Blažej

3. února

Biskup a mučedník Blažej se narodil ve 3. století a zemřel r. 316 v Sebaste v Arménii, dnes je toto území Turecka. Život a umučení je zachován v legendách. Původním povoláním byl Blažej lékařem. Později se Blažej stal biskupem v Sebaste.

Císař Dioklecián započal velké pronásledování křesťanů. Blažej společně s ostatními křesťany uprchl, pronásledovatelé jej však dopadli a nechali ho vsadit do žaláře, kde byl krutě mučen a odsouzen k smrti. Z tohoto období pochází příběh o zachráněném chlapci, kterému hrozilo udušení rybí kostí. Blažej dítě zachránil před smrtí svou modlitbou. Také měl modlitbou vyprosit vepře, kterého chudé ženě uchvátil vlk. Žena z vděčnosti za navráceného vepře přinášela biskupovi do vězení svíce.

Je uctíván jako ochránce při onemocnění krku. Na východě je tento Blažejův patronát znám již od 6.století a od 16. století je udělováno svatoblažejské požehnání. Při němž kněz drží pod bradou dvě posvěcené svíce v podobě Ondřejova kříže. Sv. Blažej má zvláštní postavení také jako patron počasí; jeho svátek přináší utišení větru, popř. i možné škody způsobené bouří. O tomto svátku se světívaly a obětovaly svíce, žehnalo se víno, voda a chléb.

Sv. Blažej je uctíván jako patron lékařů, obchodníků s vlnou, obuvníků, krejčích, sádkařů, tkalců, koželuhů, pekařů, zedníků, kloboučníků, hudebníků. Je uctíván také jako ochránce domácích zvířat a koní. Je vzýván proti bolestem v krku, proti kašli, nemocem měchýře, krvácení, vředům, kolikám, bolestem zubů; proti moru; dobré zpovědi; je jedním ze 14 pomocníků a je vzýván za dobré počasí.

Pius IX. – papež

7. únor

Narodil se 13. května 1792 v obci Senigallii v Itálii jako Giovanni Maria Mastai-Ferretti. V 26 letech přijal kněžské svěcení. Působil jako lidový misionář a později byl poslán do Chile jako vyslanecký rada. Byl jmenován nejprve arcibiskupem ve Spoletu, r. 1833 arcibiskupem v Imole a roku 1840 byl jmenován kardinálem.

Konkláve jej 16. června 1846 zvolilo papežem. Volbu přijal a s ní i jméno Pius IX. Začala pro něj nelehká cesta. V důsledku revolucí byl pronásledován a osočován svými odpůrci. Všechny urážky snášel důstojně a s nadhledem. Již za svého života byl velmi ctěn. Důvodem byly jeho dary proroctví a uzdravování nemocných. Během 32 letého pontifikátu v něm viděli otce všech věřících, ale i těch, kdo nebyli s ním stejného smýšlení.

Pius IX. podepsal tři důležité církevní dokumenty:

• dogma o Neposkvrněném Početí Panny Marie,

• „Syllabus“

• dogma o papežově neomylnosti ve věcech víry a mravů.

Zemřel v Římě 7. února 1878. Hned po jeho smrti byl zaveden proces o jeho blahořečení. R. 1907 se ho znovu ujal papež Pius X. a papež Pius XII. v něm pokračoval. 3. září 2000 jej blahořečil Jan Pavel II.

Ctihodná Mlada Přemyslovna

(od 15. století se užívá i jméno Milada)

8. únor

Narodila se v 10. století v Praze a byla dcerou Boleslava I., řeholním jménem Marie. Byla vynikající osobností vzděláním i dobrotou srdce.

Úspěšně vyjednávala jménem svého otce a bratra v Římě s papežem o zřízení pražského biskupství, které bylo založeno v roce 973.

Založila klášter benediktinek u sv. Jiří v Praze, jehož se stala abatyší. Tento klášter byl prvním, který byl založen v českých zemích. Od počátku zde byla založena klášterní škola určená pro dcery z předních českých rodů. Později se stal klášter centrem úcty k ctihodné Mladě.

Scholastika

10. února

Řeholnice se narodila kolem roku 480 v Norcii v Itálii a zemřela kolem roku 542 na Montecassinu v Itálii. Byla sestrou – dvojčetem sv. Benedikta. Velmi mladá vstoupila Scholastika do kláštera Roccabotte u Subiaka, východně od Říma. Později odešla do kláštera nedaleko Montecassina. Jednou v roce se setkávala se svým bratrem Benediktem, zakladatelem řádu benediktinů k duchovním rozhovorům.

Při setkání r. 542 Scholastika prosila svého bratra, aby u ní zůstal déle a rozmlouval s ní o radostech nebe. Benedikt odmítal. Scholastika snažně prosila Boha o pomoc. Byla vyslyšena, neboť se spustil prudký liják, a Benedikt byl nucen u sestry zůstat a zdržel se dokonce ještě 3 dny. Třetího dne Scholastika náhle zemřela. Benedikt viděl, jak se její duše vznáší k nebi v podobě holubice.

Benedikt pochoval svou sestru do hrobu na Montecassinu, který si přichystal pro sobe a ve kterém byl také i on po své smrti r. 547 pohřben.

Svatá Scholastika je patronkou benediktinského řádu. Je uctívána jako ochránkyně proti dešti a proti blesku.

Řehoř II.

11. únor

Narodil se roku 669 v Římě v Itálii. Jak uvádějí historické prameny roku 715 na Petrův stolec vystoupil pravý Říman – Řehoř II.

Mezi Řehořem I., zvaným Veliký a Řehořem II. byla duchovní spřízněnost. Stejně jako papež Řehoř I. v období 590 – 604, tak i Řehoř II. hleděl daleko do budoucnosti, jeho působnost se vyznačovala velkým rozhledem.

Po svém zvolení se zasloužil o získání Německa pro křesťanství. 15. března 716 vysílá na žádost prvního katolického germánského knížete Teoda do Bavorska jednoho biskupa v doprovodu kněze a podjáhna. Těmto třem služebníkům Páně uložil nemalý úkol – ustanovit v Bavorsku biskupy a uspořádat církevní organizaci. Po třech letech pověřuje anglického benediktinského mnicha Winfrída, aby kázal v Německu a udílel svátosti domácímu obyvatelstvu. Winfrídovi propůjčil Řehoř II. nové jméno Bonifác (Bonifatius = dobrodinec). Po třech letech působení v Německu byl r. 722 Bonifác vysvěcen v Římě papežem na biskupa. Blízký vztah papeže a biskupa Bonifáce způsobil, že si německá církev udržovala i v následujících obdobích dobré vztahy s papežem.

Byzantský císař Lev, se v otázce uctívání obrazů vměšoval do papežových kompetenci a popudil lid na východě dvěma výnosy proti této úctě. Během sporu mezi Řehořem a Lvem, kteří spolu původně dobře vycházeli, chtěl byzantský panovník dát unést papeže do Konstantinopole, avšak vojáci tomu zabránili.

Řehoř II, který je považován za nejvýznamnějšího papeže své doby, zemřel 11. února 731 v Římě.

Úmrtí sv. Cyrila

14. února

Po několikaleté misijní činnosti na Moravě oba bratři Metoděj a Konstantin, odcestovali do Říma, aby jednak přinesli papeži Hadriánovi ostatky papeže Klimenta a jednak, aby požádali papeže o schválení slovanského jazyka za jazyk liturgický. Konstantin za svého pobytu v Římě onemocněl a vstoupil do kláštera, kde přijal řeholní jméno Cyril. Po padesáti dnech podlehl svému těžkému utrpení a 14. února 869 zemřel. Byl pak pochován v kostele sv. Klimenta. Z dnešního pohledu můžeme říci, že je pochován v původním kostele, který se nachází pod nynějším stejnojmenným kostelem na Via San Giovanni in Laterano v Římě.

Fra Angelico (Jan z Fiesole)

18. února

Řeholník a malíř, člen dominikánského řádu, vlastním jménem Jan se narodil roku 1387 ve Vicchiu di Mugello v Itálii. Ve věku 20 let vstoupil do dominikánského konventu. Svou uměleckou činnost zaměřil výlučně na náboženská díla. Jeho nejslavnější práce lze spatřit u sv. Marka ve Florencii, další nalezneme v kapli Mikuláše I. ve Vatikánu. Zemřel r. 1455 v Římě a byl pochován v kostele S. Maria sopra Minerva, kde nalezneme ještě dnes jeho hrobku.

Byl blahořečen 3. října 1982 papežem Janem Pavlem II., který ho prohlásil patronem umělců.

Apoštol Matěj

24. února

Pocházel z Palestiny a po Nanebevstoupení Páně byl zvolen apoštoly za nástupce Jidáše. Matěj pak působil jako misionář nejprve v Judsku a potom na území, kde žili jen pohané. A to i v Etiopii. Všude hlásal Boží slovo a křtil obrácené. O jeho smrti neexistují jisté zprávy, pouze se uvádí, že kolem roku 63 byl pohany kamenován a potom zabit sekerou.

Kolem apoštola Matěje se vyvinuly rozličné tradice, jako například matějské poutě k ostatkům. Svátek sv. Matěje platí za předzvěst blížícího se jara.

Svatý Matěj je uctíván jako patron stavebních řemeslníků, řezníků, cukrářů, kovářů, krejčích. Je vzýván proti černému kašli, neštovicím; proti manželské neplodnosti. Je také uctíván jako patron začátku školního roku mládeže a matějských bratrstev.

Hilar

29. únor

Narodil se v 5. století na Sardinii v Itálii. 19. listopadu 461 se ujal úřadu papeže. Za svého pontifikátu, vystupoval proti soudobým bludařům a energicky zdůrazňoval primát římského biskupa.

Když byl Řím 455 vypleněn Vandaly, daroval Hilar velkou část svých statků klášterům a kostelům.

Zemřel 29. února 468 v Římě. Jeho hrob se nachází v římském kostele sv. Vavřince Za hradbami. Není-li přestupný rok, slaví se jeho památka 28. února.