Jan Nepomuk Neumann

5. ledna

Patří mezi "mladé české svaté" neboť byl kanonizován až 19. června 1977 papežem Pavlem VI., tím byla završena snaha o jeho svatořečení. Jak řád redemptoristů, tak filadelfská diecéze usilovali o svatořečení Jana Nepomuka Neumanna téměř 100 let.

Jan Nepomuk Neumann se narodil 28. 3. 1811 v Prachaticích, maminka byla Češka, tatínek Němec. Jan studoval v Českých Budějovicích a v Praze. Ovládal osm jazyků, dále studoval botaniku a astronomii. Jelikož po studiích teologie nemohl dosáhnout kněžského svěcení, ve své diecézi pro množství kléru, odešel na misie do Severní Ameriky.

V roce 1836 byl vysvěcen yorským biskupem Johnem Dubois na kněze. První působiště bylo mezi německými přistěhovalci u Niagarských vodopádů. V roce 1840 vstoupil do řádu redemptoristů a 16. 1. 1842 složil sliby. V letech 1847 – 1849 byl představeným celé americké misie redemptoristů. V této době přivádí do Ameriky kongregaci Chudých školských sester Matky Boží a otevřel ji dům v Baltimore.

1. února 1852, ve svých 41 letech byl jmenován biskupem ve Filadelfii a 28. března 1852 přijal biskupské svěcení v Baltimore. Jan Nepomuk Neumann založil více jak 80 kostelů, kolem 100 škol. Jako věrný pastýř putoval neúnavně po celé diecézi. V roce 1855 založil na radu papeže Pia IX. Kongregaci Františkánek z Glenn Riddle, zaměřenou na péči o mravně ohrožené dívky a nemocné, později i na vyučování.

5. ledna 1860 se zhroutil na ulici ve Filadelfii úplným vyčerpáním a byl na místě mrtev. Byl pohřben v redemptoristickém kostele sv. Petra ve Filadelfii. Byl blahořečen 13. 10. 1963 Pavlem VI.

Ctihodná Marie Elekta od Ježíše

11. ledna

Narodila se 28. ledna 1605 v italském Terni, při křtu dostala jméno Kateřina. V roce 1612, v jednadvaceti letech, vstoupila do kláštera bosých karmelitek, kde 17. 6. 1629 složila slavné sliby. Roku 1629 spolu s dalšími karmelitkami z janovského kláštera odešla do Vídně kde u sv. Josefa založila klášter, a v roce 1638 byla zvolena převorkou.

Bylo ji svěřeno také založení kláštera ve Štýrském Hradci (Grazu). 1. září 1656 byla poslána do kláštera karmelitek v Praze, kde se brzy naučila česky. V Praze zemřela 11. ledna 1663. 16. 1. 1666 byl na žádost sester, které ji ctily brzy po smrti jako světici, otevřen hrob a tělo bylo nalezeno neporušené, přestože její šaty byly zcela rozpadlé. R. 1667 bylo tělo ctihodné Elekty posazeno na židli.

Mumifikované tělo ctihodné Marie Elekty od Ježíše, zakladatelky pražského Karmelu, je uchováváno v klášteře bosých karmelitek na Hradčanech v místnosti, která se oknem otevírá do presbytáře kostela sv. Benedikta. Zachovalost této mumie je mimořádná a během staletí byla považována řadou církevních, ale i lékařských osobností za zázračnou. Ostatky byly podrobeny několika vědeckým zkoumáním. Předkládaná publikace uznávaného českého antropologa a lékaře prof. Emanuela Vlčka (1925-2006) se zabývá srovnáním výsledků, k nimž došla komise Lékařské fakulty Univerzity Karlovy roku 1677, čtrnáct let po úmrtí Marie Elekty, a grémium předních odborníků téže fakulty roku 2003. Závěr: neporušenost těla trvá. Od r. 1924 probíhá její beatifikační proces.

Ignác Stuchlý

17. ledna

Narodil se. 14. prosince 1869 v Boleslavi v Horním Slezsku. V 25 letech odešel k saleziánům do Rurína a stal se prvním českým saleziánem. Chtěl jít do misií, ale bl. Don Rua ho poslal na misie na severu.

V roce 1927 začal saleziánské dílo v naší zemi, ve Fryštáku a stal se prvním inspektorem. Před zabráním řeholních domů byl v roce 1950 stižen mozkovou příhodou, byl u řeholních sester na Lukově, kde 17. ledna 1953 zemřel.

Přípravné práce k procesu blahořečení byly započaty v roce 1984, pro různé překážky bylo diecézní řízení zahájeno až v roce 1993 a dosud probíhá.

Antonín Veliký

17. ledna

Poustevník a otec mnichů, jak je nazýván se narodil kolem roku 250 ve středním Egyptě. Když zemřeli rodiče, rozdal všechno co měl a začal žít asketickým životem. Nejprve se zdržoval v hrobní sluji ve skále na okraji pouště. Později žil asi 20 let na pustém pohoří.

Kolem roku 311 pomáhal v Alexandrii mnoha zajatcům císaře Maximina Dazy, který pronásledoval křesťany. Zde se osvědčil nejen jako rolník, ale hlavně jako rádce a učitel stále rostoucího zástupu mnichů. Založil životní formu obce poustevníků, která byla dosud neznámá, a také prý zavedl „angeliku“, mnišské roucho.

Před smrtí opustil poustevnickou obec na poušti, aby v Alexandrii ohnivě kázal proti ariánskému učení. Zemřel ve věku asi 105 let a brzy po smrti se mu dostalo přízviska Aninín „Veliký“.

Je uctíván jako patron rytířů, řezníků, pasáků vepřů, tkalců, cukrářů, hrobníků a košíkářů. Dále jako ochránce domácích zvířat a vepřů. Je uctíván jako ochránce proti nemocem, moru, ohni, proti dobytčímu moru.

Anežka (Agnes)

21. ledna

Mučednice narozena ve 3. století v Římě, kde zemřela asi v roce 304. Dle legendy byla Anežka dcerou bohatých křesťanských rodičů v Římě. Anežka byla neobyčejně krásná a již ve 12 letech dostala nabídku k sňatku. Tuto nabídku syna městského prefekta Sempronia odmítla s tím, že je již zasnoubena s jiným. Na naléhání nápadníka, kdo je tím vyvoleným Anežka upadla do vytržení a vyprávěla o Ježíši Kristu. Když nepořídil mladík, vložil se do vyjednávání otec Sempronius. I tomu se dostalo odmítnutí.

Městský prefekt dal odvést Anežku do nevěstince. Když zde chtěl odmítnutý nápadník, nemocný láskou, Anežku zneuctít padl náhle mrtev k zemi. Legenda vypráví, že ho Anežka probudila modlitbou zpět k životu. Nato předal Sempronius mladou křesťanku soudci. Ten ji chtěl dát upálit na hranici na Domiciánově stadiónu (dnešní Piazza Navona v Římě). Plameny šlehaly kolem Anežčina těla, ale nespálily ji. Soudce poručil vojákovi, aby vrazil dívce meč do krku. Anežka byla pohřbena na římském hřbitově na Nomestanské silnici. Ve 4. století Konstancie, dcera císaře Konstantina, zde nad Anežčiným hrobem, nechala postavit kostel Sv. Anežky za hradbami.

V lidové víře měl Anežčin svátek vždy velký význam. Každý rok 21. ledna jsou v kostele, kde je hrob mučednice, posvěceni dva beránci, z jejichž vlny se zhotovují palia pro arcibiskupy. Úcta je zmiňována už od r. 354. Anežka je patronkou čistoty, panen, zahradníků a dětí.

Mikuláš Gross

23. ledna

Narozen 30. září 1898 v Niederwenigernu v Severním Porýní – Vestfálsku. Nejdříve pracoval jako horník, později jako redaktor Západoněmeckých dělnických novin.

Po pokusu o atentát na Adolfa Hitlera 20. července 1944 byl zatčen a 23. ledna 1945 byl v Berlíně-Plötzensee popraven.

Jako novinář poukazoval stále znovu na křesťanskou rodinu jako na nejlepší ochranu proti nacismu. Jak v článcích, tak ve svých projevech odsuzoval odvážný novinář "hnědou moc". Od roku 1988 je zaveden proces blahořečení.

František Saleský

25. leden

František de Sales se narodil 21. srpna 1567 na rodinném zámku v Savojsku. Studoval v Paříži a Padově, kde obhájil doktorát práv. Než se nechal vysvětit na kněze v roce 1593, prožíval po léta těžké vnitřní boje.

Kalvínovo učení mělo na mladého katolického studenta silný vliv. František se přihlásil za misionáře pro území, které ovládali stoupenci Kalvína na jižním břehu Ženevského jezera. Byla to nebezpečná léta, a na Františka byly spáchány atentáty. Díky neochvějné trpělivosti a velké lásce ke svěřené obci, se dílo podařilo a kraj se vrátil zpět ke katolické víře.

V roce 1602 byl jmenován ženevským biskupem, svědomitě procházel svou diecézi a získával pověst kazatele. Ve svých 43 letech spolu s Františkou de Chantal, s kterou ho pojilo vřelé duchovní přátelství, založil řád Navštívení P. Marie (zvaný Saleziánky). Z věrnosti ke své diecézi odmítl jmenování kuriálním kardinálem.

Zemřel 28. prosince 1622 na cestě do Lyonu, raněn mrtvicí. Je pochován v kostele Navštívení v Annency. František si získal zvláštní vážnost svým dialogem s kalvínstvím. Roku 1665 byl prohlášen za svatého a 16. listopadu 1877 byl povýšen papežem Piem IX. na učitele církve.

Jeroným Jaegen

26. ledna

Narodil se 23. srpna 1841 v Trevíru, země Porýní Falc v Německu. Jeroným byl inženýrem, ředitelem banky a poslancem zemského sněmu. Po celý svůj život se zasazoval o katolické zájmy; více jak 30 let kráčel v čele procesí o svátku Božího Těla v Trevíru. Velkorysými dary ze svého osobního jmění podporoval katolickou církev. V roce 1867 založil v Treviru "nábožensko-vědecko-společenský svaz pro mladé obchodníky a jim podobné", nazvaný "Harmonie".

Jeroným sám byl mysticky omilostněný a napsal mnoho ze svých duchovních zkušeností, ale také užitečných rad v různých knihách, např. "Mystický život milosti". Je označován za mystika.

Zemřel 26. ledna 1919 v Trevíru. Na počátku 30. let byl ustanovena "společnost Jeronýma Jaegena", aby usilovala o blahořečení zemřelého. Beatifikační proces byl zahájen r. 1939.

Tomáš Akvinský

28. leden

Tomáš se narodil kolem roku 1125 na zámku svého otce Roccasecca severně od Neapole. V 18 letech vstoupil do dominikánského řádu a studoval v Boloni, Kolíně a Paříži. Po studiích vyučoval biblickým vědám, nejprve jako bakalář, později jako mistr.

Po návratu do Itálie byl hlavním kazatelem dominikánského řádu a byly mu svěřeny důležité úřady u různých papežů. Před svou smrtí působil jako profesor teologie v Paříži a Neapoli.

Zemřel 7. března 1274 v cisterciáckém klášteře Fossanuova na jihu Říma během své cesty na II. lyonský sněm.

Tento muž, označovaný za jednoho z velkých teologů, při vší své moudrosti zůstal vždy skromný a přátelský. Byl jedním z největších učenců středověku. Převeliká pečlivost ve všem co dělal a neustálé úsilí o pravdu, byly jeho nejdůležitější vlastností.

Je autorem nejdůležitějších teologických spisů. Mnohé z nich mohly být prostudovány a uspořádány až po jeho smrti. K nejvýznamnějším dílům patří "Teologická suma" a "Suma proti pohanům". "Summa contra gentiles", se vypořádává s pohanskou filozofií.

Papež Jan XII. jej prohlásil r. 1323 za svatého. Roku 1567 papež Pius V. jej povýšil na církevního učitele. Papež Lev XIII. jmenoval světce roku 1880 patronem všech katolických vysokých škol.

Jan (Don) Bosco

31. ledna

Narodil se 16. srpna 1815 v Becchi v Itálii nedaleko Turína v chudé rolnické rodině. Když byly chlapci 2 roky zemřel tatínek a maminka ho vychovala ve velké chudobě.

V roce 1841 byl vysvěcen na kněze. Jako kněz se rozhodl věnovat péči o zanedbané chlapce v Turíně. R. 1846 založil první oratoř sv. Františka Saleského a od r. 1859 organizuje kongregaci salesiánů Dona Boska. Tato kongregace byla schválena r. 1874 papežem Piem IX.
Současně zakládá r. 1872 sdružení sester P. Marie Pomocnice; roku 1876 vznikla společnost salesiánských spolupracovníků. Charitativní pastorace salesiánů se vyznačovala velkou mírností, důvěrou a dobročinností.

Jan Bosko byl také omilostněným spisovatelem a od devíti let se mu dostávalo Boží přízně. Na modlitby Dona Boska se děly až do konce jeho života četné divy. Zemřel 31. 1. 1888 v Turíně, je pochován v salesiánském kostele P. Marie Pomocnice. Papež Pius IX. svatořečil Dona Boska 1. dubna 1934. Je patronem mládeže, duchovních správců mládeže a katolických nakladatelství.