"Svatý Josefe, tvoje moc se rozprostírá nad všemi lidskými záležitostmi. Ty dokážeš uskutečnit i to, co se zdá být nemožné. Pohlédni s otcovskou láskou na veškeré potřeby naší farnosti a uděl nám milost, o kterou tě s důvěrou prosíme." Amen.
Přinášíme Vám příběhy kněží, kteří se během celé historie naší farnosti, podíleli na výchově ke křesťanství, pečovali o kostel a v neposlední řadě se účastnili života obce. Budeme překvapeni, jak těžký byl jejich život a jejich nepřijetí ze stran občanů a obce. Jsou to příběhy těch, kteří přijali výzvu: "Pojď za mnou..."
Kalendárium představuje procházku kalendářním rokem ve společnosti těch co žili a zemřeli v pověsti svatosti. Svým životem nám dávají příklad jak se orientovat v jednotlivých životních situacích a jaký směr v našem životním putování zvolit...
Stojíme mezi mnoha lidmi na Olivové hoře, vidíme oslátko a na něm sedícího člověka. Mumraj, provolávání slávy, ale také neustálé dotazy ze všech stran: "Kdo je to?" V tichu dnů, které přijdou, hledejme na ni odpověď i my...
Pátá neděle postní připomíná jeden z velkých divů zaznamenaných evangelistou Janem a to vzkříšení Lazara. Pan Ježíš nepospíchá v okamžiku, kdy obdrží zprávu o nemoci svého přítele Lazara, jak by čtenář evangelia předpokládal. Zůstává ještě dva dny...
Čtvrtá neděle postní je též označována nedělí radostnou, latinsky Laetare. Jak jsme v neděli slyšeli, připomíná červánky blížících se Velikonoc. Proto i mešní roucho je barvy růžové. Liturgické texty této neděle nám předkládají příběh slepce...
Svátek Zvěstování Páně 25. března následuje po pěti dnech od svátku sv. Josefa, zvláště letos jsme jej slavili v jednom týdnu. Tento svátek se již od roku 1991 z rozhodnutí ČBK slaví jako "Den modliteb za úctu k počatému životu a za nenarozené děti"...
Milí bratři a sestry,
v chrámu sv. Michala máme dvě vyobrazení sv. Josefa. Jednak tady v presbytáři nahoře, krásná socha sv. Josefa s Ježíškem na rukách, a pak na oltáři Panny Marie blízko ke kůru je v jednom z šesti medailonů kolem obrazu...
"Cesty Páně jsou nevyzpytatelné“, bylo úsloví mých přátel. A po mnoha letech jsem si tuto větu často opakovanou v mládí připomněla. Asi před rokem jsem procházela Prahou na pracovní cestě a úplně "náhodou“, aniž bychom...
Před delším časem jsem blíže znal jednu farnost. Byl v ní mladší kněz, který miloval pátek, protože to je postní den. Byly tam totiž taky řádové sestry, které měly obavy, aby panu faráři jeho vytížení a přísnost vůči sobě neublížily.
Je až neuvěřitelné, jak málo se dovedeme radovat z toho, co máme, a jak často si stěžujeme a nedoceňujeme přítomná dobra. Děti se obvykle těší na chvíli, kdy už konečně ukončí školu. Dospívající mladík...
Latinský nápis „Tempus fugit“ na starých dědečkových hodinách připomíná spolu s hodinovými ručičkami důrazně, že čas běží. S přibývajícím věkem dokonce snad jeho běh zrychluje. Až se člověk najednou začne stavět stranou a omlouvat se...
Nedávno jsem se setkala se zajímavým názorem: „Nemáte děti, můžete více pracovat pro společenství, já mám velkou rodinu, nemám tolik času.“ V první chvíli jsem chtěla vypočítávat, co vše jsem za posledních třicet let vykonala pro „společnost“. Naštěstí jsem to neudělala...