Galerie kněží 1994 - 2000

Jan Jašek (1953)

farář Jan Jašek a farníci

Narodil se 23. prosince 1953 v Olomouci. Studia v Olomouci ukončil r. 1985 a byl vysvěcen 29. 6. 1985 v Olomouci. Působil: 1986 – 1990 jako kaplan ve Svitavách. Od 1. 4. 1990 – 30. 6. 1995 jako administrátor ve Lhotě u Malenovic. Po smrti otce Vojtěcha Frélicha od 15. února 1994 do 30. června 1994 je ustaven jako dojíždějící kněz pro Halenkovice. Na mše svaté dojížděl vždy v úterý, ve čtvrtek a v neděli.

Byl vždy milý, laskavý, jeho promluvy vedly k lásce k Bohu i lidem, k zamyšlení nad obyčejnými věcmi i nad mezilidskými vztahy. Snažil se utvořit žijící farnost a sjednocovat lidi. Začal svolávat farní radu. Obnovil opět sbírky na vymalování kostela, které zavedl již otec Frélich. Dbal na posvátný průběh liturgie, podporoval smíšený sbor. Při l. svatém přijímání našich dětí připravil farnosti sjednocující a krásný zážitek celé farní rodiny.

Odešel do Otrokovic v r. 1999. V současnosti působí podle stránek arcibiskupství ve farnosti Kuželov a Velká nad Veličkou. V naší farnosti působil jen něco přes čtyři měsíce, avšak získal si srdce mnoha našich farníků, zvláště pro svou skromnost, pokoru a obětavost ve službě Bohu i lidem.

Pavel Cieslar (1966)

farář Pavel Cieslar

Narodil se 9. ledna 1966 ve Frýdku-Místku. Studia ukončil v Olomouci a byl vysvěcen 18. června 1994 arcibiskupem Janem Graubnerem. Ve školním roce 1993/94 působil jako jáhen v Otrokovicích. Vedle pastorační činnosti se věnoval práci s mládeží a aktivně zde pracoval při dobudovávání chrámu sv. Vojtěcha posvěceného 1. dubna 1995 Mons. Janem Graubnerem. Od 1. července 1994 byl ustanoven jako administrátor v Halenkovicích, kde působil do 30. června 1996.

Jako mladý kněz podchytil mládež a děti naší farnosti. Svým humorem a mladistvým nadšením se okamžitě začal věnovat podpoře scholy, zavedl dětské mše, v nichž vždy děti aktivoval a oslovoval promluvami přístupnými jejich věku. Byl to on, kdo nasměroval ke kněžství o. Pavla Kašku. Věnoval pozornost důstojnosti liturgie, zpěvu žalmů, zapojil farníky i do liturgických zpěvů při velikonočních obřadech. Vzrostl i počet farníků při mších svatých. Malý smíšený sbor provedl Valašskou vánoční mši a velikonoční zpěvy.

Dne 1. května 1995 navštívil Olomouc sv. otec Jan Pavel II., aby svatořečil sv. Jana Sarkandera a sv. Zdislavu z Lemberka. Na letiště v Neředíně přijely i autobusy z Napajedel, Spytihněvi a Halenkovic. Otec Pavel Cieslar pak ještě s naší mládeží putoval na nezapomenutelné setkání se sv. otcem na Svatý Kopeček, kde mládež volala: "Otče, Svatý Kopeček plný je tvých oveček."

Pravidelnými pastoračními schůzkami připravil na biřmování 28 farníků. To se konalo 24. června 1995. Biřmoval arcibiskup Jan Graubner. Bylo to opět po 14 letech. Po udělení svátosti biřmování, besedovali biřmovanci a farníci na faře s arcibiskupem i děkanem Adamem Ruckim z Napajedel.

Aktivní byl otec Pavel i v hospodářské péči o kostel a faru. Protože pokračující sbírky na vymalování kostela byly úspěšné, byl před biřmováním vymalován celý kostel za 65 000 Kč. Vydatně pomohlo 20 členů místního sboru dobrovolných hasičů, kteří postavili i rozebrali lešení, i několik desítek farníků při úklidových pracích.

Otec Pavel sám zahájil generální opravy na faře, při nichž mu vypomáhal jeho bratr a několik brigádníků z farnosti, především rodina Kaškova. Byla vybudována nová koupelna, WC, upraveny místnosti pro scholu a zpěváky (nové podlahy a elektrické vytápění) a byl proveden i úklid celé fary tak, aby mohla být farníky co nejvíce využívána. Proto se v době prázdnin na faře mohla objevit i mládež z jiných farností, jako např. z Mistřína. Uskutečnil se zde pobyt dětí z Malenovic nebo zde trávili víkendy studenti z Arcibiskupského gymnázia Kroměříž se svým spirituálem P. Janem Szkanderou.

Schola provedla i několik představení pěveckých pásem a divadelních her, jako například "Poslední noc Pavla z Tarsu" v režii Miriam Lukášové (Horákové). Toto představení bylo provedeno také na děkanském setkání v Napajedlech, ve Vizovicích a na pozvání otce Pavla v klášteře v Jablunkově. Otec zavedl i Mikulášskou besídku s nadílkou otevřenou pro všechny děti farnosti na OÚ, při níž zažili všichni mnoho legrace.

Jeho jmenování do Rýžoviště 1. července 1996 bylo pro všechny velkou ranou a někteří to i obrečeli. Proto mládež za otcem jezdila často na víkendy i do jeho nového působiště. Jeho dvouleté působení zanechalo ve farnosti hlubokou stopu a změnilo i náš vztah k víře a k jejímu prožívání. Z Rýžoviště byl otec Pavel ustaven do Břidličné, následovala Orlová u Ostravy. Nyní působí jako děkan v Opavě u P. Marie.

František Cinciala (1960)

farář František Cinciala

Narodil se 3. října 1960 v Českém Těšíně. Studia Teologické fakulty v Olomouci ukončil a byl vysvěcen 18. června 1994 arcibiskupem Janem Graubnerem. Působil jako kaplan v Rýžovišti, ve farnostech Libhošť a Sedlnice u Nového Jičína a 1. července 1996 byl jmenován duchovním správcem v Malenovicích. Odtud pak po celý rok - do 30. června 1997 spravoval i naši halenkovickou farnost.

Jako farář působil na své farníky svým zaujetím pro bohoslužbu a také svou veselostí a vstřícností k lidem. Měl zájem blíže poznat farníky, kterým slouží, a proto se snažil navštěvovat jejich rodiny, kde ale při své pověstné skromnosti přijímal jen "pohostinství u čaje a sušenek". Svým technickým vzděláním oslovoval i v homiliích hlavně mladé lidi. Věnoval pozornost i společenství dospělých, které se scházelo na faře a probíralo témata katechezí vytvořených v Centru společenství rodin v Olomouci. Otec František přicházel pravidelně jedenkrát za měsíc a vždy měl své doplňující poznámky k probírané katechezi a slova povzbuzení pro naši víru. V té době současně studoval v Polsku Církevní právo a dojíždění vlastním autem do Polska a zpět ho hodně unavovalo. Proto jsme obdivovali jeho stálou činorodost.

Například při návštěvě v Malenovicích, se nám pochlubil přesným satelitním časem, který dal instalovat na věži kostela, a provedl nás také starobylým gotickým kostelem v Tečovicích. V Malenovicích byl 1. října 2000 jmenován děkanem a působil zde do r. 2007, kdy odešel jako děkan do Holešova. Mnozí farníci na něj rádi vzpomínají a i on se k nám radostně hlásí při různých setkáních, například na Velehradě nebo při návštěvě sv. otce v Brně.

Miroslav Strnad (1968)

farář Miroslav Strnad

Narodil se 2. července 1968 v Ostravě. I on ukončil studia kněžství a byl vysvěcen o. arcibiskupem Janem Graubnerem ve stejném dni jako o. Cieslar a o.Cinciala - 18. června 1994 v Olomouci. Nejprve působil ve farnosti Zábřeh jako kaplan. Jako administrátor působil v letech 1995 – 1997 v Klášterci. Poté byl od 1. července 1997 do 30. června 1998 jmenován do Napajedel a tím také do naší farnosti. Za jeho působení mu pomáhal jáhen Petr Krajčovič, který vyučoval náboženství (ten po vysvěcení nastoupil do Vyškova a pak do Koryčan).

Otec Miroslav usiloval o krásnou liturgii a proto zavedl pravidelná setkání lektorů na faře v Napajedlech, kde se věnoval způsobu přednesu Božího slova. Protože mu záleželo i na zpěvu farníků a bylo to v době vydání nových kancionálů, které se lišily od starších Božích cest, učil nás často v neděli (i k nelibosti spěchajících farníků) nové písně. Byly to především písně Ebenovy a Pololáníkovy, často na slova o. Josefa Hrdličky. Otec Miroslav si ve farní kronice pochvaluje, že zde funguje společenství mládeže, které připravilo několik hudebních pásem, i společenství starších a také se mu líbila naše samostatnost při rozdílení liturgických zpěvů mezi mládež, ženy a muže.

O Vánocích, v rámci mezifarní spolupráce, pozval k nám otec Miroslav spytihněvský chrámový sbor. Zavedl také vydávání Farních informací, které nám po jeho odchodu tolik chyběly, že jsme na ně pak navázali r. 1999 vydáváním HaFaNa. Od nás odešel otec Miroslav do Dolního Němčí. Dnes působí ve Slavičíně.

František Merta (1950)

Narodil se 31. prosince 1950 ve Slušovicích. Studoval na Teologické fakultě v Olomouci, jejíž činnost byla obnovena v době uvolnění po r. 1968. Svá studia dokončil r. 1974 a 2. června 1974 byl vysvěcen. Nastupuje od 1. července 1998 jako správce do Napajedel a vedle Spytihněvi a Žlutavy je přidělen i k nám. Spolu s ním nastupuje a bydlí na faře v Napajedlech jemu přidělený kaplan. Je jím P. Rudolf Adámek, který před tím sloužil v Mysločovicích, kde dosáhl důchodového věku. Bývalá hospodyně otce Rudolfa, paní Ludmila Fojtíková, je ubytována na faře v Halenkovicích. Otec Merta přijíždí do Halenkovic na bohoslužby v neděli, otec Rudolf především ve všední dny, také však slouží mše o Velikonocích a Vánocích.

25. května 2000 bylo uskutečněno první svaté přijímání společně pro všechny tři farnosti v Napajedlech. Z naší farnosti je přijaly 3 děti. Do náboženství chodilo 12 žáků. Na žádost arcibiskupství, byl proveden soupis veškerého církevního majetku ve farnosti na předtištěných tiskopisech v 8 kapitolách. Největší pozornost byla věnována historicky cenným památkám. Soupis s fotodokumentací provedl Jan Kalivoda. V tomto roce se uskutečnily i pravidelné poutě organizované našimi farníky a to ke sv. Antoníčku v Blatnici, každoroční prázdninová pouť na sv. Hostýn a v září pouť ke Staré Matce Boží v Žarošicích.

(vybral a zpr. Jan Kalivoda)

Rudolf Adámek (1923 - 2009)

farář Rudolf Adámek

Narodil se 1. listopadu 1923 v Ostravě-Staré Bělé. Na kněze byl vysvěcen v Olomouci 5. července 1947. Jako kaplan působil ve farnosti Hradčovice (1947 - 1948), Hulín (1948 - 1950) a Lidečko (1954). Vojenskou službu konal v PTP v letech 1950 až 1954. Jako administrátor působil ve farnosti Všemina (1954 - 1969) a ve farnosti Nedašov (1969 - 1973). Od roku 1973 až do roku 1995 působil jako farář ve farnosti Zlín - Malenovice a současně byl děkanem děkanátu Zlín. Ve farnosti Mysločovice byl farářem od roku 1995 do roku 1999. Poté vypomáhal v duchovní správě ve farnosti Napajedla (1999 - 2006).

Od března roku 2006 sloužil v Domově pokojného stáří v Otrokovicích. Zemřel v nemocnici ve Zlíně 29. ledna 2009. Rozloučení s P. Rudolfem Adámkem proběhlo ve středu 4. února 2009 v 9:30 hodin ve farním kostele sv. Vojtěcha v Otrokovicích a v 15 hodin ve farním kostele sv. Jana Nepomuckého v Ostravě-Staré Bělé. Po mši svaté bylo jeho tělo uloženo do rodinného hrobu na místním hřbitově.

Při vzpomínce na otce Rudolfa, se mi vybavuje jeho prozíravost, kdy nás oslovoval: "Filoméno nebo Ferdo." Na nikoho nezapomněl a nikoho tím neurazil!