4. září 2019

V minulých dnech jsme mohli v našich kostelích slyšet čtení z Knihy soudců (Sd  9,6-15), tzv. Jotamovu bajku o tom, jak stromy volily svého krále. Pokud otevřu Jeruzalémskou Bibli, tak v poznámce k Jotamově bajce čtu, že tato mravoučná skladba je prvním příkladem bajky v rámci Bible. Abychom měli jasno, tak bajka je vsazena do textu popisujícího Abimelekovo kralování (nikoliv však nad Izraelem). Abimelek byl zvolen za krále sichemskými Kanaánci, žijícími v sousedství Izraele. Příběh o Abimelekovi má nejen velkou historickou hodnotu, ale stejně jako i ostatní starozákonní texty, ukrývá v sobě poklad v podobě ponaučení a možnosti nekonečných úvah a rozjímání textu.

Kniha soudců vykresluje Abimeleka jako člověka obklopujícího se ničemy a dobrodruhy, vraždícího svých sedmdesát bratrů až na nejmladšího Jotama, který včas unikl a jako dobyvačného krále útočícího na izraelskou Tebesu, kde však místo vítězství našel potupnou smrt. Právě Jotam po zvolení Abimeleka králem pronáší řeč k sichemským předákům o tom, jak stromy volily svého krále. Slova jasně hovořící s hořkostí o tom, že to co chce být veliké, často pochází z malosti charakteru a přináší zkázu.

Slyšíme pyšná slova olivovníku, fíkovníku i vinné révy, které se nechtějí vzdát svého postavení, chvály, jistot a pečovat o blaho ostatních. Vidíme nejistotu stromů, které žádají o kralování sobě milé a ctěné bratry, dávající tolik užitku, ale pouze do chvíle, než zjistí, že by kralováním byl jejich užitek ztracen. Volba padá z jednoho na druhého, odpovědnosti se zříká každý ze svého „dobrého“ důvodu. Až přijde závěrem na řadu trnitý keř, který je v očích stromů k ničemu, je to „poslední štace“...

Nutno dodat, že v prostředí biblické krajiny jde v podstatě opravdu pouze o vyschlé a v horkém počasí často samovznětlivé keře, kterými je poseta nehostinná poušť. A co na to onen trnitý keř? Ten nepotřebný, vysmívaný, nenáviděný, přehlížený, ošklivý, pomlouvaný a zároveň zatrpklý, pomstychtivý, závistivý, nesnášenlivý, velikášský sobec a kariérista? Přijímá volbu stromů a říká dnešními slovy „pokud to myslíte vážně a chcete abych vám vládl, přijďte se schovat do mého stínu“. Jaký však dává suchý a trnitý keř kdesi v nehostinné poušti stín? Jak dá odpočinout ostatním stromům a jak je občerství? Jaké dá plody, ve srovnání s olivovníkem, fíkovníkem a vinnou révou? Možná už tušíme, že finále bude tragické. Sám trnitý keř v závěru bajky popisuje, co se stane těm, kteří odmítnou jeho „stín“, a tím spíše tedy těm, kteří se sehnou a v tomto „stínu“ budou: „… z trnitého keře vyšlehne oheň a stráví libanonské cedry!“

Poselství tohoto starozákonního textu prochází napříč dějinami až k dnešním dnům. Vidíme, kam až může jít lidská zaslepenost, pýcha, hamižnost a lakota. Můžeme vidět, jak to vypadá, když volíme špatně (nejen ve volbách). Tato bajka je podobenstvím o špatné volbě člověka beroucího vše do svých rukou. Její poselství předurčuje příběh Nového zákona, potřebu nového Krále. Poukazuje na to, že v Izraeli může být jedině takový král, kterého vyvolí Hospodin. Z tohoto důvodu se také příběh Abimeleka, který není soudcem ani Izraelitou, objevuje v Knize soudců. Ve spojení s Jotamovou bajkou nám dává poznat vlastní slabost, často pokleslé pohnutky našeho jednání a hrozbu špatné volby v životě bez Hospodina.

Kéž je nám Jotamova bajka vždy připomenutím, že hrozba špatné volby je nám často blíže, než jsme my sami Hospodinu. Proto naslouchejme slovu našeho Krále a nesme ve svých srdcích Jeho tichost a pokoru, abychom jednou dosáhli s pomocí Panny Marie všech zaslíbení, která nám jsou skrze Ježíše Krista, našeho Pána a Krále dána!