a všech kultur, univerzálně platných pro všechny. Tato slova ukazují velikost Ježíšovu, ale i velikost jeho učedníků. I o těchto slovech platí...
Milí bratři a sestry, dnešní krátký úryvek evangelia, pouhých 8 veršů, je velkým povzbuzením pro jeho učedníky v situaci, kterou náš Pán v předcházejícím odstavci popsal slovy: „Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky“...
Milí bratři a sestry, začínáme opět jednu etapu letošního církevního roku, jejímž charakteristickým liturgickým znakem je barva zelená, barva života. Je to něco jako oáza uprostřed pouště, zázrak života; znamení, že je dostatek vody a všechno může růst...
Milí bratři a sestry, plynoucí církevní rok nás opět přenesl ke Slavnosti Nejsvětější Trojice, k onomu velikému tajemství vnitřního života samotného Boha, které neznali ani takoví velikáni, jako byl Abrahám, Mojžíš, ani žádný z proroků; („toužili vidět, co vidíte vy, ale neviděli“) tajemství, které nám zjevil až Bůh sám prostřednictvím svého jednorozeného Syna, který se stal jedním z nás. Tajemství, které lze tušit za celým vesmírem, ale které by lidský rozum nikdy sám nemohl odhalit...
Milí bratři a sestry, pouhých 5 veršů 20. kapitoly Janova evangelia nám dnes předkládá naše matka církev k zamyšlení, ale také k uvedení do našeho života. Pokusme se opět vstoupit do hloubky jednotlivých slov, vždyť právě i ve slově se setkáváme s Ježíšem, Bůh k nám mluví. Příběh Ježíšův je přece nad všechny příběhy, a nakonec týká se konkrétně každého z nás...