12. srpen 2018

Co nás učí tábor

K prázdninám a létu patří také pobyt dětí na různých táborech. Nejlepší odměnou vedoucích je, když se odrůstající děti stávají jejich nástupci, aniž by je k tomu někdo přemlouval. Je to cennější, neboť duch tábora je naplnil touhou po přátelství a vzájemně prožitých okamžicích...

"Jak jsi prožil letošní ministrantský tábor?", vítala sousedka svého dospělého synovce, když ji přišel o dovolené navštívit. "Byl to moc fajn týden. Představ si, že jsme tam měli Petra, je již čtvrťák a už první večer přišel za hlavním vedoucím Tomášem, že je mu smutno a půjde brzy spát. Třetí den Tomáš zavolal rodičům a Petr jako by ožil, byl z něho úplně jiný kluk. Pro jistotu se domluvili, že si pro Petra další den přijedou. Byli jsme ten den na výletě a vše vypadalo, že je smutek ten tam. Tomáš se ptal Petra, zda přece jen nezůstane, ale odpověď byla, že ne. Když přijeli rodiče, zjistili jsme, že Petr před naším táborem byl se sportovci a tam vydržel dva dny. U vás zůstal celé tři dny, sdělila maminka. Byli jsme tedy lepší než sportovci...“ Dokončil mladý muž své vyprávění.

Pro pořádající jakoukoli akci je důležité vše naplánovat, aby se na nic nezapomnělo. Účastník je jakýsi konzument toho, co bylo připraveno. Možná, že to byl důvod smutku malého táborníka. Najít to, co zůstane v  jeho paměti je nesmírně důležité. Třeba i to, že může odejít dříve a nemusí vytrvat do konce, vypovídá o osobnosti vedoucích.

I pro nás má připraven Stvořitel "program života", ale máme naprostou svobodu v tom, jak budeme program dodržovat. Stejně jako Petr i my se můžeme vzdálit po dobu, kterou si zvolíme. Na rozdíl od něj se můžeme kdykoliv vrátit, Petr již nemůže, neboť tábor trvá pouze týden. Náš život trvá déle a nikdy nebudeme Stvořitelem plísněni, že se vzdalujeme, neboť máme naprostou svobodu v konání. Zvažme proto, zda nám stojí odejít, když návrat je těžký pro nás, nikoliv pro Něho. On čeká a také odpouští...

Nechci být na očích všech

"Vidíme-li malé děti vykonávající různou činnost, můžeme pouze spekulovat, či dohadovat se, jak se bude jejich život v dospělosti vyvíjet", vyprávěl učitel lidové školy umění. "Měl jsem jednoho velmi nadaného studenta, přemlouval jsem ho ke studiu na konzervatoři. Vždy mi odpovídal, že to není pro něj, aby stál na podiu a hrál. Vybral si gymnázium, po jeho absolvování odešel do semináře. Dnes slouží jako kněz každý den jednu nebo i více mši svatých u oltáře. Když ho vidím, musím se usmívat. Měl pravdu, že nemůže vystupovat na pódiu. Nástroj neodložil a pokud může rád zahraje při různých příležitostech.“

Nadaný student nejen dokázal rozvíjet svůj dar, ale současně měl otevřené i srdce a proto šel za hlasem, který jej zval... Přes mnohé starosti každodenního života se může stát, že podlehneme jistotě, že náš život se ubírá tím správným směrem a nikdo nemá právo nám do něj mluvit, či dokonce chtít po nás něco změnit. Následně se mnozí hroutí a neví kudy kam. Jak důležité je pro duši být chvíli ve "své komůrce o samotě" věděli již otcové pouště, kteří dle příkladu P. Ježíše odcházeli na opuštěná místa, aby oproštěni od "světa" prožívali svůj život a mohli se stát rádci a učiteli těch, kteří přicházeli za nimi s otázkou jak co nejlépe prožít svůj život.

Potom již nemusíme navštěvovat astrology, sledovat horoskopy či návody na zvládnutí života v modních časopisech. Stačí pouze každodenní chvíle o samotě. Nejtěžší je vždy začít a vytrvat. Následně se stane tato chvíle pro nás stejně nutná jako ranní káva...

Mladý nebo starý…

Otec Zdeněk Angelik Mička,OP byl nadaným houslistou. Přesto však odpověděl na Pánovu výzvu a šel za ním, jako mnoho jiných mladých mužů. Když byl starší vzpomínal:

"Vojenskou službu jsem vykonával v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého jako koncertní mistr prvních houslí. Jezdili jsme na různé promenádní koncerty a jednou jsem zaslechnul, jak se malé dítě ptalo své maminky, proč se tomu pánovi tak třese ruka. Maminka pohotově odpověděla, to víš Janičko, to je stářím..."

Občas se nám rodičům a prarodičům stává, že je nutno okamžitě reagovat na otázku svých potomků, ať je jakákoliv bez ohledu, zda pravdivá nebo nesmyslná. Možná, když nám ji po letech děti připomenou, tak se nad ní pousmějeme... Jsme těmi, kteří by měli své děti vést k vědomostem, k životním moudrům a současně odhalovat i krásu stvoření. Mysleme na to, až se nás naše ratolesti zeptají na něco, co právě považují za nejdůležitější...

Evangelisté nám popisují jak Pán Ježíš hovořil k zástupům posluchačů. Vysvětloval jim to, co nechápali, ale způsobem, který jim byl vlastní. I my jsme učiteli a vychovateli svých dětí, tak se nebojme a učme se, abychom mohli učit a vychovávat...

Sv. Matouš

Pojď za mnou! A Matouš vstal a šel s ním.
Mt 9,9.
Hledejte tedy nejprve (Boží) království a jeho spravedlnost, a toto všechno vám bude dáno navíc.
Mt 6,33.