V jedné inzerci jsem objevila následující blahopřání novomanželům: "Milá paní a pane, do Vašeho nadcházejícího společného života bych Vám chtěl povinšovat ať vždy dokážete správně detekovat, analyzovat a vyhodnotit každou důležitou životní událost...
Přestěhoval jsem se do svého prvního bytu, vyprávěl mladý muž. Byl to starší dům, který procházel opravou. Ozval se mi pan předseda SVJ a ptal se, který je můj zvonek, aby na něj umístili mé jméno. Problém byl, že se v domě neustále měnili jeho obyvatelé...
Pokud to necháme na Bohu, aby nás vedl po svých cestách, můžeme prožít mnohé a poznat různá místa spojená s putováním našich předků. Každý rok na přelomu prázdnin se účastním odborných seminářů. Byť se konají na různých místech Moravy...
Skončil školní rok a tak babička pozvala svého vnoučka, druháka do cukrárny. Seděli u stolku a povídali a babička pozorovala jak se Tomáškovi pomalu zavírají očička. "Prosím Tě, co jsi dělal, že Ti padají oči?", ptala se babička. "To víš, jsem strašně unavený, dostali jsme vysvědčení a čekali na projev paní ředitelky v rozhlase. To bylo nekonečné, protože celá škola musela počkat až se nejdřív prvňáci podívají, kam budou chodit do druhé třídy..."
Není to tak dlouho, co se vrátil jeden mladý kolega z dovolené. „Tak jak bylo na dovolené?“, byl zahrnut dotazem od nás všech. „Bylo to celkem náročné, vdávala se mi sestra. Tak to jste si i užili“ , komentovali jsme danou situaci. „Vcelku ano, nejprve jsme se podíleli...
„Potkala jsem se v kavárně se svou dobrou známou. Tak jsme rozprávěly o všeličems až přišlo na problematiku, zda všechno zvládáme a jak nám běží čas. Víš, já to řeším následovně, povídá Terezka, když přijde návštěva a nic není napečeno, nabídnu....
Pohlédnu oknem ven a vidím moravskou krajinu radující se z každé dešťové kapky padající z nebe. Vyprahlé a slunečním žárem trýzněné pole, lesy a louky žíznivě pijí chladivé proudy vody snášející se s tichým ševelením na celé to divukrásné stvoření...
Jedna paní, která pracuje ve velkém domově pro seniory, mi vyprávěla o své práci a životě v ústavu. Mimo jiné řekla: „Nedovedete si představit, jak jsou někteří opuštění. Materiálně jim nic nechybí. Mají také plné..."
„Nikdy nevíme, zda to, co si vybíráme je to správné“, začala vzpomínání na svého dědečka mladá dívka. „Ještě než ukončil měšťanku, tak měl jasný cíl. Vyučí se automechanikem. To je to nejlepší řemeslo a navíc bude jezdit samými moderními auty a všichni"...
Opět nám zaklepala na dveře slavnost sv. Petra a Pavla a spolu s tímto svátkem jsme vstoupili do krásného času letních prázdnin. Jak jsem se dočetla již „osvícený panovník Josef II.“ zavedl dva měsíce prázdnin, aby děti mohly pomáhat rodičům při žních...