29. červenec 2019

Návraty

Přijde mi to jako včera, když jsme se rozcházeli z práce domů a téměř všichni jsme odjížděli na dovolenou, buď k moři nebo alespoň do hor. Veškeré hovory mých kolegů se nesly stejným tónem. Neboť všichni se velmi těšili, až přejedou hranice a octnou se „v jiném světě“. Lidé jsou usměvaví a pohodoví, jízda po cestách je příjemná a není natolik nebezpečná jako u nás, zvlášť v městských aglomeracích. A s takovou náladou jsme se rozešli...

Po čtrnácti dnech jsme se vrátili všichni odpočatí, ale ne vždy jsme byli spokojeni s tím, co jsme prožili. Slunce svítilo mnoho, nebo zase málo, pršelo, když předpověď říkala jasno...

A mí kolegové, načerpali pohodu a radost? Asi málo nebo se báli, že to co vidí a přivezou domů budou muset „někde zaplatit“. Nejsou usměvaví a pohodoví jako lidé za hranicí a jízda do práce, jak jsem již slyšela v jejich podání též není příjemná a bezpečná, neboť jsem nabyla dojmu, že řidiči nejsou lidé ale různá zvířátka... Že by zapomněli na to, co se těšili a hlavně, co se měli naučit a přivést domů?

Nahlédneme-li zpět do dějin, mnoho lidí doprovázelo, poslouchalo a též vidělo zázraky P. Ježíše. Všichni byli nadšeni tak, že se jej chtěli dokonce zmocnit, neboť je dokázal nasytit chlebem a rybami. Ale evangelista píše: „... mnoho v něj uvěřilo“. Tedy ne všichni! Ale ti, kteří uvěřili dokázali to, co viděli, předat dál. Díky nim můžeme i my po dvou tisících let žít ve víře.

Proto pokud prožijeme svoji dovolenou, předávejme to krásné dál! Usmívejme se na lidi, pokud možno berme vše z nadhledu. Potom nemusí mnozí do zahraničí, ale stačí když nás budou potkávat v práci, na ulicích či v sousedství, aby se dostali „do jiného světa“.

Už jsem také inženýr

„Ahoj teto, už jsem také inženýr“, volal na sousedku mladý muž. „Je to velmi nadaný a chytrý mládenec, ještě aby si našel dobré místo“, posteskla si sousedka. Plně jsem s ní souhlasila, neboť si pamatuji, že Slávek snad nedokázal ani vyplet záhon cibule, bez toho, že by polovina padla za oběť v boji s plevelem, zato, když měl rozluštit spletitou úlohu, byl hotov dříve než jsem stihla přečíst zadání.

Slávka i Milana, jeho nejlepší kamaráda, jsem učila na základní škole. Ten byl zase opakem Slávka, učení nebylo jeho kamarád, zato byl nesmírně zručný a dokázal svým kamarádům ledacos opravit. Vyučil se mechanikem a je jedním z nejlepších opravářů v našem servisu. Vzpomínám si jak za mnou přišla Milanova maminka s nápadem kamarádky, že je chlapec disgrafik a dislektik a díky tomu by se mohl dostat na střední školu i na výšku a být jednou inženýrem... Nakonec sama došla k závěru, že neoznačí svého syna „nálepkou“, neboť svůj život si musí žít sám a nakonec, „až tu nebude, kdo ho bude stále chránit…“ Myslím, že toto maminčino moudré rozhodnutí, umožnilo synovi udělat první krok do života.

Jak již bylo mnohokrát řečeno a zdůrazňováno děti jsou nám pouze svěřeny, abychom jim vštípili základní pravdy, aby nalezly a pocítily bezpečí domova, naučili je lásce a vzájemnému soužití v rodině i společnosti. Až přijde čas sami se stanou rodiči a budou vychovávat své děti. Potom můžeme jako služebník věrný říci, Pane, zde je hřivna, kterou jsi mi svěřil a jenom Ty víš, zda jsem ji dokázal rozmnožit...

Co se děje kolem

Ráno vstáváme a pouštíme si rádio či TV a jsme informováni o všech možných událostech ve světě. Bouříme se, že tu nebo onde se nedodržují lidská práva, ta země je zaplavována odpadem z rozvinutých zemí a ona odmítá vyložit tento náklad z lodí, jindy slyšíme, že skleníkové plyny zamořují zemi, ledovce se rozpouští, velká města jsou v létě téměř neobyvatelná. Tak shrnula stará paní na lavečce v parku své asistentce své poznatky.

Když tu sedím každé odpoledne, pokračovala, všímám si jak přijíždějí auta ke škole pro děti. Stojí v řadě a nikdo nevypíná motor, čekají často dosti dlouho až dítě přijde a potom odjíždí. Mám radost, když mne přijdou navštívit vnoučata, ale po chvíli zapínají své tablety a hry na telefonu, a já pouze odpovím ano, můžete se připojit na WiFi nebo zapnout nabíječky. Babi proč nemáš klimatizaci, lépe by se ti tu žilo. Pusť si alespoň vodu, aby se ti od chladné vody zvlhčil vzduch. Než odejdou, ještě je pošlu vynést koš, neboť to lépe zvládají, ráno byl téměř prázdný a po jejich návštěvě je plný různého odpadu.

Víte je paradox, že téměř proti všemu špatnému, co se děje ve světě protestujeme na všech možných úrovních. Bohužel sami neděláme nic pro to, aby svět zůstal krásný nejen pro naše děti, ale i pro děti našich dětí. Plýtváme vodou, energií, hromadíme zbytečné věci, ale nejsme schopni naše vzájemné vztahy obohacovat a proměňovat…

Bůh stvořil člověka, jako svůj obraz a svěřil mu celý svět, aby nad ním vládl... Jsme stále ještě tím člověkem, kterého Bůh stvořil? Vládneme tomuto světu tak jak máme, s pokorou, vděčností a odpovědností?