27. říjen 2018

Den se pomalu krátí a každým dnem přichází večer o něco dříve. Měsíc říjen se svoji krásou barevné přírody pomalu končí svou vládu, aby nastoupil listopad a s ním i svátek Všech svatých a památkou na všechny věrné zemřelé. Temnota je vždy poražena paprskem světla a rozžatá svíce na hrobech našich blízkých, kam zvlášť zavítáme v tyto dny, je symbolem naděje a vítězství Zmrtvýchvstalého nad smrtí...

Vnímáme tuto symboliku skutečně nebo je to pro nás povinností vždy vstoupit v tyto dny na posvátné hřbitovy, uklidit hrob, přinést kytku, zapálit svíci a čím více svící svítí, tím lépe... Věříme, že my zde můžeme všem naším drahým zemřelým pomoci modlitbou? Nebo tuto moudrost církve, přenecháváme pro „babičky“, neboť mají více času než my? Kytice byť by byla ze samých drahých květů a překrásné hořící svíce jsou pouze vyjádřením našeho blahobytu, ale zemřelým nejsou k ničemu! To, co může provázet duše na věčnost, je naše modlitba. Důležité je využít také možnost odpustků v „období dušiček“ (viz odpustky pro duše v očistci), zvláště pro ty duše, které ji potřebují.

Při návštěvě Jižního Tyrolska mne zaujaly hřbitovy, malé, prosté a krásné zároveň. Každý hrob měl rozměry čtverce o délce jednoho metru. A na mnoha křížích byly uvedeny tři i čtyři jména. Žádné žulové pomníky a desky... Pouze železné kříže a obruby, popřípadě kamenné rámy. Před pohřbem se odstraní obruba i kříž a po pohřbu se postaví dřevěný kříž, který se po roce vymění za železný. Na každém hrobě byly rostlé květiny. Když jsem přicházela na mši svatou před sedmou ráno do kostela v sousedství hřbitova, zaujalo mne množství rozžatých svíc. Snad na každém hrobě hořelo červené světélko...

Ti, co zde žijí své životy, vědí, že život není procházkou v růžovém sadu, ale že život zde je těžký i při využití moderní techniky. Vědí jako pan Nohavica, že „…nahý jsem přišel na svět a nahý z něj půjdu...“, že honosné mramorové pomníky nejsou tím, na co by měl člověk celý život střádat, aby si je zaopatřil. Vždyť historie svědčí, že velké pomníky sice přetrvají, ale na ty, pro které byly zhotoveny se brzy zapomíná a jejich duše marně touží po přímluvě těch, kteří zůstali ve světě a jednou za rok přijdou, položí květiny a zapálí zde svíci...

Modlitba za zemřelé

Dobrý Bože, ty jsi Stvořitel a Dárce života. Děkujeme ti za život náš i životy našich příbuzných a přátel. S důvěrou ti svěřujeme naše zemřelé a prosíme, abys je přijal do náruče své lásky. Ukaž jim své milosrdenství a promiň jim jejich nedostatky. Velkoryse je odměň za vše, co v životě vykonali dobrého a z lásky. Naplň jejich víru a přijmi je mezi vyvolené v nebi.

Odpočinutí věčné dej jim, Pane, a světlo věčné ať jim svítí, ať odpočívají ve svatém pokoji. Amen.

Otče náš

Zdrávas, Maria