Foto: HS

9. červenec 2017

Opět nám zaklepala na dveře slavnost sv. Petra a Pavla a spolu s tímto svátkem jsme vstoupili do krásného času letních prázdnin. Jak jsem se dočetla již „osvícený panovník Josef II.“ zavedl dva měsíce prázdnin, aby děti mohly pomáhat rodičům při žních… Jsou to dny, které můžeme proměnit v příjemné chvíle strávené ve společnosti přátel, rodiny či „pouze náhodných kolemjdoucích“ a prožít okamžiky na které se nezapomíná.

Jak je důležitá zpráva

"Představ si", vyprávěl dědeček, "již více jak šedesátpět let si píšu s klukem se kterým jsem byl na vojně. Byli jsme dobří kamarádi. Před Vánocemi se malovalo, tak to bylo takové neuspořádané a myslím jsme zapomněli Jankovi napsat přání. Od nich nám také nic nepřišlo, tak jsem si říkal, že se asi něco stalo, však roky už měl"…

V polovině února jsem našel ve schránce vánoční pohled s přáním do nového roku 2017. Janek zapomněl napsat do adresy ulici, tak to dali na poště bokem a asi když po svátcích uklízeli, tak na přání dopsali ulici a číslo a pošťák hodil lístek do schránky. Napsali jsme jim, jak to s námi bylo. Ve středu po Velikonocích dědeček šťastně hlásil, podívej se, přišel lístek od Janka, tak mu co nejdříve napíšu... Zda to dědeček stihnul nevím, ale ve středu večer Pán zavolal svého služebníka a on odešel…

I když je nám dvacet, padesát nebo devadesát let, nikdy bychom neměli odkládat to, co si myslíme že je důležité. Nevíme, kdy přijde náš čas. Důležité je, abychom nezapomínali říct či napsat všem, které máme rádi, že je stále nosíme ve svém srdci.

Ve staré Anglii se platilo až po doručení dopisu. Chudí si poslali dopis a příjemce jej nevyplatil a dopis se vrátil a tak putoval mnohokrát sem a tam. A obě strany věděly, že jsou zdraví a naživu… Každý promeškaný okamžik se může stát pro nás mementem…

Nejistota

Byl to jeden z nejhorších zážitků, začala vyprávět svůj příběh mladá dívka. „Měla jsem vybrat větší hotovost, na stěně banky byl zřízen bankomat a tak jsem využila příležitosti. Vybrala jsem patřičnou částku, uložila jsem bankovky do peněženky. Než jsem peněženku vložila do kabelky, chytil mne nějaký člověk za rameno a pronesl: „Nezlobte se, chtěl jsem se zeptat, zda je vše v pořádku.“ Málem jsem z toho leknutí zkolabovala. Uvědomila jsem si, že jsem ho viděla v blízkosti bankomatu a připadal mi takový divný, jako by sem nepatřil. Byl to pracovník banky, který prověřoval, stížnosti klientů na poruchu přístroje. Když si na to vzpomenu, tak mi mráz přeběhne po zádech“, shrnula svou zkušenost mladá dáma.

Jako křesťané máme jednu jistotu, že máme Otce, který se o nás stará a dá nám vše co potřebujeme pro své žití. Jak snadno tuto jistotu opouštíme a vydáváme se do nejistoty stejně jako malé dítě, které nezná nebezpečí pádu a běží ke srázu…

Jsi nepřehlédnutelná

Na rodinou oslavu se sešli příbuzní a jak to chodí, po společném obědě následovalo povídání v „kuloárech“. Pozdější příchozí se nestihl přivítat se všemi a tak se pohyboval od hloučku k hloučku a se všemi prohodil pár vět. "Já Vás zdravila hned když jste přišel", hlásila mladá žena, jejíž účes zářil hned několika barvami. "Já Tebe také, jsi prostě nepřehlédnutelná“…

Byť si často říkáme, že nežijeme výstředním životem, o nějž by stal bulvár, nevystupujeme jako politici, kteří dávají o sobě vědět vášnivými debatami zvláště v období před volbami. Jsme pouze obyčejní, nenápadní lidé. V očích Nejvyššího, jsme však nepřehlédnutelní, neboť vše co vykonáme nebo nevykonáme je zapsáno a uloženo v našem životě. Spíše se zamysleme, až budeme povoláni, zda přijdeme s „prázdnýma rukama či naše skutky budou hovořit za nás“. Vždyť jsme ujištěni že nic nebude zapomenuto…

Závěrem pohled doktora Maxe Kašparů

Dospělí žijí často jako malé děti.

Hrají si na manžele, ale odmítají do manželství vstoupit.

Hrají si na rodiče, ale odmítají vzít za potomstvo odpovědnost.

Hrají si na křesťany a odmítají poznání evangelia.

Hrají si na vzdělance, ale čtou jen časopisy v čekárně u zubaře.

V životě je možné hrát, ale ve hrách nelze žít.