10. leden 2016

Vítám Tě můj Pane! V mém srdci je pro Tebe připraven hotelový pokoj, učiň si z něho chrám! Není to nic přepychového, ale hřejivě radostného. Návštěva milovaného přece vždy potěší. Rád bych Tě hostil napořád. Ale znáš mě, nejsem nejlepší hoteliér. Místo abych Tě denně sytil skutky lásky a milosrdenství, tak Tě nechávám hladovět a ještě k tomu potmě. To pro svůj vlastní život v temnotě. Můžu se divit, že pak časem ztrácím hosta, když o něj nejevím zájem a zapomínám na něj? S lítostí jdeš jinam…

Ale tentokrát to bude určitě jiné. Nevzdávám to. Každý den Ti budu pořádat hostinu a předkládat Ti na ní pochoutky vlastního milosrdenství. Nebude to lehké. Víš přece, jaký jsem kuchař. Když se s nejlepším předsevzetím a snahou pustím do přípravy sametově hebké bešamelové omáčky, tím spíše je pak plná hrudek. Ale ani tehdy není nic ztraceno. Stačí omáčku přecedit, síto pak všechny hrudky - nepodarky zachytí. Buď Pane shovívavý k mým nepodarkům, svědomí ať je mi dobrý sítem, které přecedí to, co Ti budu předkládat.

Vím, že se nespokojíš s málem a rád hoduješ. Kéž bych měl neustále inspiraci, ingredience a odvahu přinášet Ti krmi rozmanitou, lahodnou a originální. Ceníš si toho, co přináší ovoce a plody. Ať tedy navzdory tomu, že jsem kuchařský elév, sestavím několik báječných kuchařek, chutná Ti u mě a jsem pro své umění znám ve svém okolí. U Tebe není nic nemožné a chci přece tak málo…

Jenom, až budu šéfkuchařem hotelu svého srdce, ať mne prosím nepřemůže zhoubná pýcha. Vítám Tě tedy Pane a s radostí oblékám kuchařskou zástěru…