"Svatý Josefe, tvoje moc se rozprostírá nad všemi lidskými záležitostmi. Ty dokážeš uskutečnit i to, co se zdá být nemožné. Pohlédni s otcovskou láskou na veškeré potřeby naší farnosti a uděl nám milost, o kterou tě s důvěrou prosíme." Amen.
Přinášíme Vám příběhy kněží, kteří se během celé historie naší farnosti, podíleli na výchově ke křesťanství, pečovali o kostel a v neposlední řadě se účastnili života obce. Budeme překvapeni, jak těžký byl jejich život a jejich nepřijetí ze stran občanů a obce. Jsou to příběhy těch, kteří přijali výzvu: "Pojď za mnou..."
Kalendárium představuje procházku kalendářním rokem ve společnosti těch co žili a zemřeli v pověsti svatosti. Svým životem nám dávají příklad jak se orientovat v jednotlivých životních situacích a jaký směr v našem životním putování zvolit...
Nejsem si jista, zda si někdo pamatuje, že se před 63 lety objevil v kostele nový farník. Byl to pan Rudolf Pospíšil, manžel paní Libuše Pospíšilové, rozené Pavelkové. Je těžké říci, zda šedesát tři let společného života je dlouhá doba, nebo ne. Jedno je ale jisté...
Myslím, že v roce 1978 se přistěhovali do Halenkovic naši noví sousedé, mladý manželský pár s třemi děvčaty. Byl to nový pan ředitel školy Václav Kalivoda a jeho paní Květa, učitelka. Přestože v době svého příchodu na Halenkovice nemohli díky povolání praktikovat svou víru, bylo vidět, že svou vírou žili. Zapojili se do veřejného života obce, stáli u zrodu školních divadelních...
Ráda bych i nyní sdílela s maminkami malých dětí zkušenost, jak lze hluboce a nezapomenutelně prožít Slavnost Ducha svatého v rodině s malými dětmi. Dovolte mi podělit se s vámi o tyto krásné okamžiky. Již v sobotu, den před slavností, jsme s Tomáškem začali s přípravami. Upekli jsme citronový cheesecake s jahodami. Jahody představovaly ohnivé jazyky („…a ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden.“, Sk 2,3). Jazyky se Tomáškovi tak zalíbily, že polovina z nich se už neděle nedočkala...
...není nutné, abychom mluvili o samotném nanebevstoupení: jednak jsme to právě slyšeli, jednak o tom už víckrát byla řeč. Čeho si ale mnohdy téměř nevšimneme, jsou poslední slova, která před rozloučením zaznívají. A jak to známe...
Dnes kromě 6. neděle velikonoční také máme den modliteb za pronásledované křesťany. Křesťané jsou totiž nadále nejpronásledovanější náboženskou skupinou a útlak stále roste. Hledal jsem podrobnější statistiky a jsou opravdu zarážející: na světě je přes 260 milionů pronásledovaných křesťanů...
Nechci nadobro otrávit čtenáře farních stránek svými pravidelnými úvahami, ale tohle si prostě nemůžu nechat ujít (viz Lk 2, 41-52). Tento obraz z Ježíšova života vykresluje Svatou rodinu nadmíru lidsky a srozumitelně, jakoby se ony události odehrály nyní, někde tady a teď, Kdo z nás rodičů nezažil chvíle, kdy se nám dítě ztratilo v davu...
Po letošním netradičním a v mnohém dalece hlubším, skromnějším a pokojnějším prožití velikonočních svátků, si můžeme připomenout jejich hlavní poselství. Nebude to nic složitého, bude to opět a znovu prvopočátek všeho - Láska. Bůh svědčí...
Již třicet let slavíme svoji halenkovickou pouť opět na třetí neděli po Velikonocích, tedy na čtvrtou velikonoční neděli, ku cti našeho patrona Sv. Josefa Ochránce. Vždy jsme byli hrdí na to, že ani období normalizace nás o tuto naši slavnost nepřipravilo...
Putujeme dále Markovým evangeliem a procházíme bohatým krajem úvah a rozjímání. Ježíšova slova promlouvají i k dnešním dnům (Mk 13, 31-32). Můžeme díky nim s klidem a lépe čelit, opřeni o Písmo svaté, současným "zaručeným" apokalyptickým vizím. Ty nám obzvlášť hojně servírují média...
Ráda bych se s Vámi podělila o zkušenost, jak lze prožít velikonoční svátky s malými dětmi. Letošní Velikonoce byly jiné než všechny předešlé. Ačkoliv pro někoho díky karanténě mohly být „nenaplněné“, pro naši rodinu se staly hluboce prožitými a nezapomenutelnými...