24. březen 2020

Každá doba, kterou prožíváme má své temné i radostné okamžiky i když si to plně neuvědomujeme. Je vždy na nás, jakou cestu zvolíme a jaké jsou naše priority. Zda jsme zaslepeni kariérou, „budováním svého majetku“ či postavením ve společnosti a na úkor koho dáváme těmto „svým cílům“ přednost. Může to být Bůh, manželka, rodina, přátelé ….

Nikdy nevíme, kdy a proč, přijde okamžik, který nám může vzít vše, o co jsme se snažili. Může to být nemoc, ztráta blízkého člověka, ztráta zaměstnání nebo „jenom nás přeskočí mladší kolega, který má ostřejší lokty“. A světe zboř se, naráz se vše změní...

Dnes je to také nemoc, která zasáhla nejen jednotlivce, ale každého z nás svou nebezpečností. A my stojíme bezradní, co bude dál. Kam až můžou zajít opatření, která nás mají chránit. Najednou nemůžeme pokračovat v našem „běžném životě“... Nejsme sami, jsou to celé národy a můžeme říci celý svět, který se musí „zastavit“ a zamyslet se jak dál. Pomalu ztrácíme to, co jsme stavěli na první místo, jsme bezradní, můžeme propadat depresím, nezvládáme být doma s rodinou a dětmi, bez každodenního pracovního drilu...

Ale to nejdůležitější nám přece zůstalo! Je to naše víra, kterou nám nikdo nevezme, ani člověk, ani mocnosti, ani nemoc. Ba naopak je to víra, díky ní můžeme tuto „temnou dobu“ přežít beze strachu a s důvěrou, že jsme děti Boží a náš Otec v nebesích ví, co je pro nás dobré. Matka Boží Maria nás provází a učí nás, jak jít cestou vedoucí ke spáse. Stačí jenom vzít do ruky růženec.

Máme nepřeberné možnosti, chytré telefony s aplikacemi různých modliteb, modlitbou breviáře – denní modlitba církve, duchovního provázení a jiné. Internet je cestou, jak přijít na bohoslužby do různých chrámů po celém světě. Nemusíme svůj čas zaměřit na nedělní bohoslužbu v našem chrámu, ale můžeme dle touhy naší duše navštívit více bohoslužeb v různých časech a na různých místech (www.mseonline.cz). Tak můžeme poznávat nejen nádheru jednotlivých svatyň, ale také prosit P. Marii a naše národní světce a světice na památných poutních místech v celé naší vlasti. A věřte, že i toto je způsob, jak můžeme objevit krásu bohoslužby, kterou jsme si v našem kostele nějak neuvědomili. Třeba v Chebu má kněz na židlích před oltářem rozmístěné plyšáky, ve Staré Boleslavi se po mši sv. modlí k Palladiu země České a kněz touto relikvií žehná. Nebojme se tedy otevřít různé webové stránky našich kostelů a vstoupit dovnitř…