Jan z Avily

10. května

Jan se narodil okolo roku 1500 pravděpodobně v Almo-dóvar-del-Campo ve Španělsku. Janův otec byl židovský konvertita. To bylo asi důvodem, že syn, studující práva musel opustit univerzitu. Jan se chtěl stát misionářem v Americe a proto začal studovat teologii. Z příkazu sevillského biskupa procházel Jan Andalusií jako kazatel. Působil zde téměř deset let jako úspěšný misionář.

Jeho výmluvnost pramenila z jeho vnitřního přesvědčení a jeho nadšení pro slovo Boží. Jeho přičiněním rostl počet obrácených, neboť jeho řeč byla lidová. Současně byl duchovním vůdcem Janu z Boha a Františku Borgiáši. Když Ignác z Loyoly Jana poznal, chtěl jej přijmout do jezuitského řádu, proti tomu se vyslovil andaluský provinciál jezuitů.

Jan trpěl těžkou nemocí téměř 20 let. Zemřel 10. května 1569 v Montille, kde je pochován v jezuitském kostele. Mnohé spisy a dopisy jsou zachovány. 31. května 1970 byl prohlášen Pavlem IV. za svatého, je nazýván apoštolem Andalusie.

Jan Nepomucký

16. května

Jan se narodil kolem roku 1345 jako syn soudce v Pomuku u Plzně. Studoval u cisterciáků a po té na Karlově univerzitě. Deset let byl notářem arcibiskupské soudní kanceláře. Potom přijal r. 1380 kněžské svěcení a stal se farářem u sv. Havla na pražském Starém městě. 1382 – 1387 studuje práva na univerzitě v Padově a zastává zde r. 1386 funkci rektora zaalpských studentů. 1389 jej jmenoval arcibiskup Jan z Jenštejna generálním vikářem pražské arcidiecéze. 26. srpna 1390 se stává žateckým arcijáhnem a spravuje pět děkanátů s 225 farnostmi. Zde se dostává do centra bojů za obhájení církevních práv a svobod, které vedli pražský arcibiskup a král Václav IV.

Arcibiskup oznámil volbu nového kladrubského opata benediktinů Olena a Jan Nepomucký jeho volbu před svědky dne 10. března 1393 potvrdil. Volba opata byla v rozporu s úmyslem Václava IV., ten upadl do záchvatu nepříčetného vzteku. Po vyjednávání 20. března 1393, kdy jednání nebyly dle Václavových představ, nařídil král všechny účastníky zatknout. Janu z Jenštejna se podařilo uniknout.

Zatčení byli vyslýchaní nejprve na Pražském hradě v kapitulní síni, pak na staroměstské radnici a nakonec na staroměstské rychtě. Jan byl natahován na skřipec a pálen loučemi na boku, čehož se aktivně účastnil i rozzuřený a opilý král. Obvinění se nedopustili ničeho protiprávního a nesměli být souzeni, natož mučeni, světskou mocí. Jan Nepomucký buď mlčel, nebo krále napomínal. 20 března 1393 byl Jan pacholky svázán a o desáté večerní hodině byl svržen z kamenného mostu do Vltavy. 17. dubna 1393 nalezli Janovo tělo rybáři, prý podle pěti světel (hvězd) kolem jeho hlavy. Byl pohřben buď v kostele nebo na hřbitově při kostele sv. Kříže Většího. Pravděpodobně již 1396 bylo Janovo tělo přeneseno do katedrály, kde byl pod prostým kamenem s nápisem "Johanes de Pomuk" pohřben.

Jan byl blahořečen 31. května 1721 papežem Inocencem XIII. na základě prokazované úcty. Svatořečen 19. března 1729 v bazilice sv. Jana v Lateránu papežem Benediktem XIII. Česká šlechta rozšířila mučedníkův kult do celé Evropy. Jezuité a františkáni zanesli úctu i do zámoří. Sv. Jan je jediným světcem kromě P. Marie, jehož svatost je znázorněna září pěti hvězd kolem hlavy. Sv. Jan je patronem i bezpečného putování a šťastného návratu, proto jsou jeho sochy umístěny zpravidla na rozcestích a na mostech. Dále je patronem Čech, kněží a zpovědníků, mostů, lodníků, vorařů, mlynářů, proti pomluvám, za mlčenlivost, za zpovědní tajemství, proti nebezpečí vody. S žádným jiným českým světcem se nesetkáváme tak často doma i v zahraničí. Je mu zasvěceno nezjištěné množství kostelů a kaplí, počet jeho soch se jen v Evropě odhaduje na třicet tisíc.

Zdislava z Lemberka

30. května

Zdislava se narodila kolem r. 1220 na Křižanově, dnes bychom řekli ve smíšeném manželství, panu Přibyslavu z Křižanova a paní Sibyle ze Sicílie. Pan Přibyslav byl královským purkrabím na hradě v Brně a Veveří. Velmi mladá Zdislava se provdala za Havla Markvartice na hrad Lemberk v severních Čechách, neboť pan Havel ve službě Václavu I. kolonizoval severní Čechy. Stala se matkou čtyř dětí – Havla, Markéty, Jaroslava a Zdislava. Společně s manželem založila klášter dominikánů v Turnově a v Jablonném. S dominikány spolupracovala jako dominikánská laička.

Umírá r. 1252 ve svých třiceti třech letech na hradě Lemberku vyčerpaná rodinnými starostmi, mateřskou péči o velkou rodinu všech pocestných, chudých, nemocných a postižených, dále budovatelskou a apoštolskou prací.

Byla pohřbena v hrobce dominikánského kláštera sv. Vavřince v Jablonném. Pius X. r. 1907 potvrdil staletou úctu a zařadil ji mezi blahoslavené. O její svatořečení jako patronky manželského a rodinného života horlivě usiloval litoměřický biskup Štěpán Trochta, který zahájil kanonizační proces roku 1949. V Olomouci 21. května 1995 byla slavnostně svatořečena Janem Pavlem II.