10. srpen 2026

Pomocný biskup Arcidiecéze Panny Marie v kazachstánské Astaně Athanasius Schneider ve svém vystoupení na konferenci Catholic Voice v benediktínském klášteře v irském Cobh třetího srpna tohoto roku vyzval: „Musíme být katolíky na 100 procent, ne na 50 nebo 80 procent.“

„Největším darem, který máme, je víra – katolická víra…, pravá katolická víra. Proto musíme být na 100 % katolíky, ne na 50 % anebo na 80 %, ale na 100 %. Toto je Boží víra,“ řekl biskup Schneider.

„Ježiš v evangeliu řekl: „I kdyby někdo zrušil i to nejmenší přikázání… bude považovaný za nejmenšího v nebeském království.“

Biskup Schneider rovněž uvedl, že považuje za největší milost svého života, že se narodil do rodiny, která se angažovala v podzemní církvi. Oba rodiče byli členy podzemní církve a táto zkušenost ho připravila na realitu, která provází křesťany od počátku. Na realitu pronásledování.

Z pohledu katolické tradice slova biskupa Athanasia Schneidera připomínají nadčasovou pravdu, že katolická víra není souborem názorů, z kterých si lze vybírat podle osobních sympatií anebo ducha doby. Bůh zjevil pravdu jako jednotný celek a Církev ji po staletích věrně odevzdávala. Svatí, mučedníci i vyznavači víry nepřinášeli oběti proto, aby zachovali pouze část katolického učení, ale aby zůstali věrní Kristovi ve všem, co svěřil své Církvi.

Zkušenost katolíků v zemích pronásledovaných komunismem ukazuje, že v čase zkoušek přežije pouze pevná a důsledná víra. Věřící, kteří riskovali uvěznění, mučení či smrt za účast na mši svaté nebo za věrnost papeži a katolickému učení, by sotva rozuměli dnešnímu pokušení dělat kompromisy s duchem světa. Dějiny Církve opakovaně potvrzují, že ústupky ve věci víry nikdy nepřinesly skutečnou obnovu, ale naopak oslabovaly katolickou identitu.

Výzva být „katolíkem na sto procent“ proto neznamená fanatismus ani nedostatek lásky vůči bližním. Znamená úplnou věrnost Kristu, Písmu, Apoštolské tradici a Učitelskému úřadu Církve v jeho nepřetržité kontinuitě. Katolík nemůže přijímat pouze ty pravdy víry, které jsou společensky přijatelné, a ostatní odsouvat bokem. Láska bez pravdy se mění na sentimentalismus, zatím co pravda bez lásky ztrácí svoji přesvědčivost. Církev však byla vždy povolaná hlásat oboje – pravdu i lásku bez kompromisu s omylem.

Slova biskupa Schneidera jsou proto aktuální výzvou pro každého věřícího, aby si položil otázku, zda svoji víru žije celistvě. V časech, kdy relativismus proniká i do církevního prostředí a roste tlak přizpůsobovat katolické učení požadavkům moderní společnosti, zůstává jedinou bezpečnou cestou věrnost tomu, co Církev vždy učila, slavila a odevzdávala. Právě taková věrnost byla silou mučedníků prvých století, vyznavačů víry v čase totalitních režimů i všech svatých, kteří svým životem dosvědčili, že Kristu nelze patřit jen na padesát anebo osmdesát procent, ale jedině celým srdcem.