Léto definitivně odešlo a svou vládu převzal podzim. Děti začaly chodit do školy a sluníčko přestalo svítit a začalo zářit. A je také na čase, aby se rozloučily i letní příběhy... Tak snad na shledanou příští rok …
Jsem už sice v produktivním věku a s rodinou, která je na mně ještě závislá, ale na prázdniny se těším, stejně jako bych byla školou povinná, a měla zasloužené dva měsíce prázdnin bez povinností, úkolů, zodpovědnosti ke škole. Kdo má děti školního věku, jistě ví, že je to každodenní...
Z pozdravu synovce z putování za oblíbeným fotbalovým klubem stálo na pohlednici z rumunské Cluji: „Tato expedice byla věnována památce Kryštofa Kolumba, protože podobně jako on jsem i já nakonec doputoval úplně jinam, než jsem měl původně v plánu.“ Humoru oddaného fanouška jsem se usmála...
V minulých dnech jsme mohli v našich kostelích slyšet čtení z Knihy soudců (Sd 9,6-15), tzv. Jotamovu bajku o tom, jak stromy volily svého krále. Pokud otevřu Jeruzalémskou Bibli, tak v poznámce k Jotamově bajce čtu, že tato mravoučná skladba je prvním příkladem bajky v rámci Bible...
Aniž jsem tušila, stala jsem se součástí rodinného setkání mé přítelkyně, která pochází z velké rodiny. Vždy v létě se setkají na jejich chalupě bratranci a sestřenice se svými rodinami a tak si mezi sebou povídají, předávají informace a tak spolu prožívají dobu od posledního setkání...
Přijde mi to jako včera, když jsme se rozcházeli z práce domů a téměř všichni jsme odjížděli na dovolenou, buď k moři nebo alespoň do hor. Veškeré hovory mých kolegů se nesly stejným tónem. Neboť všichni se velmi těšili...
Moje přítelkyně se často cítí zavázána, když ji přinesu nějakou drobnost, kytku, něco ze zahrádky nebo drobný dárek ke svátku či narozeninám. Vždy se jí snažím vysvětlit, že je to pro radost nikoliv na oplacení. Postěžovala si onehdy sousedka. Další se přidala se svou zkušeností...
Možná se ve vás také v čase svátku sv. Cyrila a Metoděje probudí vlastenecké cítění a pocit hrdosti na to, že náš národ po staletí čerpá a žije z poselství těchto soluňských bratří. Skeptik by hned namítnul, že to co nám bratři přinesli, je už stejně pomalu zapomenuto...
Jako děvče jsem měla vždy ráda svátek Božího Těla, neboť nás maminka vždy se sestrou vystrojila za družičky. Oblečení do kroje sice chvíli trvalo, nebylo zrovna pohodlné, ale stálo to za to. Byl to pro nás významný den, neboť v kroji jsme běžně nechodily. Tatínek byl zapojen do přípravy oltáře v naší farnosti. A tak také zůstal stejně významným tento svátek...
S příchodem svátku Sv. Jana Křtitele přichází také léto a s ním prázdniny. Všichni se těšíme na volné dny, které můžeme prožít se svými blízkými. Léto je také doba, kdy se můžeme oproštěni od svých pracovních povinností také setkávat, naslouchat a poslouchat ty, kteří s námi hovoří...