František Nerad (1886 - 1972)

Narodil se 16. srpna 1886 v Krásně. Studia ukončil s prospěchem Eminenter a byl vysvěcen 5. července 1911 knížetem Dr. Františkem Bauerem, arcibiskupem olomouckým. Po vysvěcení od 1. srpna 1911 byl nadačním kaplanem v Paskově, od 15. března 1912 výpomocným katechetou obecní a měšťanské školy v Ostravě - Mariánských Horách. Od 15. července opět kaplanem v Paskově.

Od 15. února 1913 - do 1. září 1913 působil jako osobní kaplan v Halenkovicích - k pomoci otci Laichmanovi. Následně byl jmenován kaplanem ve Zlíně. 7. ledna 1923 se stal administrátorem ve Zlíně, od 15. května opět kaplanem tamtéž a znovu 1. února 1926 administrátorem ve Zlíně. 1. července 1926 byl dekretován do Choryně, ale dekret byl odvolán. Od 1. června 1928 byl farářem ve Lhotě. Roku 1932 obdržel děkanský límec. Od 1. dubna 1936 do 30. prosince 1941 byl farářem v Otrokovicích. 1. 4. 1943 – 14. 9. 1963 1943 odešel z Otrokovic za faráře do Polkovic. Penzionován byl 15. 9. 1963. Zemřel 17. 8. 1972 v Kojetíně.

Antonín Hoférek (1886 - 1956)

Narozen 5. října 1886 v Topolné. Studia ukončil s prospěchem I.a Classis a vysvěcen byl 5. 7. 1913 kardinálem Dr. Františkem Bauerem, knížetem a olomouckým arcibiskupem. Po vysvěcení byl od 1. 9. 1913 do 8. 8. 1914 osobním kaplanem v Halenkovicích, následně se stal kaplanem v Napajedlích, od 1. 12. 1920 jmenován kaplanem v Deštné.

Odešel z kněžské služby do Brna a přijal místo u lichevního soudu, studoval práva a oženil se. "Deficit ab ordine, sed non a fide" - odešel od úřadu, ale ne od víry. Po absolutoriu práv obdržel místo jako právník u ředitele státních drah v Brně. Zemřel v dubnu 1956.

Pan Jaroslav Štolfa z Brna píše 12. května 1956 P. Chálovi do Halenkovic: "24. 4. 1956 jsem byl na pohřbu Toníčka Hoférkového, bývalého kaplana Halenkovického a pak Napajedelského. Nevím, zda-li jste ho znal osobně, ale jistě jste o něm mnoho slyšel. Byl chudák v manželství nešťastný. Manželka ho opustila a žije snad s jiným. Ještě že dceruška, nyní provdaná, byla k němu vždy hodná. Aby ji mohl nábytek pořídit, pracoval u zedníků. To již ke konci života. Zemřel v nemocnici."

Jaroslav Štolfa (1880 - 1960)

Narodil se 19. února 1880 v Ivanovicích. Studia v Olomouci ukončil s prospěchem I.a Classis a vysvěcen byl 5. 7. 1903 Dr. Teodorem Kohnem, knížetem a arcibiskupem olomouckým. 9. září 1903 se stal kaplanem v Napajedlích. Po jedenácti letech je dekretem z 10. 8. 1914 jmenován administrátorem na uprázdněnou faru v Halenkovicích. 25. 11. 1914 je jmenován farářem v Halenkovicích. Působil zde do 30. října 1920.

V roce 1916 byly zakoupeny nové jesle od firmy Fr. V. Buk z Prahy za 755 Kč. R. 1917 byl zabaven zvon Florián, který stál 376 Kč, ale vojenská správa platila jen 4 Kč za 1 kg. Zároveň byly zabaveny i píšťaly varhan. R. 1918 byla provedena oprava střechy kostela a umístěna pamětní deska padlých z 1. světové války. R. 1919 díky liknavosti kněze, který ji neodeslal, se objevila bedna s píšťalami, které byly zlámané, ale mohly být přelity firmou Jakub Molzr v Kutné Hoře za 844 Kč. Roku 1920 byl zvon Florián nahrazen novým zvonem za 3907 Kč od firmy Hiller v Brně a byl posvěcen jmény sv. Josefa a sv. Antonína Paduánského.

P. Jaroslav žil s Marií Svobodovou, s níž měl syna Jaroslava. V domnění, že celibát bude zdobrovolněn, uzavřel s ní manželství. 1. 11. 1920 sdělil farníkům, že dobrovolně odchází z kněžství. Nemaje ještě byt v Napajedlech, zůstával na faře v části s kuchyní. Každé ráno sloužíval svou mši svatou. Na Štědrý den a Hod Boží vánoční byl administrátorem Lopraisem pozván ke stolu, což s díky přijal. 3. 1. 1921 se odstěhoval do Napajedel. Patřil ke kněžím, kteří byli nadšeni pro myšlenky větší svobody v církvi. Tyto postoje vedly později ke vzniku československé církve husitské.

Sám otec Jaroslav v Pamětní knize píše: "Touha po obrození, po svobodnějším a čistějším životě zachvátila také kněžstvo. Známý spisovatel Bohumil Brodský, farář v Ouběnicích, rozeslal všemu kněžstvu dotazník, v němž jedná o žádoucích reformách v církvi - zrušení patronátního práva, volba biskupa duchovenstvem a věřícími. Zavedení, pokud možno v největší míře, mateřského jazyka do bohoslužeb, zdemokratizování konzistoře, zdobrovolnění celibátu, odstranění holení vousů a nošení kolárku. A hle, převážná většina kněžstva – 80 procent, prohlásila souhlas více méně se všemi uvedenými body.

Také pisatel jest stoupencem těchto reforem a touží zvláště po očistě kněžského života zdobrovolněním celibátu. Dobrotivý Bůh, jenž soudí jinak nežli lidé, lidskými předsudky naplnění, kéž dopřeje brzké splnění reforem. "Cokoli rozvážete na zemi, bude rozvázáno i na nebi…" Kéž náměstek Krista Pána na stolci Petrově brzy užije této moci své a splní naše vroucí přání. Jistě to bude ku prospěchu svaté církvi i vlasti."

Podle historika Jaroslava Šebka od církve odpadla "jen relativně malá část duchovních, zatímco věřících odešlo jeden a půl milionu. Do církve husitské po jejím vzniku vstoupilo více než půl milionu." Nutno však dodat, že po vzniku Československé církve husitské bylo otci Jaroslavovi několikrát nabídnuto, aby vstoupil do této církve. Nakonec to nikdy neudělal a jak sděluje otec Chála v Matrice kněží, svěřil se r. 1955 Jaroslav Štolfa, že se smířil s církví. ("Uxor 1. 11. 1953 defuncta est." – manželství bylo pravděpodobně zrušeno nebo anulováno.)

V Pamětní knize je zaznamenáno, že v našem kostele byli v této době "útoků proti katolicismu" podle úředního sdělení oddáni dva kněží. 19. 11. 1919 Jaroslav Jošek, kaplan ze Strážnice. Oddávajícím byl Josef Hofer, farář ze Starého Hrozenkova (nevěsta neuvedena) a 20. 12. 1919 Dominik Navrátil, kaplan ze Zdounek s Marií Lipnerovou. Na dotaz konzistoře, kdo je oddával, P. Jaroslav prý neodpověděl. 1. 11. 1920 odešel do stavu laického a stal se úředníkem berního úřadu v Napajedlech, pak v Brně. Do penze odešel jako vrchní účetní tajemník Zemské školní rady a bydlel v Brně, Lerchova č.1. Zemřel v Brně v neděli 14. 8. 1960.

Tomáš Loprais (1885 - 1976)

Narodil se 20. října 1885 ve Vracově. Studia ukončil r. 1912 a vysvěcen byl 5. července 1912 Dr. Františkem Bauerem, arcibiskupem olomouckým. Od 1. února 1912 se stal kaplanem v Kvasicích, od 1. března 1918 vojenským knězem ve Vídni, v Kremži na Dunaji a na italském bojišti. Od 1. listopadu 1918 opět kaplanem v Kvasicích a od 1. listopadu 1920 se stává administrátorem v Halenkovicích, od 15. června 1921 pak již farářem v Halenkovicích. Starosta obce se jmenování odmítl účastnit!

17. září 1922 byl Čtenářským spolkem odhalen pomník padlým z 1. světové války a účast kněze byla odmítnuta! K požehnání pomníku došlo až 28. října 1922, neboť padlí byli většinou věřící. V roce 1923 se od Popeleční středy konaly ve farnosti sv. misie. Vedl je P. Leander Brejcha, kněz řádu sv. Františka, poutní kázání měl P. Adolf Jedelský, kaplan ze Spytihněvi, odpoledne pak byl u Bezlojů promítán film o sv. Františkovi. V červnu byla v Napajedlech, Spytihněvi a Halenkovicích tzv. generální visitace. 11. června byly v Halenkovicích dvě mše svaté - v 6 a v 7:30 h.

Roku 1924 byla opravena střecha kostela za 700 Kč. 30. června 1925 uskutečnil otec Tomáš soukromou pouť do Říma, Padovy, Florencie a Assisy. V roce 1926 přešel kostel od rodiny Baltazzi pod olomoucké arcibiskupství, které zakoupilo i napajedelské polesí na pravém břehu Moravy. 1. června bylo biřmování farníků z naší farnosti na Velehradě. Biřmoval biskup Leopold Prečan.

V roce 1927 objevil otec Tomáš při úklidu kostela v komoře na choře obraz sv. Josefa. Ten zde odložil otec Tesař při zřízení nového hlavního oltáře. Obraz sv. Josefa restauroval Adolf Heller z Kroměříže a barokní rám opravil a pozlatil Augustin Hoffbauer z Kroměříže. 18.- 20. března 1927 při Triduu (tj. umučení, pohřbení a vzkříšení Ježíše Krista) vedeného P. Fr. Jemelkou, tajemníkem apoštolátu Cyrila a Metoděje v Olomouci, byla u příležitosti 1000. výročí úmrtí posvěcena nová socha sv. Ludmily za 1700 Kč. V říjnu 1927 restauroval Adolf Heller z Kroměříže obrazy sv. Terezie, sv. Žofie a P. Marie Škapulířové (dnes v sakristii) za 1 200 Kč.?

Ve dnech 28. 3. - 3. 4. 1928 jsou v kostele zhotovena nová okna nad hlavním oltářem s leptanými obrazy čtyř světců - sv. Prokopa, sv. Vojtěcha, sv. Jana Nepomuckého a bl. Anežky. Podle návrhů Adolfa Hellera je zhotovil František Krátký za 1 354 Kč. Původní okna v lodi byla zmenšena. 10. dubna byla opravena vichřicí poškozená střecha a dána nová okna v sakristii a u Božího hrobu. 11. dubna upravil malíř Eduard Beran z Halenkovic spodní stěnu u oltáře sv. Josefa a provedl opravu nástropní malby v ceně 1 118 Kč.

19. dubna nahradily hodiny s jednou rafikou nové věžní hodiny za 8 185 Kč. Obnos věnovala Františka Balaguerová, majitelka hotelu Weslaco Tenas. Obnos získala za prodej lesa "Chrastky", který zdědila po matce Františce Kadlečíkové ze Zlámance. 2. července provedl Jan Kocián, strojník, na své náklady nátěr lavic za pomoci Leopolda Žitného.

V roce 1928 byl otec Loprais jmenován auditorem. Byla zakoupena socha sv. Václava. R. 1929 nové ciborium za 500 Kč a na faře byla vrtáná nová studna Janem Michalíkem a Františkem Maňáskem, do hloubky 28 metrů. 27. 6. - 1. 7. 1929 se orelského sletu v Praze zúčastnilo 5 žáků z Halenkovic, 5 žaček, 2 dorostenci, 4 dorostenky a 2 dospělí jako doprovod. Od 23.- 26. září proběhla oprava střechy kostela i fary. Byla zakoupena Pieta a anděl od profesora Aloise Martinů z Litovle za 1 930 Kč. Na stěně kostela od hřbitova byla zhotovena deska padlých z 1. světové války firmou Semerád z Olomouce za 3 086 Kč, se zednickými pracemi v celkové hodnotě 7 154 Kč.

Roku 1931 byla provedena rekonstrukce varhan a generální oprava střechy a věže, rýny a omítky kostela. V r. 1932 obdržel otec Loprais děkanský límec. V témže roce byla provedena nadstavba fary. Otec se nastěhoval 14. června 1932 a 19. června byla děkanská visitace. 30. června byla fara zaomítána i zvenčí. Roku 1933 byla provedena konečná kolaudace fary. Bylo provedeno dílo v celkové hodnotě 45 505 Kč, arcibiskupské statky Kroměříž věnovaly 12 578 Kč.

V r. 1934 byly opět lidové misie vedené redemptoristy (mužský řeholní řád, který se věnuje duchovní správě farností, pastoraci poutních míst, koná exercicie a lidové misie ve farnostech) z Červenky, P. Václavem Vachalcem a P. Josefem Kalousem. 30. června byli žáci naší školy biřmováni biskupem Janem Stavělem ve Spytihněvi.

Dekretem čís. 897 z 30. prosince 1935 je P. Loprais jmenován konsistorním radou (člen poradního sboru diecézního biskupa). P. Tomáš je zakladatelem matriky kněží působících v Halenkovicích. Založil ji prý na pokyn p. děkana Baltazara Hřívy. Velmi se zajímal o historii a shromažďoval zajímavé nálezy, ať už archeologické nebo též sbíral keramické výrobky, např. hrnčířské rodiny Žitných.

Dne 7. června 1937 odchází z Halenkovic do Jalubí u Uherského Hradiště. I po odchodu se P. Loprais rád vracel do Halenkovic - odpočinout si, na dovolenou. Od 20. - 24. srpna 1945 tu bydlel jako host ve škole. Paní řídící a hospodyně Františka byly totiž sestry. V říjnu 1945 oslavil v Jalubí šedesátiny. Z Halenkovic se slavnosti účastnili mimo jiné též p. řídící učitel František Gajdošík a farář Chála. Jeho sedmdesátin se z Halenkovic účastnil i p. pošmistr v.v. Metoděj Horehleď, též sedmdesátník.

P. Loprais je v té době už několik let správcem Stojanova muzea na Velehradě. Byl jmenován čestným kanovníkem a žil jako důchodce na faře v Jalubí, kde vzpomínal. V duchovní správě byl až do své smrti v 91 letech. Zemřel 31. prosince 1976 v Jalubí na infarkt a byl zde 5. ledna 1977 pochován otcem biskupem Josefem Vránou za velké účasti lidu i farníků z Halenkovic.

(vybral a zpr. Jan Kalivoda)