"Vstávat a vzhůru na vinici Páně", snažím se každé ráno dodat tímto agitačním sloganem své mysli potřebnou energii pro celý den. A věru, docela to funguje. Představa nekonečného vinohradu je možná trochu úděsná, ale myslete na ty plody, co budou sklizeny a výsledný lahodný biblický nápoj! Kdo to znáte, víte, že práce ve vinici je mnohdy lopotná, vyžaduje mnoho trpělivosti...
Vítám Tě můj Pane! V mém srdci je pro Tebe připraven hotelový pokoj, učiň si z něho chrám! Není to nic přepychového, ale hřejivě radostného. Návštěva milovaného přece vždy potěší. Rád bych Tě hostil napořád. Ale znáš mě, nejsem nejlepší hoteliér. Místo abych Tě denně sytil skutky lásky a milosrdenství, tak Tě nechávám hladovět a ještě k tomu potmě. To pro svůj vlastní život v temnotě. Můžu se divit, že pak časem ztrácím hosta, když o něj...
Abys zůstal ušetřen každého utrpení – to ti nepřeji;
ani to, aby tvá další cesta byla samá růže
a aby po tvé tváři neskanula žádná slza,
abys nezakusil nikdy žádnou bolest, - ne,
nic z toho ti do nového roku nepřeji...
Neboj se, Maria, nalezla jsi
milost u Boha.
Josefe, neboj se přijmout k sobě Marii,
porodí syna, dáš mu jméno Ježíš,
a on spasí všechne svůj lid...
„Představ si, že příští týden už bude Mikuláš“, pronesl jsem nedávno rozmařile k dceři. "Hurá, mňam, bude guláš“, odpověděla mi bezelstně neslyšíce dobře přes huňatou čepici má slova. A hned bylo veselo. Guláš, co jiného může také napadnout prosté a bezstarostné děti, které mají co v srdci i na jazyku a naopak co na jazyku i v srdci. Takže u nás bude Mikuláš i guláš a děti si přijdou na své hned dvakrát.
V sobotu jsme se s mamkou účastnily akcí v rámci NEK 2015. Já už jsem hned v pátek na večer zašla na koncert, který byl tady na "Svoboďáku". A už tam byla báječná atmosféra. A ta sobota byla nádherná. Měla jsem domluvené nějaké vyřizování s kamarádkou, ale podařilo se nám to vyřídit tak, že jsme s mamkou stihly dojet na začátek mše. Do všech ulic s výjimkou České a Rašínové byly postaveny velkoplošné obrazovky...
Jak určitě všichni víte, ve dnech 16. - 17. 10. 2015 proběhl v Brně eucharistický kongres, na který se sjelo údajně až 25 tisíc poutníků z celé republiky. Jako (už skoro) "Brňák" jsem byla docela zvědavá, co od této akce očekávat a jak proběhne akce takového rozsahu ve městě, kde žiju. Jen pár dojmů, které ve mně po skončení kongresu zůstaly...
Život je jen cesta do věčnosti
čím delší tím bolavější
protkána je touhou naší po radosti
sytí na ní chléb náš vezdejší.
Každý nakonec umírá sám s rukama prázdnýma...
To nám to ale utíká... Člověk se párkrát otočí, rok se s rokem sejde a podzim je zase tu. Podzim, který já vždy miloval. Určitě to znáte… Ráno už je chladno, ale v poledne si klidně odložíte a necháte se prohřát sluncem. Celý kraj vůkol voní plností. Opravdu voní, cítíte zrající jablka, hrušky, trnky, od sklepů se nese vůně burčáku...
Kanou slzy beznaděje
do udřené dlaně
lásky kompas hledám denně...