24. leden 2016

"Vstávat a vzhůru na vinici Páně", snažím se každé ráno dodat tímto agitačním sloganem své mysli potřebnou energii pro celý den. A věru, docela to funguje. Představa nekonečného vinohradu je možná trochu úděsná, ale myslete na ty plody, co budou sklizeny a výsledný lahodný biblický nápoj!

Kdo to znáte, víte, že práce ve vinici je mnohdy lopotná, vyžaduje mnoho trpělivosti, úsilí, odhodlání i sebezapření. A co je nejhorší, je to práce co nikdy nekončí. Okolo vinohradu běháte od jara do podzimu a klid nepřichází ani se zimou.

To totiž své úsilí jenom přesunete do sklepa, kde pečujete zprvu jednak o sudy a pak i o víno samé a vše ostatní, včetně hostů. A to proto, abyste mohli výsledky své snahy, plody své práce, potěšit své blízké a klidně i neznámé kolemjdoucí.

A pak je zase jaro a celé to začíná znovu, pořád dokola. Vinice vás potřebuje, práce na ní se nedá ošidit nebo odložit na neurčito. Kdo si to myslí, myslí špatně. A pubertální námitka, že si vinice o nic neříká, takže asi nic nechce a nepotřebuje? Bodejď, vinice opravdu nikdy o nic neprosí a nevnucuje se, ona se nám "jen" nabízí, je to otázka volby.

My lidé máme rozum, svobodu rozhodování a jenom na nás je dojít k poznání, řečeno jadrným jazykem mého dědy, že "chceš-li slopat, mosíš kopat". Ano, ano, chceme-li dojít daných zaslíbení Pána vinice, nezbývá nám nic jiného, než vykonat vše, co se od nás očekává, aby sklizeň byla hojná a lahodná. Být služebníky ve vinici Páně, to je čest, bohulibý úkol a dar, radostný závazek být Pánu na jeho "kopanisku" nablízku.

Tak a dost řečí, tím dnes končím přátelé, povinnost mne volá. Musím zpět na svou vinici Páně, aby její plody stály za to!