18. srpen 2020

Člověk míní…

Kolegyně Nora měla oblíbený den pátek. Vždy se snažila vyřídit svoji agendu nejpozději do oběda a pak již plánovala, jak s rodinou prožije víkend, co vše se musí obstarat, aby byly volné dny plné pohody. Jen o prázdninách byla vždy nesvá, neboť zpravidla v pátek odjížděly děti k prarodičům nebo přátelům na „prázdniny“.

Minulý týden v pátek zvládla vše a s úderem čtvrté zavřela dveře kanceláře. Vyzvedla v recepci mladšího syna Alberta a pospíchala na nádraží. Vše klapalo jak švýcarské hodinky. Na nástupišti již stál rychlík, do kterého měla usadit Alberta, měl celý týden prožít u prarodičů. Našli příslušný vagon a místo uvedené v jízdence. Rychlé rozloučení a poslední napomenutí. Než Nora stihla otevřít dveře vagónu, vlak se pomalu začal rozjíždět. Nora se snažila ještě otevřít dveře, ale průvodčí ji napomenul, že jakmile je vlak v pohybu, tak se nedají otevřít a ona tedy bude muset vystoupit až v následující stanici. Nora se zamyslela a doufala, že vystoupí v Praze Libni, odkud to má pouze dvě zastávky a bude doma. Bohužel další zastávka byla až v Pardubicích... Tedy tak jak vše šlo podle plánu, naráz bylo všechno jinak a pátek byl zařazen mezi „černé pátky“.

Vždy jsem obdivovala naše prarodiče, jak vše zvládali, práci, odpočinek a také čas, který věnovali Pánu Bohu. Neměli tolik pomocníků v domácnosti a moderní techniku, která pomáhala při práci na poli nebo v dílnách. Nikdy jsem neslyšela, že nemají čas, či že něco nestíhají. Mám za to, že čas, který prožili v Boží přítomnosti jim přinesl požehnání a poznání, že s Boží pomocí se každá práce zdaří. Pokusme se i my místo zbytečného marnění času, tento věnovat Bohu, jak se nám bude dařit, brzy poznáme…

Je dobré mít přátele

"Martine, máš chvilku“, ozval se v mobilu kamarád Vojta. Jeho hlas byl spíše zoufalý, než prosebný. „Co se stalo“, chtěl zjistit Martin. „Zapnul jsem PC a nic, jen černá obrazovka, co mám dělat, potřebuji napsat důležitou zprávu a nic. Co mám dělat, aby vše bylo OK". "Víš Vojto, nejlepší bude, když vezmeš svůj noťas  a přijdeš, po telefonu se ne vždy dá dobře poradit“, rozhodl Martin. Chvíli Martinovi trvalo, než zjistil problém a následně se mu podařilo obnovit poškozený operační systém. Na obrazovce se objevila známá plocha. Vojtova starost zmizela a v očích bylo vidět jiskřičky radosti. O žádný soubor nepřijde, všechno je na svém místě. „Díky, snad Ti tu službu budu moci někdy oplatit“, loučil se Vojta.

Mnozí mi dají zapravdu, že přátelství je něco víc než to, co se dá koupit. Pravé přátele si koupit nemůžeme. Přátelství je vztah, který vzniká postupně a společně prožitými okamžiky se stává něčím nepostradatelným v našem žití. Může se stát, že přijde jistý okamžik, který rozdělí přátele a pokud podlehnou této léčce Zlého, mohou stát proti sobě jako nepřátelé. Buďme tedy věrni ve svém přátelství nejen lidem, ale zvláště Bohu. Ten nám nic nevyčítá, jen čeká, kdy se vrátíme do Jeho náruče. Pokud jsme se od něj vzdálili, máme vždy čas se vrátit, nečekejme až někdy, ale pojďme hned zpět, k milujícímu Bohu, poznáme jeho lásku i radost, stejně jako marnotratný syn v evangeliu. (Lk 15,11-32)

Je spravedlnost dokonalá

Říká se, že spravedlnost je slepá. V časopise jsem narazila, na rozhovor se soudcem, který je odborník na dopravní nehody. "Vždy je třeba rozhodnout, kdo nehodu zavinil a v případě spoluviny řidiče a chodce je nutné určit podíl zavinění. Nejhůře se odůvodňuje rozsudek, kdy je spoluvina každého stanovena rovným dílem. Každý se podílel na nehodě svým dílem, rychlá jízda, nepozornost řidiče, chodec vstoupí do vozovky bez rozhlédnutí, nepřechází nejkratším způsobem a podobně“. Zamyslíme-li se nad slovy soudce, je těžké vžít se do dané situace všech aktérů nehody a potom pod zorným úhlem nestrannosti vynést rozsudek, který bude spravedlivý vůči všem. I soudce je jenom člověk, který může mít velké znalosti a zkušenosti, ale není dokonalý a jeho povinností je zajistit dodržování lidských zákonů.

Až jednou přijdeme Pane před Tvou tvář a Ty nás oslovíš… též budeme stát před Soudcem, který je spravedlivý, ale zároveň milosrdný a na rozdíl od světského soudu nebudeme potřebovat svého právního zástupce. Budeme zde pouze sami a náš Soudce. Jedno vím jistě, ten, kdo soudí není neznámým, ale známe jej velmi dobře, pokud otevíráme pravidelně Písmo a snažíme se žít v Jeho blízkosti. Nebojme se, že budeme souzeni nespravedlivě, spíše naopak budeme překvapeni, kolik "polehčujících okolností“ může být soudcem přičteno v náš prospěch. (Mt25,31-45).