Letní příběhy 2020

20. červenec 2020
Opět nám přišlo léto a s ním i letní příběhy, přestože léto je trochu jiné než ta léta předcházející, ani letos se mi však nepodařilo ty první příběhy napsat dříve. Přeji všem čtenářům pohodový letní čas, odpočinek a také chvíli ke ztišení a zamyšlením se nad jednotlivými příběhy, které v tomto čase budeme sami prožívat. Možná zjistíme, že život je velkým darem a vše ostatní za čím se pachtíme je jenom pozlátko. Možná objevíme, že naše rodina, o níž jsme pochybovali, stojí za to abychom ji zachránili a vyplatí se také bojovat za naše vztahy. Jak říkal sv. Ignác z Loyoly: "To co jde samo, nestojí za nic. To, co vyžaduje námahu vydrží a je dobré…"
Tak jako pan kostelník...
Bydlíme na Strahově a máme tu výhodu, že nedělní mši svatou můžeme navštívit v několika chrámech a v různou dobu. Jednou jsem tak potkala mladého souseda ve strahovském klášteře na nedělní mši svaté. Přišla pandemie, tak jsme se dlouho neviděli. Minulou neděli jsme se potkali na schodišti, pozdravili jsme se a chvíli si povídali.
"Dnes jsem se rozhodl navštívit nedaleký charitní dům, kde se slouží v neděli v kapli.“ Svěřil se. Když jsem vstoupil do budovy, sestřička se omlouvala, že mše svatá je určena pouze pro obyvatele domu. Poděkoval jsem a hledal v mobilu, kam bych se mohl vydat. Než jsem našel příslušnou aplikaci, sestřička se vrátila a pozvala mne do sakristie. Dostal jsem přidělenou židli, a tak jsem "jako kostelník“ mohl být přítomen na bohoslužbě a s humorem dodal… "Cesty Páně jsou nevyzpytatelné“. Ukončila své povídání starší paní.
Občas si naplánujeme den od rána až do pozdních hodin a jsme celý nesví, když nám plán nevyjde. Zlobíme se na sebe a někdy na celý svět. Stačí trochu trpělivosti, a to co se nám zdálo jako nepřekonatelná překážka, je odstraněno, čím menší trpělivost, tím větší „zpoždění“. Člověk přece není naprogramovaný robot, ale byl stvořen jako obraz samotného Boha. Tedy nikdy nezoufejme, ale důvěřujme!!!
Úžasný oběd
Už máme opět prázdniny, povzdechla jsem si a zavolala své starší přítelkyni Hedvice, ve věku mé maminky. Co kdybychom zašly na oběd do naší oblíbené restaurace. Když jsme si vybraly místo a otevřely nabídkový list, byl výběr značně omezený. Buď salát s bagetou a řízečky nebo tortilla plněná pikantní směsí. Z nabídky jsem moc nadšená nebyla. Zvolily jsme tedy zeleninový salát a povídaly jsme si o našich všedních i nevšedních starostech. Navíc jsme jedna druhou obohatila o zajímavé postřehy, které jsme prožily v uplynulém období. Čas ubíhal a naše talíře byly prázdné. Popřály jsme si hezké odpoledne a domluvily jsme se na dalším setkání. Při našem dalším hovoru jsem zjistila, že náš společný oběd, který z mého pohledu nebyl nic moc, přinesl Hedvice změnu a proměnil běžný den ve sváteční. Navíc objevila, že zeleninový salát je ideální letní večeře.
Někdy se nám může stát, že vše posuzujeme podle sebe a tento svůj pohled se snažíme „vnutit“ i svému okolí. Pozor každý z nás je originál, nikoliv kopie nás samotných. Každý člověk je osobnost, každý z nás byl stvořen jako jedinečná bytost Bohem, který nás miluje.
Jak je důležité spojení
Přestože máme telefonní čísla, komunikujeme s přáteli prostřednictvím e-mailu, neboť nám to připomíná čas psaní dopisů. Jenom pošťák nám už dopis do schránky nehodí, musíme si jej vyzvednout v e-mailové schránce. Po delší době jsme se potkali u nás a jak už to při loučení bývá, trochu zmatek a chaos. Když jsem uklidila nádobí zjistila jsem, že Honza nechal na židli brašničku s doklady. Vytáčím mobilem jeho číslo a vedle mne zvoní v brašně mobil. Sedám k PC a posílám e-mail, že doklady jsou u nás... Po chvíli váhání se nakonec rozhoduji, že doklady doručím. Než jsem se dostala na hlavní, potkávám povědomé auto, blikání však nezabralo, vracím se domů. Potkáváme se s Honzou u branky a předávám doklady…
Jsme neustále na příjmu, máme mobily na dosah, PC, NB nebo tablety v blízkosti a celý prostor je spojen internetovou sítí. Když však potřebujeme předat vzkaz je to složitější, neboť svého věrného pátka, tedy mobil nemusíme mít právě u sebe. Jak je to snadnější při komunikaci s Bohem. Nepotřebujeme k tomu mimo čas vůbec nic. Pouze se ztišit a být s Ním ve spojení…