15. srpen 2017

Milí bratři a sestry,
sv. Augustin ve svém velkém díle „O Boží obci“ říká, že celé lidské dějiny a dějiny světa jsou bojem mezi dvěma láskami: láskou k Bohu, která vede až k sebedarování, ke ztrátě sebe sama; a láskou k sobě, která vede až k pohrdání Bohem a k nenávisti vůči druhým. Tento obraz boje mezi dvěma láskami, mezi skutečnou láskou a sobectvím vysvítá také ze čtení z knihy Zjevení, které jsme dnes slyšeli. Tady se tyto dvě lásky ukazují na dvou velkých postavách. Je zde mocný rudý drak, impozantní a zneklidňující moc bez milosti a lásky - absolutní sobectví, hrůza a násilí.

V době, kdy sv. Jan psal knihu Zjevení, byl pro něho drak uskutečněn v moci antikřesťanských římských císařů, od Nerona až po Domiciána. Neomezená vojenská a politická moc římského císařství byla taková, že se před ní víra jevila jako bezbranná žena bez šance na přežití, a tím méně pak na vítězství. Kdo by se mohl postavit této všudypřítomné moci, která si - jak se zdálo - může dělat cokoliv? A přesto víme, že nakonec zvítězila bezbranná žena, zvítězilo nikoli sobectví, nikoli nenávist, ale zvítězila láska Boží a římské císařství se otevřelo křesťanské víře.

Slova Písma svatého však vždycky překračují dějinný okamžik. A tak tento drak ukazuje nejen na antikřesťanskou moc pronásledovatelů církve té doby, ale i na antikřesťanské diktatury minulého století. Diktatura nacismu a komunismu měla veškerou moc a pronikala do všech zákoutí. Zdálo se nemožné, že by víra mohla dlouho odolat a přežít před zraky tak silného draka, který chtěl pohltit Boha, který se stal dítětem, i onu ženu, církev. Ve skutečnosti se však i v tomto případě nakonec ukázala láska jako silnější než nenávist.

Také dnes existuje drak novými, různými způsoby. Existuje ve formě ideologií, které nám tvrdí: Je nesmysl myslet na Boha, je nesmysl zachovávat Boží přikázání, to jsou věci doby minulé. Pouze žít svůj vlastní život a žít ho způsobem, jakým já uznám za vhodné, má cenu. Vzít si během této krátké chvíle svého života všechno, co si lze vzít. Cenu má jen konzum, sobectví, zábava. Toto je život. Tak máme žít. A znovu se zdá nesmyslným vzpírat se této dominující mentalitě a jejímu mediálnímu tlaku. Zdá se bezesmyslu myslet dnes na Boha, který stvořil člověka, který se stal člověkem a je pravým vládcem světa. I tento drak se zdá nepřemožitelný - ale i dnes platí, že Bůh je silnější než drak, že zvítězí láska a nikoli sobectví - protože pouze láska je tvůrčí.

Uvažovali jsme o různých historických proměnách draka, ale podívejme se nyní na jiný obraz: ženu oděnou sluncem s měsícem pod nohama a mající kolem hlavy dvanáct hvězd; dvanáct hvězd znamená dvanáct kmenů Izraele, celý Boží lid, veškeré společenství svatých, měsíc u nohou je obraz pomíjivosti a smrti. Maria nechala smrt za sebou, a je zcela oděna životem, je přijata s tělem i duší do slávy Boha a po vítězství nad smrtí a po svém oslavení nám říká: Nakonec zvítězí láska! Můj život říká: Jsem služebnice Páně. Můj život byl darováním se Bohu a bližnímu. A tento život služby nyní dospěl k pravému životu. Mějte důvěru, mějte odvahu takto žít, navzdory všem hrozbám draka. Toto je první význam ženy, kterou byla Maria. Žena oděná sluncem, Božím slovem, Kristem, je velké znamení vítězství lásky, vítězství dobra, vítězství Boha. Velké znamení útěchy.

A potom je tu žena, která trpí, která musí utéci, která rodí s bolestným křikem - a i to je církev, církev putující všemi dobami. V každé generaci musí rodit Krista, přivést jej na svět s bolestí, přivést jej do tohoto trpícího světa. V každé době žije jako na poušti a je pronásledována drakem. V každé době však církev, Boží lid žije také ve světle Boha a Bůh ji živí, jak říká evangelium, živí ji sám sebou chlebem svaté eucharistie. A v celém tomto soužení ve všech nejrůznějších situacích v různých částech světa církev vítězí právě tím, že trpí. I dnes vidíme, že drak chce pohltit Boha, který se stal člověkem, který se stal dítětem.

Pohled na ženu, oděnou sluncem, rodící dítě, nám říká, že se nemusíme bát. I dnes je tento slabý Bůh silný: je pravou silou. A slavnost Nanebevzetí je tak pozváním k tomu, abychom měli důvěru v Boha, a také pozváním napodobovat Marii v tom, co sama řekla: Jsem služebnice Páně, dávám se do služeb Pánu. Toto je poučení: vydat se její cestou, život dávat a nikoli si jej ukrást pro sebe. Právě tak budeme na cestě lásky, která je ztrácením, ale ztrácením, které je ve skutečnosti jedinou cestou k opravdovému nalezení se, k nalezení pravého života.

Mějme před očima Pannu Marii Nanebevzatou. Nechejme se povzbudit k víře a k radosti: Bůh vítězí. Zdánlivě slabá víra je ve světě pravou mocí. Láska je silnější než nenávist. A s Alžbětou řekněme: Požehnaná jsi mezi všemi ženami. A s celou církví prosme: Svatá Maria pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.