4. září 2019

Záměna

Ahoj teto, prosím Tě, až se budeš dívat na ohlášky v kostele sv. Martina, tak se nejedná o našeho Ondru, ale o jeho jmenovce ze Lhoty.  Také jsem se v první chvíli zarazila, že by se brácha ženil a nikomu nic neřekl. Jsem tak trochu zvědavá, zda-li mu někdo napíše sms nebo alespoň e-mail s blahopřáním. Sdělila mi neteř své odhalení.

Jste-li nositelé stejného jména, je záměna někdy k zasmání, ale také někdy velmi nepříjemná až dramatická. Přes to všechno je každá lidská bytost originálem božího obrazu. Nikdy nebudeme totožní s žádným člověkem, který žil před námi či bude pokračovatelem lidského rodu, i když si budeme velmi podobni jako dvojčata. Každý z nás máme na rozdíl od ostatních živých bytostí na této planetě duši a svobodnou vůli v rozhodování.

Možná občas na to zapomínáme a snažíme se různé živé tvory stavět na roveň člověka, potom bojujeme za ochranu jakéhokoliv druhu zvířat či rostlin na úkor člověka samotného a neuvědomujeme si, že život člověka je často ohrožen, že umírá v zapomnění a osamocen, v různých domovech nebo na ulicích bez zájmu kohokoliv, hlavně svých blízkých…

Máme svobodu rozhodování a tak ji můžeme snadno zaměnit za různá pozlátka, která nám nabízí odvěký nepřítel Boha i člověka. Kariéra, postavení, pýcha, bohatství a moc se ve skutečnosti stávají pravými vládci našeho srdce a našeho jednání. Naše svoboda je tak snadno spoutávána. Ne vždy je svobodný člověk skutečně svobodným i člověk porobený  může mít větší svobodu ducha než jeho vládce či trýznitel…

Odměna

V neděli navečer jsem si všimla, jak soused společně se synkem obstarávají nezvykle dlouho kotce s králíky. Pozdravili jsme se a  soused na vysvětlenou oznámil: „Tak máme první výstavu za sebou, pro tak malé tvory je to náročné, přesun z domova na výstavu a po dvou dnech zase zpět. No, co se dá dělat, když se tak Radek rozhodl, táta mu musí pomoci, než to zvládne sám. Dokonce získal i medaili mladého chovatele.“ Radkovi jsem popřála k ocenění a také jej pochválila za starost s jakou se stará o své králíky.

Abychom podpořili děti v jejich činnosti, vždy se snažíme je nějak motivovat. Je důležité nikdy nezapomínat na pochvalu, ale také pokud je důvod, je třeba i napomenutí a ukázat důsledky, které přináší jejich nesprávné chování. 

Také my jsme děti Boží a jsme vedeni po svých životních cestách. Máme možnost rozhodnout se náhodně, stejně jako u čísel do loterie. Potom jsme následky svého jednání někdy šokováni či dokonce se hroutíme…

Při volbě toho správného směru můžeme vždy také požádat o radu Anděla strážného, Matku Boží, svého patrona, či samotného Boha. Bůh stojí u dveří našeho srdce a čeká až jej pustíme dovnitř. A potom jsme odměněni poznáním toho správného směru, neboť naše modlitba byla vyslyšena. A jak zaznělo na nedělním kázání, když se budeš modlit tak, jak nás učí P. Ježíš nezmění se svět, ale změníš se ty sám…

Kolumbus

Z pozdravu synovce z putování za oblíbeným fotbalovým klubem stálo na pohlednici z rumunské Cluji: „Tato expedice byla věnována památce Kryštofa Kolumba, protože podobně jako on jsem i já nakonec doputoval úplně jinam, než jsem měl původně v plánu.“

Humoru oddaného fanouška jsem se usmála, ale uvědomila jsem si i skutečnost Kolumbova rozhodnutí. Je-li země kulatá, potom směrem západním musíme doplout do Indie… Kolumbus putoval nejen s vírou v objevení nové cesty, ale také s vírou, že Bůh  bude celou výpravu na této cestě chránit a pomáhat zdolávat všechny překážky této plavby. Bůh jej vedl a mořeplavec objevil „Nový svět“, jak jej nazval…

Velmi snadno se vysloví, ano Pane přijímám Tvé pozvání za Tebou… Snadno se může stát, že zdolání prvních překážek  ještě zvládneme poměrně snadno, ale ty další už jen stěží a potom se raději vydáme „jiným směrem“. Možná ještě utrousíme, Sorry, já na to prostě nemám…

Kolumbus vyplul a věděl, že není cesty zpět. Buďme stejně pevni ve svém odhodlání jako on a objevíme též „NOVÝ SVĚT“. S Nim, bude svět jiný než ten, bez Něj, tj. bez Boha. Stejně jako každý objevitel i my prožijeme s Ním mnohá dobrodružství.

Terezie z Lisieux nám ukazuje mystiku drobných gest, která se neopírala o velké sebezápory, vnuknutí a vize, ale o každodenní liturgii lásky, kterou lze provozovat i mimo klášterní zdi.