9. prosinec 2018

Minulou neděli jsme vstoupili do nového církevního roku a dnes jsme oslavili druhou neděli adventní. Evangelium dnešní neděle Lk 3,1-6 nás vyzývá jak se máme připravit na příchod Páně. „Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! Každé údolí ať je zasypáno, každá hora a každý pahorek srovnán; kde je co křivého, ať je narovnáno, cesty hrbolaté ať se uhladí! A každý člověk uzří Boží spásu.“

Vždy s příchodem nového roku si dáváme různá předsevzetí co a jak zlepšíme ve svém životě. A čas adventu, je čas radostného očekávání narození Spasitele, a tedy doba, kdy můžeme začít měnit i svůj život a snažit se naplnit slíbená předsevzetí.

Budeme-li chtít skutečně měnit své chování a vztahy, neuspějeme, když si stanovíme vysoké cíle. Pokud začneme nejprve s těmi běžnými a jednoduchými změnami v našich vztazích, potom uspějeme a za rok zjistíme, jakého vrcholu jsme dosáhli.

Zkusme pro začátek s tím základním, to co děláme, dělejme poctivě a s plnou odpovědností ať v zaměstnání či ve škole. Potom můžeme žádat totéž i po všech kolem nás. Vždy se naše lenost projeví, ne třeba hned, ale po létech. Zjistíme, že potrubí bylo chybně uložené a prasklo, smlouva byla příliš obecná a s reklamací nic nenaděláme. Také zjistíme, že tři kapitoly dějepisu, které se nám nelíbily se postaraly, že jsme neuspěli na zkoušce. Nikdo jiný mimo nás za neúspěch a náhradu škody není odpovědný.

V zaměstnání ani na úřadech nikdy neobcházejme nadřízeného, vždy ho nejprve informujme o tom, jak chceme postupovat. Mějme vždy na mysli, že jednou budeme tím nadřízeným my a stejně tak se budou chovat naši podřízení. Potom si uvědomíme jak „ubohé bylo naše jednání“. Vždy je třeba jít přímo i když to není snadné, než obcházet a hledat boční cesty, které nikam nevedou a zraní vztahy mezi námi.

I když si myslíme cokoliv, vystříhejme se, abychom své nevhodné názory ventilovali před svými dětmi. Děti vždy mluví pravdu a potom se nesmíme divit, když své poznatky sdělí „světu“ vždy v ten nejnevhodnější okamžik. Doba, kdy doma byl jiný názor a „ve světě“ opačný už je přece dávno pryč.

Nebuďme korouhvičkou ve větru a buďme pevní v základních otázkách našeho poznání. Ten, kdo stojí za svým slovem a žije dle svého přesvědčení, dojde odměny, neboť není nic horšího než změnit své postoje a hodnoty a stát se tím, kterého postupně všichni odsuzují.

Považujeme-li se za věřící, žijme naplno svou víru ve vztahu k Bohu i lidem. Již není čeho se bát, jedině naší lenosti a pohodlnosti. To, že je v kostele méně lidí, neznamená, že víra umírá. Pokud ano, potom jenom v našich srdcích. Vyvarujme se formálních křtů a svateb. Vždyť předmětem víry není finanční příspěvek rodičů a prarodičů za přijetí svátosti, ale osobní vztah k Bohu Stvořiteli.

„Boží vůle není především to, že si vybereš to či ono, ale aby sis po poctivé úvaze, která není ovlivněna sobectvím či strachem, ty sám vybral ten nejplodnější a nejradostnější způsob, jak prožít život v lásce.

Když se podíváš na sebe; na svou přítomnost, minulost, na celý svůj životní příběh, na různá setkání, která tě ovlivnila, a na potřeby církve a světa, které vnímáš…jakou odpověď můžeš dát na výzvy, které ti předkládá evangelium?

To, co od tebe Bůh očekává, není nic nemožného. Není možné učinit vše, ale vždy je možné učinit ze svého života mistrovské dílo.“

Časopis Se vuoi