4. prosinec 2015

„Představ si, že příští týden už bude Mikuláš“, pronesl jsem nedávno rozmařile k dceři. "Hurá, mňam, bude guláš“, odpověděla mi bezelstně neslyšíce dobře přes huňatou čepici má slova. A hned bylo veselo. Guláš, co jiného může také napadnout prosté a bezstarostné děti, které mají co v srdci i na jazyku a naopak co na jazyku i v srdci. Takže u nás bude Mikuláš i guláš a děti si přijdou na své hned dvakrát.

S počátkem letošního adventu jsem si slíbil, že se budu přinejmenším snažit nepodlehnout předvánoční schizofrenii dnešní doby a budu hledět připravit se na svátky v tichu a klidu. Kéž mi to vyjde, zatím jsem ale své představy snad nikdy nenaplnil.  Je totiž třeba se obrnit nezměrnou trpělivostí  a nést v sobě obrovské množství pochopení a lásky. A to není zrovna jednoduché.

V obchodě na mne dnes spustila paní za pokladnou tak nepěkně, že jsem měl chuť oželet i nákup a raději kráčet středem někam jinam.  Lhostejnost k osudu starších lidí, se kterou jsem se setkal v posledních dnech, mne už přímo rozžhavila do běla. Takové zážitky mi přináší jen vztek, pocit bezmoci  a zmaru. Předsevzetí pak blednou a odhodlání se vytrácí. Mám pocit, že je to zbytečné, že stejně nic nezmůžu a nespravedlnost vítězí. Ale co naplat, svět prostě je plný nespravedlnosti, musím si těžce přiznat. Hledat skutečnou spravedlnost v tomto světě je asi ztráta času a do jisté míry i bláhovost.

Náš život, cesta domů k Pánu, hold není jednoduchá a pohodlná. Takové už prostě cestování bývá. Ještě, že přijde aspoň ten Mikuláš a guláš, těším sám sebe. A hrnu se, už opět zvesela, psát se synem úkoly. Stane se, jak to chodí, že napíšeme jiný úkol než jsme měli. Marné utěšování a ujišťování, že paní učitelka jistě promine a napsaný úkol, byť jiný, přece jen ocení. Syn v předtuše a hrůze z pětky trvá na tom, že napíše ještě i úkol správný, aby splnil svou povinnost.

Znáte děti a jejich: "Paní učitelka říkala…“. Přes to prostě nejede vlak. Synek píše, píše a dětská duše nešťastná mu žene slzy do očí a z očí na stránky sešitu. Písmenka psaná plnícím perem tak rychle ztrácí tvar, rozpouští se a mizí ve slaných kapkách vpitých do papíru. Ve snaze zachránit co se dá a potěšit zarmouceného synka, beru sešit a letím do kuchyně. Nad sporákem se pokouším vysušit horkým vzduchem ze stránek to slzavé údolí. Po chvíli pohlédnu do otevřeného sešitu a padám do mdlob. Dvojstrana je prázdná. Pečlivě psané řádky jsou fuč. Výrobce pera zapomněl rodiče informovat, aby psaný text nevystavovali působení horkého vzduchu.  Horkým vzduchem totiž onen "čarovný" inkoust nadobro mizí. Těžce se synovi vysvětluje, že bude muset asi začít psát znovu…  No, viděl bych se v tu chvíli víte kde…

A tak dnes i syn poznal na vlastní kůži obtíže života, které je třeba stále trpělivě snášet, překonávat a nalézat přitom sílu začínat stále znovu a znovu. Nebylo pro nás v adventu snad lepšího prožitého podobenství, díky za to Pane. Ještě, že přijde ten Mikuláš a guláš a pak i Ty…

Blahopřejeme našemu pravidelnému dopisovateli k umístění mezi nejlepšími třiceti v mezinárodní literární soutěži, která se konala na podzim v Polsku. Oceněnou báseň Variace na "S" naleznete na našich stránkách v příspěvcích..