8. červenec 2018

Všichni to známe a takřka denně prožíváme, jak nepříjemné a únavné je ztrácení času v mnoha situacích – na úřadech, na nádraží, v čekárnách u lékařů... Jak by se nám žilo, kdyby práce byla ve společnosti lépe zorganizovaná a lidé ji dělali kvalitně, kdyby se nevymýšlely stále nové předpisy, kdyby nás druzí nezatěžovali zbytečnostmi... Jak si v zátěžových chvílích uchovat klid a trpělivost?

Co to vlastně znamená "ztratit čas"? Jakou má čas hodnotu? Člověk vědomě či podvědomě vnímá, jak omezená je doba jeho života na zemi. Nedivme se proto, že ho roztrpčuje, když tento čas zabíjí tím, že čeká ve frontě na úřední razítko. Každý se přece musí postarat, aby ten svůj čas dobře využil. "Carpe diem!" - užívej dne, říkávali staří Římané. My zase slýcháme rčení: Čas jsou peníze. V dnešní uspěchané a produktivní společnosti to vešlo tak do krve, že se lidé bojí ztrácet čas, i když zrovna nemají nic na práci.

Podle bible dostává každý člověk svůj jedinečný životní úkol a k tomu i tolik času, aby ho mohl bez spěchu splnit. Když se člověk zaměří na to, co je v jeho životě opravdu podstatné, nemusí čas sledovat. Copak zamilovaný člověk počítá minuty, které stráví s osobou jemu milou? Všechno, co děláme a prožíváme s láskou, nás pomáhá vyvádět z časového tlaku. Chesterton jednou krásně napsal, že pouze šťastní lidé si mohou dovolit dělat zcela neužitečné věci. Možná se i nám podařila někdy udělat zkušenost s tím, jak vzácné jsou vlastně i mnohé okamžiky, ve kterých máme dojem, že ztrácíme čas. Nutí nás to k zamyšlení nad smyslem všeho, co děláme.