29. červenec 2017

Není to tak dlouho, co se vrátil jeden mladý kolega z dovolené. „Tak jak bylo na dovolené?“, byl zahrnut dotazem od nás všech. „Bylo to celkem náročné, vdávala se mi sestra. Tak to jste si i užili“, komentovali jsme danou situaci. „Vcelku ano, nejprve jsme se podíleli všichni na přípravě, potom jsme prožívali svatební veselí a nakonec se vše muselo uklízet. Ale v pravdě, to byl pohodově odpočinkový týden.“ Ukončil své vyprávění… Chtěla jsem se dozvědět více a tak jsem si po několika dnech dodala odvahy a oslovila jej když jsme odcházeli z práce. Honza navrhl, že u dobré kávy se bude lépe povídat.

„Asi po třech letech známosti se sestra zasnoubila a určili si společně datum svatby. Svatba bude u nevěsty a sestra se po ní přestěhuje do krajského města, kde oba pracují. Jelikož jsou oba pečliví, tak nejprve zašli na faru, potom za varhaníkem a také zajistit svatební sál. Myslím, že těch starostí, aby jim vyšlo vše jak mělo, měli oba hodně, zvláště když sestra ještě studovala. Myslím, že svatba byla připravena jako od profesionální agentury, velký podíl na tom měla i nejmladší sestra Hanka. Jak se termín svatby blížil, přibývalo také starostí a uvědomoval jsem si, že i když jsme s Kubou kamarádi, přece jenom to již bude jiné, neboť se sestrou máme velmi blízký vztah. V dětském věku nás mnozí považovali za dvojčata...

Když Kuba „našel nevěstu“, tak jsme se shromáždili všichni sourozenci i obojí rodiče v jednom pokoji. Eliška a Kuba poděkovali svým rodičům a naši i Kubovi rodiče požehnali svým dětem před odchodem do kostela. Byl to pěkný obřad, který naznačil sílu rodičovského požehnání. Kdybys chtěla tu modlitbu, třeba sama ji budeš potřebovat, tak jsem ti ji pro jistotu oxeroval, dodal Honzík a vytáhl z brašny obálku, kterou mi podal.

Je krásná, co říkáte?

Snoubenci:

Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého – Amen.

Milí rodiče, chceme Vám v této chvíli poděkovat za vychování, za všechny starosti a péči o nás. Jsme upřímně přesvědčeni, že bez Vašeho požehnání nemůžeme dosáhnout hojnosti požehnání Božího. Proto Vás upřímně prosíme, abyste nám požehnali na společné cestě našeho manželského života.

Rodiče:

V evangeliu sv. Jana čteme:

Při poslední večeři řekl Ježíš svým učedníkům: "Jako Otec miloval mne, tak i já jsem miloval vás. Zůstaňte v mé lásce! Budete-li zachovávat moje přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachovával přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. Toto jsem k vám mluvil, aby radost, která je ve mně, byla i ve vás a aby vaše radost se dovršila."
(Jan 15,9-12)

Mladí pokleknou a jeden z rodičů nad snoubence vztáhne ruce a modlí se:

Všemohoucí Otče a Bože náš, buď pochválen za lásku, kterou jsi vzbudil v našich srdcích. Prosíme Tě, žehnej našim dětem Jakubovi a Elišce, které jsi spojil vzájemnou láskou. Dej, ať jsou živým obrazem Kristovy lásky. Kéž se jejich manželství naplní narozením dětí a Tvé požehnání, Bože Otče, spolu se Tvým Synem Ježíšem Kristem a Duchem na ně sestoupí a provází je po celý společný život. Amen.

Svěřme tento mladý pár, i nás zde přítomné, ochraně Panny Marie a prosme:

Pod ochranu tvou se utíkáme, svatá Boží Rodičko. Neodmítej naše prosby v našich potřebách, ale ode všeho nebezpečí vysvoboď nás vždycky, Panno slavná a požehnaná! Paní naše, prostřednice naše, orodovnice naše, u Syna nám smilování vypros, Synu svému nás doporuč, k Synu svému nás doprovoď. Královno rodin – oroduj za nás!

Následovala cesta do kostela a mše svatá s obřadem. Při svatebním obědě, ještě předali mladí své poděkování rodičům. Každá maminka dostala velké srdce a kartičku s poděkováním:

Milí rodiče,
Děkujeme za trpělivost, kterou jste s námi měli, za lásku se kterou jste nás vychovali.
Děkujeme za čas, který jste nám věnovali, za péči, se kterou jste se o nás starali.
Děkujeme za to, že jsme měli všechno, co jsme potřebovali, často i víc.
Děkujeme za možnost snít a plnit si své sny, za možnost dělat chyby a v nich hledat poučení.
Děkujeme za pomoc, za vaše neviditelná ochranná křídla, která nad námi držíte.
Děkujeme za výchovu, která z nás dělá to, čím jsme.
Děkujeme za domov, kam se vždy rádi vracíme!

Eliška a Jakub 7. červenec.2017

"No a jinak to bylo jako na každé jiné svatbě. Jak se říká v pohádkách, radovali se a veselili a celou noc protancovali...“ Končil své vyprávění s úsměvem kolega Honza. Káva byla vypita a ještě chvíli jsme si povídali o tom, co vše se změní, když ze dvou se stane jeden...