6. května 2014

Začíná překrásný máj, tak trochu mystický to lásky čas a zrodu nového. Co může to vstává k životu a probuzení. I mně se dostalo té milosti vstanout k novému, symbolicky v čase Velikonoc a tajemného voňavého jara. Tím vstanutím a růstem k novému jsem doufám opustil a vzdal se starého, kéž by tedy budoucí žeň byla hojná! A co se mi vlastně přihodilo?

Od nepaměti se říká, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech a já dodávám, že ani nemoci nejsou o moc ohleduplnější, natož aby se nám úplně vyhnuly. Ba naopak přijdou, když to člověk nejméně potřebuje. Kdo by to z nás ostatně neznal. I na mne dolehly takové krušné chvíle nemoci, které nepřecházely, naopak se spojovaly do krušných dnů, pak do celé řady krušných dnů, až jsem se najednou dostal do situace, kdy mne ta bolest na těle i na duši doslova srazila na kolena a stanul jsem tak pomalu na pokraji svých sil. Myslel jsem na Ježíše v Getsemanské zahradě a snad poprvé velmi zblízka nahlédl do nekonečné propasti lidské slabosti, pocítil tak silně drtivou sílu úzkosti a tak mocně byl zachvácen nicotou. Do mé mysli se vkrádal pocit, že mi není pomoci, nikdo mne neslyší, že ani mé modlitby díky mému bědování, prožívanému strachu, úzkosti a sebelítosti onen závoj nicoty už neprotnou a já zůstanu napospas svým slabostem a v boji s nimi úplně sám. Ó jak jsem se ale malověrný mýlil! Jak nádherně jsou naše životy a všechny jejich okamžiky důmyslně propojeny a sladěny! Nic není beze smyslu! Abychom přilnuli k Pánu, vnímali jeho milost, lásku a milosrdenství, je nám třeba právě našich slabostí a hříchů!

S pokleslou myslí, zahalenou smutkem a naplněnou lítostí nad vlastním osudem, kdy jsem sám sebe již pochovával, zavolal jsem do svého okolí o pomoc. Třeba i tím, že jsem poprosil někoho dalšího o modlitbu. A ono se mi té vyprošované a vytoužené pomoci dostalo hned z několika stran spolu s množstvím povzbudivých slov. Také od vás z Halenkovic. A já v tom okamžiku ucítil bezpečí Otcovy dlaně, ve které dlím. Sílu víry, která mi vrací světlo do duše i mysli a přináší potřebný klid a pokoru. Zanedlouho se mi ulevilo dokonce i od bolestí a mohl jsem se radovat i ze sílícího zdraví. Mé dny ještě nejsou u konce, ještě jsem nedokončil vše, k čemu mne Pán povolává a co ode mne očekává, říkal jsem si. Bůh člověka miluje a ví, čeho je mu přesně třeba a co je pro něj dobré, a to mu také v potřebné míře dává, ať už je tím cokoliv a je to mnohdy pro člověka jen stěží pochopitelné a přijatelné. Cítím, že Bůh touží, abychom neřešili proč je to či ono tak nebo onak, ale abychom našli odvahu a milovali ho tak silně jako on miluje nás, ať už nás potká cokoliv. Bezvýhradně.

Milovat přitom znamená i ve všem milovanému důvěřovat. Mít odvahu znamená i mít vůli ve všem se milovanému odevzdat. Bezvýhradně přitom znamená i kdekoliv, kdykoliv a neustále projevovat milovanému tyto své city.

To co jsem prožil je životní zkušenost k nezaplacení. Měla svůj smysl a semkla mě i s mými nejbližšími. Vím, že si musím dávat hodně záležet na tom, abych měl vždy i v nejtěžších chvílích života ODVAHU MILOVAT BOHA BEZVÝHRADNĚ!

Mé díky za pomoc i uzdravení míří k Bohu, svým blízkým, všem co mi podali pomocnou ruku a i k vám do Halenkovic.