Pětiletá Sabinka v šatičkách zdobených mnoha volánky a balerinkami připomínala skutečnou baletku. Maminka ji tak krásně ustrojila, neboť přišli na slavnost křtu. Slavnostně vyzdobený chrám umocnil význam této slavnosti. V nestřežené chvíli, kdy byli všichni soustředěni...
Tatínek zůstal sám po odchodu maminky a jeho dvě dcery měly o něj tak říkajíc "střídavou péči". Eva byla rázná a tatínek se vždy raději podvolil a neprotestoval. Jiřina byla naopak vstřícná a snažila se vždy nějak vysvětlit...
Moje maminka učila své vnuky, že vždy za každou věc, kterou dostanou, musí říci kouzelné slovíčko "DĚKUJI". Svěřila se starší dáma. "Jednou jsem nakupovala pečivo v pekárně a přede mnou byl školák z prvního...
Naše doba přináší hodně nespokojenosti. Neustále se ve společnosti poukazuje na to, co je špatné a co nefunguje, jak by mělo. Není se čemu divit, že i náš pohled na život bývá potom často přehnaně kritický a pesimistický. Ne že bychom měli před nedostatky zavírat oči, ale...
Mám ráda léto, jsou dlouhé večery, kdy se ve společnosti přátel sedí venku a povídá. Stačí pouze sedět a poslouchat. Lidské osudy jsou zajímavé, často připomínají zamotané klubko provázků. Budeme-li pozorně naslouchat...
Nedělní odpoledne se snažím věnovat odpočinku, otevřela jsem knihu Lee Strobela – Kauza víra. Je to úžasná kniha, která díky argumentům se snaží odpovědět na základní otázky, které si křesťan klade ve vztahu k Bohu.
"Pane Bože, můžeš mi prozradit, proč mi rodiče zakazují sedět denně u počítače?",
ptá se zoufale chlapec klečící na kolenou s pohledem upřeným do nebe.
"Vydrž, jenom si něco stáhnu...", zazní mu v odpověď shůry....
Když vyslovíme slovo "morálka", vybaví se mnoha současným lidem soubor pravidel toho, co se musí a co je povinné, a také naopak co je zakázáno, co se dělat nesmí. Obvykle tato nařízení a zákazy vytvářejí obraz morálky jako něčeho bezduchého, co brání v radosti ze života. Naší době se podařilo relativizovat takřka všechny tradiční a nezpochybnitelné hodnoty, a tak se celá morálka stala věcí vkusu, svobodného rozhodnutí, čemu se chci podřídit a čemu ne. Neptáme se už, kde je pravda a co je správné, ale co mně více vyhovuje, co se mi líbí. Neexistuje žádné tabu. Člověk má právo vidět a slyšet všecko, vyjadřovat se jakkoli a o čemkoli, neomezovat se v ničem.
Ať se děje co se děje, není třeba beznaděje! Vážně? Ano, vězte, že Pán nikoho nenechává o samotě, bez pomoci a nenaloží víc než je člověk schopen unést! Čeho se potom tedy bát? Pokoj a klid je nám na dosah ruky, stačí "jen" opustit svou vůli a přijmout za jakýchkoliv okolností tu Jeho.
Ačkoliv je velikonoční období dlouhé, hlavní část Velikonoc jsme již prožili. Člověk si tak může říci, po kolikáté už a kolikrát mi toho bude ještě dáno? Může bilancovat, co mu postní období dalo a vzalo. Může se zamyslet i nad prožitím svátků samých. Nad jejich duchem, atmosférou a významem. Já si letos kladu coby laik otázku, která napadne mnohé při pohledu kolem sebe...