8. září 2014

Podzim je krásné období pro vycházky v lese. Nacházím zde tolik potřebný čas ke ztišení. Zde intenzivně vnímám boží přítomnost. Je přítomen v každé kapce rosy, v západu slunce, v každém trnu růže. Jak jednoduše si najednou odvozuji, že je zde, když je můj život krásný i když trpím – když mne píchne onen trn růže.

Usedám a jen se dívám… otevírám oči, jako když jsem byla malá. Zkuste to. Kdy jste si naposledy všimli malé žabky skákající mezi listy, ptáčka zpívajícího ve větvích nebo jste měli chuť pomoci broučkovi překonat velký kámen? Víte kdy? Zřejmě když Vám je ukázaly Vaše děti nebo vnuci. Zachraňovala jsem takto s dětmi šnečka, který uvízl na kameni uprostřed studeného rakouského horského potůčku. Děti se ještě několik hodin radovaly z jeho záchrany.

Učím své děti a ony učí mne. Pokud nad oním broučkem či šnekem nemávneme rukou, naučíme svoje děti, aby jednou nemávly rukou nad nemohoucím člověkem. Pokud budeme s radostí naslouchat s dětmi či vnoučaty ptáčkovi, tak i ony budou v dalších letech umět naslouchat lidem kolem sebe.

Stále je ještě příjemné usednout do trávy a naslouchat tichu. V tom tichu můžeme slyšet Jeho hlas a najít kudy má vést naše cesta.

Podzim je nádherný. Je krásným ročním i životním obdobím, je plný barev, krásy a moudrosti. Prosme každý den, aby až jednou nastane podzim našeho života poskládal Pán krásnou barevnou fotografii ze všech podzimů, které jsme prožili.

Pomáhejme těm, kteří podzim svého života právě prožívají, aby snáze překonávali studené potůčky a mohli se radovat z jeho nádherných barev...