Terezie z Lisieux (od Dítěte Ježíše), je nazývána "Malou svatou Terezií"

1. říjen

Terezie z Lisieux se narodila 2. ledna 1873 v Alesconu v Normandii v rodině Martinových. Společně s celou rodinou žila v Lisieux, brzy ji zemřela maminka. Jejím jediným přáním bylo vstoupit do řádu karmelitek.

Byla mnohokrát odmítnuta a v 15 letech byla konečně přijata na Karmel. Sestry v klášteře od počátku nevycházely s Terezinou osobností, neboť se v ní nemohl nikdo vyznat. Považovali dívku za domýšlivou a pyšnou a nepozorovali, jaké vnitřní boje musela den co den vybojovávat. Představená jí ještě navíc ztěžovala život neustálým pokořováním.

Terezie navenek působila klidně a vyrovnaně, uvnitř trpěla po celý život stavy úzkosti. Byla často mučena myšlenkou, že ji Bůh opustil, a dostávala se tím do těžkých vnitřních konfliktů. Vždy znovu však uměla odolávat nejsilnějšímu pokušení. Zcela se odevzdávala Kristově lásce. Jejím heslem bylo: "Všechno je milost". K vnitřnímu utrpení se přidaly ještě těžké nemoci, jako je tuberkulóza. Terezie se chtěla obětovat za hříšníky světa.

30. září 1897 ve věku 24 let zemřela ve svém klášteře. Papež Pius XI. prohlásil mystičku 17. května 1925 za svatou a r. 1927 ji jmenoval patronkou světových misií. Od r. 1944 je druhou patronkou Francie.

Pius XII.

9. říjen

Narodil se 2. března 1876 v Římě. Po studiích a po vysvěcení na kněze nastoupil do státního sekretariátu Vatikánu. 13. 5. 1917 byl vysvěcen na biskupa a poslán jako nuncius do Bavorska (Mnichov). Roku 1929 byl jmenován kardinálem, o rok později státním sekretářem. V této funkci a jako papežský legát mnohokrát zastupuje papeže. Po smrti Pia XI. je 2. 3. 1939 zvolen papežem a volí si jméno Pius XII.

Jako papež byl vysoce uznávám pro jeho pronikavý intelekt, vynikající paměť, skvělé vyjadřovací schopnosti a jazykové znalosti, podivuhodnou kulturu ducha, střízlivou věcnost, hlubokou zbožnost a mimořádnou pracovitost.

Jeho pontifikát je velmi obsáhlý. Svými encyklikami o církvi, o Písmu svatém, o kněžství, liturgii, křesťanské vědě, o P. Marii vlastně připravil cestu II. vatikánskému koncilu. Velmi jsou ceněny jeho iniciativy za 2. světové války a jeho aktivita ve prospěch pronásledovaných nacismem a fašismem. Zemřel v Castel Candolfo 9. října 1958.

Terezie z Avily (od Ježíše), je nazývána Veliká

15. říjen

Narodila se 28. března 1515 v Avile. Již v dětství se děvče projevovalo jinak než jeho sourozenci, bylo temperamentní a často bouřlivé. Měla dvě sestry a devět bratrů. V roce 1527, když ji bylo 12 let, zemřela matka a ve svém zoufalství se zasvětila Matce Boží. V roce 1531 předává Terezii otec na výchovu augustiniánkám v Avile. Během nemoci přečetla Terezie Jeronýmovy dopisy a na základě svého rozhodnutí vstupuje 2. listopadu 1535 ve věku 20 let do karmelitánského kláštera Vtělení v Avile. Otec s jejím rozhodnutím nesouhlasil.

Nedlouho po svých slibech mladá řeholnice těžce onemocněla, byla částečně ochrnutá a následně měla dlouhá léta omezenou chůzi. Dochází k prvním mystickým zážitkům a v r. 1557 zažila jak sama uvádí „konečné obrácení“.

V roce 1560 ve svých 45 letech měla vidění pekla. Hluboce otřesena přísahala, že se bude snažit o naprostou dokonalost. Stále více přicházela k poznání, že řehole v karmelitánském řádu se nebere dostatečně vážně. "Ano", prohlásila veřejně, "že by bylo pro rodiče lepší své dcery vdát, než je nechat vstoupit do kláštera bez kázně". To byl počátek vzniku řádu bosých karmelitánů. Spolu se stejně smýšlejícími a svým duchovním rádcem Petrem z Alcántary založila v Avile první reformovaný klášter 1562. Papež i avilský biskup udělili oficiální povolení k jeho založení. Generál karmelitánského řádu došel osobně a vyslovil Terezii svou blahovůli.

Terezie se začala nazývat "od Ježíše" a měla v úmyslu vytvořit v karmelitánském řádu poustevnické kláštery, kláštery s mnohem přísnějšími pravidly, než bylo dosud obvyklé. Odpor řeholníků a zlomyslné útoky byly od počátku zajištěny. Avšak druhý papežský dekret se postavil za reformní dílo.

V roce 1567 poznala karmelitána Jana od Kříže a přesvědčila ho o své práci. Rozhodl se pro reformu karmelitánského řádu a obnovil mužskou větev řádového společenství. Zakusil mnoho nepřízně a závisti, nenávist vyrazila i proti němu a v roce 1577 byl na devět měsíců uvězněn. Terezie a Jan od Kříže založili společně celkem 17 ženských klášterů a 15 mužských klášterů. Z tohoto období vzešlo později jedno z nejslavnějších děl "Kniha o zakládání".

Řeholnice cestovala při plnění misie, kterou si sama uložila celým Španělskem. Stala se velkou organizátorkou a kazatelkou, vzorem pro mnoho věřících. Stále znovu ji přepadaly extáze a zjevení s nepředstavitelnou prudkostí.

Terezie prožívala mystické stavy ve všech jejich výškách a hloubkách. To co prožívala zapisovala do spisů. Nikdo před ní nevysvětlil a nepopsal oblast mystiky tak zevrubně a zřetelně jako Terezie z Avily. Přestože jsou psány všechny její knihy v neustálém chvatu, jsou psány klasickým španělským jazykem. Více jak 400 jejích dopisů bylo shrnuto do jednoho díla. Je právem nazývána španěly pro její obsáhlé mystické dílo "serafínskou matkou a mystickou učitelkou".

Vyčerpána svou neúnavnou činností a mnohým duševním i tělesným utrpením, ale také dlouholetými útoky, zemřela Terezie od Ježíše 4. října 1582 při vizitační cestě v Albě de Tormes.

Terezie z Avily patří k největším postavám katolického reformního hnutí vzniklého pod vlivem Tridentského koncilu. 24. dubna 1614 byla blahořečena, svatořečena papežem Řehořem XV. 12. března 1622. Papež Pavel VI. ji 29. září 1970 prohlásil první učitelkou církve, několik dní před Kateřinou ze Sieny.

Lukáš, evangelista

18. říjen

Narodil se v Antiochii před Kristovým narozením. Byl povoláním lékař a působil v polovině 1. století ve své vlasti Antiochii, dnešní Sýrii. Od narození byl pohan. Okolo r. 50/51 se připojil v Troadě k apoštolu Pavlovi, kterému byl asi po 17 let věrným průvodcem. Lukáš velmi ctil Pavla a pobýval s ním ve Filipech, Jeruzalémě a Římě. Když byl Pavel r. 67 sťat v Římě, působil Lukáš v Acháji kde napsal své Evangelium (třetí v pořadí) a Skutky apoštolské.

Dle podání zemřel Lukáš ve věku 84 let pokojnou smrtí. Jeho ostatky byly pochovány ve 4. století v nově zbudovaném apoštolském kostele v Konstantinopoli. Později byly převezeny do Padovy. V chrámu sv. Justíny jsou uchovávány v neobyčejném alabastrovém sarkofágu. Podle legendy byl prý Lukáš prvním malířem obrazu Madony. Což se vztahuje k jeho zvláštní lásce k Matce Boží Marii a na jeho podrobné líčení v jeho evangeliu.

Lukáš je patronem mnoha povolání, hlavně lékařů, ve světě jsou vytvářeny "Lukášovy cechy", které sdružují křesťanské lékaře, zabývající se etickými otázkami na poli medicíny.

Wolfgang z Řezna

31. říjen

Narodil se kolem r. 924 ve Pfullingenu v Bádensku - Württembersku v rodině chudých, ale vážených rodičů. Byl vychován v klášterní škole na bodamském ostrově Reichenau. R. 956 se stal Wolfgangův přítel ze studií Jindřich trevírským arcibiskupem a Wolfgang jej následoval do Trevíru, kde byl učitelem až do r. 964 na trevírské dómské škole.

Opustil dómskou školu a odešel do Einsiedeln ve Švýcarsku, kde složil v tomto benediktinském klášteře sliby. Po čtyřech letech byl vysvěcen na kněze augšpurským biskupem Oldřichem. V následujících letech procházel částí dnešního Rakouska jako mnich a misionář a hlásal slovo Boží. Jeho velkých úspěchů si všiml pasovský biskup a navrhl ho za nového biskupa v Řezně. Císař, zástupci kléru zprvu pochybovali o jeho schopnostech, nakonec ho císař Oto II. v r. 972 jmenoval řezenským biskupem.

Po 22 let biskup Wolfgang reformoval stávající kláštery, zakládal nové, podporoval kázeň mnichů a řeholnic a vzdělání kléru. Prohluboval náboženství v lidu a staral se o chudé a nemocné. K tomu všemu žil Wolfgang i nadále nejvýš asketicky a skromně. Souhlasil s odloučením Čech od své diecéze a tím umožnil v r. 973 založení biskupství v Praze.

Během své cesty po Rakousku zemřel řezenský biskup Wolfgang ve věku 70 let v Puppingu v Horním Rakousku, který se stal poutním místem. Wolfgangův hrob, který je nejoblíbenějším německým světcem, nalezneme v Řezně ve farním kostele. Hrob se nachází ve Wolfgangově kryptě v bývalém benediktinském klášterním kostele sv. Emerama, který dnes plní funkci farního kostela.