"Otče, nebylo dnes to kázání kratší? Ptal se kostelník P. Augustina“, začal vzpomínat starší muž, bývalý ministrant. “Ale kdež, to se Vám něco zdálo, bylo to tak akorát, možná jste se jenom více zamyslel“, shovívavě odpovídá kněz.
"Vždy, když se četlo evangelium o obchodníku, který prodal vše co měl a koupil krásnou perlu, tak jsem si nedokázala představit, jak musel v rychlosti jednat a na nic nezapomenout, aby mu perlu neprodali...“ Přidala se do hovoru mladá žena...
Pětiletá Sabinka v šatičkách zdobených mnoha volánky a balerinkami připomínala skutečnou baletku. Maminka ji tak krásně ustrojila, neboť přišli na slavnost křtu. Slavnostně vyzdobený chrám umocnil význam této slavnosti. V nestřežené chvíli, kdy byli všichni soustředěni...
Tatínek zůstal sám po odchodu maminky a jeho dvě dcery měly o něj tak říkajíc "střídavou péči". Eva byla rázná a tatínek se vždy raději podvolil a neprotestoval. Jiřina byla naopak vstřícná a snažila se vždy nějak vysvětlit...
Moje maminka učila své vnuky, že vždy za každou věc, kterou dostanou, musí říci kouzelné slovíčko "DĚKUJI". Svěřila se starší dáma. "Jednou jsem nakupovala pečivo v pekárně a přede mnou byl školák z prvního...
Naše doba přináší hodně nespokojenosti. Neustále se ve společnosti poukazuje na to, co je špatné a co nefunguje, jak by mělo. Není se čemu divit, že i náš pohled na život bývá potom často přehnaně kritický a pesimistický. Ne že bychom měli před nedostatky zavírat oči, ale...
Mám ráda léto, jsou dlouhé večery, kdy se ve společnosti přátel sedí venku a povídá. Stačí pouze sedět a poslouchat. Lidské osudy jsou zajímavé, často připomínají zamotané klubko provázků. Budeme-li pozorně naslouchat...
Nedělní odpoledne se snažím věnovat odpočinku, otevřela jsem knihu Lee Strobela – Kauza víra. Je to úžasná kniha, která díky argumentům se snaží odpovědět na základní otázky, které si křesťan klade ve vztahu k Bohu.
"Pane Bože, můžeš mi prozradit, proč mi rodiče zakazují sedět denně u počítače?",
ptá se zoufale chlapec klečící na kolenou s pohledem upřeným do nebe.
"Vydrž, jenom si něco stáhnu...", zazní mu v odpověď shůry....
Když vyslovíme slovo "morálka", vybaví se mnoha současným lidem soubor pravidel toho, co se musí a co je povinné, a také naopak co je zakázáno, co se dělat nesmí. Obvykle tato nařízení a zákazy vytvářejí obraz morálky jako něčeho bezduchého, co brání v radosti ze života. Naší době se podařilo relativizovat takřka všechny tradiční a nezpochybnitelné hodnoty, a tak se celá morálka stala věcí vkusu, svobodného rozhodnutí, čemu se chci podřídit a čemu ne. Neptáme se už, kde je pravda a co je správné, ale co mně více vyhovuje, co se mi líbí. Neexistuje žádné tabu. Člověk má právo vidět a slyšet všecko, vyjadřovat se jakkoli a o čemkoli, neomezovat se v ničem.