23. srpen 2014

Naše stařenka, zdatná poutnice, která putovala na mnohá moravská a česká poutní místa, vždy s velkou úctou hovořila o poutním místě zvaném Moravské Lurdy. Jedná se o Hluboké Mašůvky nedaleko Znojma.

Listina z roku 1220 se zmiňuje o Hlubokých Mašůvkách. Ty byly ve vlastnictví mnoha šlechtických rodin i církevních řádů. Hrabě Raduit L. de Souches majitel Jevišovického panství získal toto panství jako odměnu od císaře za věrné služby v době třicetileté války. S jeho příchodem začíná novodobá historie poutního místa. Nechává postavit v roce 1680 na místě dřevěně kapličky Panny Marie Pasovské první kamenný kostelík, do kterého daroval sošku P. M. de Foy. Tuto sošku získal jako výpalnou oběť za třicetileté války v Belgii, kde jeho vojsko chtělo vypálit jeden ženský klášter, sestra představená prosila velitele, aby klášter ušetřil, že mu dá to nejvzácnější, co mají v klášteře a přinesla mu malou sošku P. Marie. Od té doby maršál sošku nosil pod brněním a nebyl nikdy zraněn. Soška je kopií sošky z francouzského poutního místa de Foi. Tam byla nalezena roku 1609 při kácení mohutného dubu pro výrobu lodí v jeho dutině spolu s pramínkem ženských vlasů – symboly zasvěcení panny.

Duchovní správu nad vznikajícím poutním místem přebírají premonstráti z Louky, které do Mašůvek povolává v roce 1701 Karel Raduit de Souches, vnuk zakladatele zdejšího kostela. Duchovní správa z kláštera končí zrušením kláštera za Josefa II. Po zrušení kláštera v Louce do Mašůvek pravidelně dochází kaplani z Přímětic. V roce 1860 je oddělena duchovní správa od fary v Příměticích a zřízena samostatná lokálie v Hlubokých Mašůvkách. Dalším krokem bylo povýšení lokálie na samostatnou farnost, která vznikla v roce 1885.

Poutní místo začalo žít postupně pravidelným životem. S řádnou duchovní správou, kdy je ustanoven nejdříve lokální kaplan a později farář do Mašůvek, je prožívám celý liturgický rok se všemi liturgickými obdobími a svátky. Přichází sem poutníci s blízkého a vzdáleného okolí. Prožívají se zde během roku čtyři poutě. První jarní pouť bývala kolem Slavnosti Seslání Ducha Svatého, druhá byla hlavní pouť na svátek Navštívení Panny Marie, tomuto titulu je zasvěcen zdejší kostel, třetí na svátek sv. Anny a čtvrtá poslední pouť po svátku Narození Panny Marie. Ve farní kronice je psáno, že přicházelo až kolem sta procesí z nejrůznějších míst naší země.

Dalším důležitým mezníkem v historii poutního místa byl příchod prof. Josefa Parmy. Za jeho působení bylo toto poutní místo velmi zvelebeno a dostalo současnou tvář. Prvním činem, který byl uskutečněn, byla generální oprava křížové cesty 1947 a také byla opravena fara a kostel za velké pomoci brigádníků. Další velkou akcí bylo vybudování Lurdské jeskyně pod kostelem v údolí potoka Svatoňovec, která byla posvěcena Dr. Karlem Skoupým 10. října 1948 k 90. výročí zjevení Panny Marie v Lurdech. Také bylo požehnáno 12 obrazů Mariánských poutních míst, které se staly základem Mariánské cesty. Největší akcí byla dostavba kostela mezi roky 1949 – 1953. Byl přistavěn kostel podle návrhu ing. arch. Teobalda Krátkého. Nejprve byla přistavěna nová loď kostela a potom nová věž. V roce 1950 byla dokončena terasa po boku kostela, na které jsou osazeny sochy českých světců. Nad svatou studní byla postavena válcovitá kaple a malá kolonáda s lunetami, kde jsou zobrazeny výjevy z Bible. V blízkosti třech křížů na Kalvárii byl postaven Boží hrob. V roce 1953 musí prof. Parma z Mašůvek odejít do Chvalovic u Vyškova, kde v r. 1957 umírá.

Novou epochou poutního místa je období po roku 1990. Je postupně obnoven a upraven poutní areál, je vybudována farní zahrada s chatkami. Na faře je udělána nová střecha s novým krovem, znovu je postavena vestavba, věže kostela jsou natřeny a na hlavní věži je umístěn dvouramenný kříž. Nejdůležitějším prvkem bylo zavedení pravidelných měsíčních poutí na 1. sobotu v měsíci. Tato živá tradice začala v srpnu 1990, kdy ji zavedli P. Ludvík Tichý, zdejší farář a P. Jindřich Bartoš, znojemský děkan – inspirací jim byly Mariánské první soboty. Mašůvky jsou dál místem modlitby, místem smíření s Bohem ve svaté zpovědi a místem eucharistické úcty. Kdo sem jednou zavítá, rád se sem vrací.

Vydáme-li se na procházku poutním areálem, spatříme Lurdskou jeskyni. Kamenný můstek nás přivede do Getseman, dále stoupáme do prudkého kopce ke čtrnácti zděným kapličkám s vyobrazením zastavení Křížové cesty. Na vrcholu kopce staneme u Tří křížů, odkud se lze vydat k Božímu hrobu. Můžeme pokračovat dál po kraji lesa k soše Panny Marie z La Sallety. Severní směr nás přivede, k sedmi kamenným kapličkám Sedmibolestné cesty Panny Marie s moderně pojatými obrazy Bedřišky Znojemské. Dále se můžeme vydat po Mariánské cestě. Na stromech je umístěno na šedesát obrazů poutních míst z Moravy, Čech, ze Slovenska a z Rakouska.

Léčivý pramen

Již z dávných pověstí je známa existence zdejšího léčivého pramene v údolí potoka Svatoňovce a místo je od pradávna považováno za posvátné a je duchovním centrem celého kraje. Z Mašůvek vzniká známé poutní místo a malé lázně, kam lidé putovali nejen, aby obnovili tělesné zdraví, ale především aby prohloubili svou víru a obnovili ve víře duchovní energii setkáním s Boží milostí. Obytná budova byla až do roku 1866 lázeňským domem, kam se ze Svaté studny přinášela voda, ohřívala a v dřevěných vanách se lázeňští hosté koupali.

Uzdravení

První uzdravení, které bylo písemně doloženo z doby před 30 letou válkou, je uzdravení Krukensteinhausera z Kroměříže, který zde pobýval 4 neděle a pak se na radu místních napil z pramene a uzdravil se. Téhož dobrodiní se dostalo jeho nevlastnímu synovi Ondřejovi Brunerovi. Oni za odměnu upravili přístup k prameni. V té době již existovala na kopci nad pramenem dřevěná kaplička. Po uzdravení roste popularita tohoto místa a postupně vzniká celý areál.