Řehoř I. (Veliký)

3. září

Narodil se kolem roku 540 v Římě ve vážené rodině. Po otcově smrti přeměnil otcovský palác v benediktinský klášter, který zasvětil sv. Ondřeji. V letech 572 – 573 zastával funkce městského prefekta. Roku 575 se s několika druhy uchýlil do kláštera sv. Ondřeje.

Roku 579 papež Pelagius II. udělil Řehoři jáhenské svěcení a po dobu sedmi let byl papežův vyslanec u císařského dvora v Konstantinopoli. Po návratu do Říma se stal blízkým poradcem papeže a po jeho smrti r. 590 byl zvolen papežem Řehořem I., biskupské svěcení přijal 3. září, proto je tento den slaven jeho svátek.

Za pontifikátu Řehoře I. vstoupila do katolické církve Anglie, dále Španělsko a Langobardsko. Získal velké zásluhy jako duchovní správce. Jmění římské církve použil ke zmírnění nouze a bídy mezi obyvatelstvem Itálie. Je také významným teologickým spisovatelem, jeho "Morální teologie" ovlivnila celý středověk. Je autorem spisu O úlohách duchovního správce, dále Dialogi, tj. legenda o svatých ve čtyřech knihách, napsal komentář ke knize Jobově "Moralia". Popsal osobnost a působení Benedikta z Nursie, zakladatele řádu a spolutvůrce západní kultury. V breviáři nalezneme některé Řehořovy homilie.

Řehoř I., po celý svůj život trpěl těžkou žaludeční chorobou a zemřel 12. března 604. Je pohřben ve svatopetrském chrámě v Římě.

Je uctíván jako patron dolů, zpěváků, hudebníků, studentů sborového a chorálního zpěvu, dále zedníků a knoflíkářů, je ochráncem proti dně a proti moru.

Anna Zelíková

11. září

Anna Zelíková se narodila 19. července 1924 v Napajedlech. Navštěvovala mateřskou, obecnou a měšťanskou školu sester sv. Kříže v Napajedlech. Sestry měly velký vliv na její náboženskou výchovu. Sestra Milada ji připravila na první sv. přijímání 25. května 1933. Což přineslo obrat v životě děvčátka. Již tehdy zatoužila zcela se obětovat Bohu, aby získala pro nebe mnoho duší, a za vzor si zvolila sv. Terezii z Lisieux. Rozhodla se obětovat svůj život za posvěcení kněží.

Na Zelený čtvrtek 14. dubna 1938 se náhodně dozvěděla o hříchu zabíjení nenarozených dětí, čímž byla vnitřně hluboce otřesena a nabídla se Bohu jako smírná oběť za tyto hříchy. Na Velký pátek před vystavenou velebnou svátostí v Božím hrobě, tuto svou nabídku z celého srdce opětovala.

8. září 1938 na sv. Hostýně zasvětila své panenství Panně Marii slibem čistoty na jeden rok a následujícího roku o tomto svátku na sv. Hostýně se zavázala tímto slibem na celý život. Toužila vstoupit do kláštera karmelitek v Praze, ale pro nemoc to nebylo možné, proto byla přijata do třetího řádu. Dostala řeholní jméno Marie od svátostného Srdce Ježíšova a 7. února 1941 složila řeholní sliby chudoby, čistoty a poslušnosti. Na znamení svého zasvěcení 2. června 1941 přijala škapulíř Panny Marie Karmelské.

Svou životní oběť zakončila ve čtvrtek 11. září 1941. Je pohřbena na hřbitově v rodných Napajedlech. V současné době probíhá proces blahořečení.

Ludmila Česká

16. září

Narozena kolem r. 860 na hradě Pšov, v místě dnešního Mělníka, pocházela z kmene Pšovanů, její otec byl kníže Slavibor. Slovanské jméno Lidmila znamená "lidu milá". Kolem roku 874 byla provdána za Bořivoje I., knížete Čechů.

Manželství Ludmily a Bořivoje I. bylo požehnáno třemi syny a čtyřmi dcerami. Bořivoj byl pokřtěn na Velehradě sv. Metodějem, Ludmila po příchodu slovanské misie do Čech. Po Bořivojové smrti asi 889 vládl nejprve Spytihněv I., po něm Vratislav I., který zahynul v boji při obraně proti Maďarům 13. února 921. Po smrti knížete Vratislava zemští velmoži svěřili regentství v zemi vdově Drahomíře, tehdy třicetileté. Václavovi bylo asi 13 let a Boleslavovi sedm či osm. Ludmila, babička chlapců, měla dohlížet na výchovu budoucích vladařů. To se stalo jádrem neshod mezi oběma vdovami. Ludmila se rozhodla ustoupit a uchýlila se na své vdovské sídlo hrad Tetín. Tam ji v noci z 15. na 16. září 921 přepadli členové Drahomířiny družiny. Lstí se dostali do jejího obydlí, stáhli ji z lože a ač žádala po vzoru prvních křesťanských mučedníků o smrt mečem, zardousili ji vlastním závojem. Vrahy byli Tunna a Gommon, zřejmě byli poučení a přísně dbali na to, aby nebyla prolita krev, což bylo v té době nezbytnou podmínkou pro mučednictví. Po vraždě z Tetína uprchl i kněz Pavel Kaich, a tak neměla první historicky známá česká kněžna ani církevní pohřeb. Služebnictvo zahrabalo její tělo u hradební zdi. Nad místem vraždy dala Drahomíra z původního obytného domu zřídit chrám sv. Michala (dnes sv. Jana Nepomuckého). Všechny dochované písemnosti popisují kněžnu Ludmilu jako laskavou, milosrdnou a horlivě zbožnou ženu.

Brzy po svém nástupu na knížecí stolec dal Václav dne 10. listopadu 924 za účasti řezenského světícího biskupa Michala převést ostatky své babičky do svatojiřského chrámu na Hradě pražském. Vedle biskupského zápisu do martyrologia byla tehdy translace ostatků na významnější místo v zemi nejen známkou, ale i podmínkou svatořečení.

Sv. Ludmila, česká prvomučednice a první česká světice, se stala patronkou vinařů, babiček, matek a křesťanských vychovatelů. Stala se především českou spolupatronkou, často nazývanou "matka české země".

Václav

28. září

Kníže český a příslušník třetí křesťanské generace dynastie Přemyslovců Václav se narodil asi roku 907 dle tradice na Stochově za vlády knížete Spytihněva. Byl nejstarším synem knížete Vratislava I. a Drahomíry. Václav měl ještě dva bratry a čtyři sestry. Vychován byl v křesťanském prostředí pod dohledem své babičky sv. Ludmily. Nejprve se vzdělával slovansky, později byl poslán na latinskou školu v Budči a zde se naučil i řecky. Svou vzdělaností i zbožností převyšoval své okolí.

V roce 924, ve věku asi osmnácti let se ujal vlády. Vypudil matku na Budeč. Přes své asketické sklony, mládí i složitost doby se projevil jako prozíravý panovník. Kníže Václav založil svou politiku na christianizaci země, na snaze upevnit jednotu země a vyhnout se konfliktům se sousedy. Raději se podřídil Jindřichu I., přičemž si uchoval panovnickou svrchovanost, aby zabránil další válce. Souhlasil s poplatkem pěti set hřiven stříbra a 120 volů, který zcela jistě existoval již dříve a nepředstavoval nic potupného. Šlo o jakýsi "tributum pacis" (tj. poplatek za mír). Kníže Václav správně rozpoznal budoucí vývoj v Evropě, avšak nebyl pochopen svým okolím. Mezi jeho odpůrce patřil i bratr Boleslav, jehož hrůzný čin mohl být vedle osobních ohnutek motivován i politicky.

Kníže byl pozván bratrem k slavné mši na památku sv. Kosmy a Damiána, jimž byl staroboleslavský chrám zasvěcen. Zřejmě byl varován, ale dal se přemluvit a zůstal nejen na následné hostině, ale i přes noc. V pondělí ráno 28. září 929 byl na cestě do kostela napaden Boleslavem, kterému se ubránil, ale tlupě ozbrojenců již nikoliv. Před chrámovými dveřmi byl dostižen a ubit. Matka Drahomíra jej dala v kostele sv. Kosmy a Damiána pohřbít.

Po tři dny se krev mučedníka nevsakovala a nešla smýt ani ze země ani ze zdi kostela. Drahomíra dostala strach a uprchla ze země a Boleslav odjel do Prahy, kde se chopil moci sérií dalších vražd Václavových stoupenců i jejich děti, které dal utopit ve Vltavě.

Již od svého zavraždění byl kníže Václav uctíván jako mučedník a patron země. Postupně vzniká idea českého státu jako země sv. Václava. Mučednictví sv. Václava a sv. Ludmily se stalo legitimací Čechů pro vstup do společenství křesťanských národů Evropy. Koncem 10. či začátkem 11. století bylo jméno sv. Václava pojato do seznamu svatých řezenské diecéze a jemu první zasvěcený kostel byl postaven roku 972 v Proseku u Prahy. Ve 12. století dochází ke změně obrazu světce, je to patron a ochránce v podobě rytíře se štítem a korouhví. Stává se hlavním patronem českého národa a státu.

Věhlas českého světce a patrona se rychle šířil Evropou, roku 992 mu byl zasvěcen oltář v halbertstadské katedrále. Jako svatý byl již na sklonku 11. století ctěn na Rusi, v Sasku, na Balkáně a v Římě.

Antonín Cyril Stojan

29. září

Narodil se 22. května 1851 v Beňově u Přerova. Výchovou získal upřímnou zbožnost a touhu stát se knězem. Studoval na piaristickém gymnáziu v Příboře, později na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. V Olomouci absolvoval svá teologická studia, 5. 7. 1876 zde byl vysvěcen na kněze.

Za své životní heslo si zvolil: "Buď můj život jedna Boží chvála, slastí Kristus, chotí Církev, tužbou ctností krása a mzdou lidu spása". Kromě pastorace se věnoval také činnosti v náboženských i světských spolcích.

V roce 1896 získal titul doktor teologie. Byl poslancem Říšské rady; roku 1917 se stal olomouckým kanovníkem a po rezignaci olomouckého arcibiskupa Lva kardinála Skrbenského 1. října 1920, byl zvolen kapitulním vikářem. 10. 3. 1921 ho papež Benedikt XV. jmenoval olomouckým arcibiskupem (svěcení přijal 3. 4. 1921 od tehdejšího nuncia v Praze Micary).

Velmi se zasloužil o církev; dal podnět ke vzniku Apoštolátu sv. Cyrila a Metoděje a mezinárodních unionistických sjezdů na Velehradě.

Po delší nemoci zemřel v Olomouci 29. září 1923. Pohřeb se konal v metropolitním chrámu sv. Václava v Olomouci 2. října a pak byly jeho tělesné pozůstatky převezeny na posvátný Velehrad a uloženy v tamější bazilice v královské kapli.

Proces blahořečení byl zahájen 14. 7. 1965 a diecézní informační proces dokončen 10. 10. 1985.