14. dubna 2014

ZDÁNLIVĚ suchá větvička,
skrývá v sobě nádheru květu,
který se rozvine ve svůj čas.

ZDÁNLIVĚ neřešitelná situace
se uvolní a rozjasní,
když do ní vstoupí člověk
s trochou dobré vůle
a lásky...

ZDÁNLIVĚ neproniknutelná tma
přestane být tísnivá, když
vyjdou první hvězdy.

ZDÁNLIVĚ beznadějná
JISTOTA SMRTI se tříští o ranní svítání,
v němž vystupují první obrysy
PRÁZDNÉHO HROBU
a Ježíšovi učedníci prožívají
své první velikonoce,
kdy zprvu nechápou,
pak uvidí – a uvěří...

JAK MNOHÉ v našem životě se mění,
když zdánlivě nepohnutelné vystavíme
doteku MOCI BOŽÍ,
doteku víry,
uzdravující modlitbě
a milující d ů v ě ř e …

Pak se z křehkosti rodí síla,
do naší tmy proniká světlo,
to, co bylo zdánlivě suché,
rozkvétá do krásy,
to, co nejevilo známky života,
povstává k bytí,
smutek skepse a strachu se mění
v rostoucí naději,
nežijeme zdánlivým,
ale skutečným smyslem svých dní...

"Všechno je možné tomu,
kdo věří!"

Kéž o těchto velikonocích
všechnu naši nemoc, úzkost, strach
i smrt vystavíme DOTEKU VÍRY,
která nám umožní UVIDĚT
ZMRTVÝCHVSTALÉHO
a v něm najít novou radost a pokoj.

Radostné a vnitřně obohacující prožití velikonoc Vám přejí všichni