9. září 2019

Jsem už sice v produktivním věku a s rodinou, která je na mně ještě závislá, ale na prázdniny se těším, stejně jako bych byla školou povinná, a měla zasloužené dva měsíce prázdnin bez povinností, úkolů, zodpovědnosti ke škole. Kdo má děti školního věku, jistě ví, že je to každodenní a trvalá péče, starost, dohled, kontrola a úsilí - aby na nic nezapomněly, měly všechny domácí úkoly a pomůcky do školy nachystané, svačiny na další den připravené, podepsané úkoly a žákovské knížky (pokud škola nezavedla elektronickou žákovskou knížku), všechny potřeby do kroužků a jiné zájmové činnosti v pořádku. Taková možnost, že o prázdninách tyto starosti, povinnosti a zodpovědnost odpadnou, je prostě nádherná! A v letošním roce tomu nebylo jinak a já jsem měla také dva měsíce prázdnin.

Děti byly část prázdnin na táborech a u prarodičů, takže jako správná žena a matka od rodiny jsem se pustila do hloubkového úklidu domácnosti, vyřazování malých věcí a bot, z kterých jsme už vyrostli, abychom to posunuli další rodině, která to upotřebí, drobným opravám oblečení, které se nám za rok potrhalo, deratizace pokojíčku dětí a zbavení se všech sběratelských úlovků - kamínků, pírek, víček, vršků, zátek, výstřižků, nálepek a dalších neidentifikovatelných předmětů, které mají pro děti neopakovatelnou hodnotu. V takových chvílích jsem si uvědomila, jak je dětská duše bezstarostná, dětský svět jednoduchý, dokáže se radovat z maličkostí a vidět v každém nalezeném artefaktu vzácné a jedinečné dílo stvoření. Škoda, že v tom každodenním shonu a starostech to také nevidím! Nakonec jsem se ale i já dočkala odpočinku, relaxu a dovolené.

V letošním roce jsme rodinnou dovolenou strávili aktivně na horách, v Pastoračním domě Velehrad v Dolomitech v Itálii. Během týdenního pobytu jsme absolvovali několik výšlapů na horské vrcholy, vystoupali na jednu stolovou horu s nádherným výhledem na okolní rozeklané skalní hřebeny, srázné stěny, věžovité vrcholy a bizarní tvary některých štítů, procházeli se malebnými údolími s výhledy na bílé skalní masívy, brodili se v horské říčce s mrazivě ledovou vodou, pozorovali vodopády, z kterých se voda řítila na ohlazené balvany a skalní výstupy, čerpali vysokohorskou atmosféru, procházeli jsme se kolem horských jezer, obdivovali horskou faunu i flóru a nevyšli z údivu nad pasoucím se dobytkem na loukách ve výškách kolem 2 000 m nad mořem. Překvapily nás farmy, které pěstovaly ve výšce 1 400 m nad mořem jahody, maliny a ostružiny. Celý náš pobyt nás provázel krásný pocit z přítomnosti a blízkosti Boha a úžas nad Jeho stvořením. Duchovní naplnění nás provázelo po celý čas také díky účasti P. Aloise Hegera (děkan farnosti Chomutov) na tomto pobytu a správci Pastoračního domu Velehrad P. Antonína Hráčka, kteří pro nás denně sloužili mši svatou a byli otevření duchovním rozhovorům nebo svátosti smíření. Odjížděli jsme domů naplněni krásou a obohaceni o zkušenost, že jsme byli Bohu zase o trošku blíže.

Škoda jenom, že po návratu do reality všedního dne a standardního pracovního kolotoče vzpomínky na zážitky z Dolomit brzy vyprchaly. Věříme a doufáme, že se budeme moct někdy v blízké budoucnosti do těchto velehor znovu vrátit.